Paní inženýrko, jak zhodnotit nedávno uplynulý rok pro české zemědělce a co očekávat v tomto roce?
Rok 2024 byl rokem opravdu náročným. Konkurenceschopnost České republiky, a i EU, byla zásadním nezdarem. V rámci ČR se nám nepodařilo v žádné komoditě zvýšit naši soběstačnost. Právě naopak, snižujeme ji. To znamená, že se stáváme čím dál tím víc závislými, a přesto, že jsme měli možnost nakupovat energie levněji, jdeme úplně opačnou cestou. Nakupujeme suroviny a energie sice ruské, ale přes jiné státy, a tím pádem to nákup prodražuje. V minulém roce byly energie v Evropě třikrát dražší než v Americe. V současnosti je to ještě horší. Podle aktuálních informací je ten rozdíl pěti- až sedminásobek. Je to špatně. Když vidíme, jakým způsobem se EU mění, tak pro ekonomiku všech států to má devalvující účinek. A je jenom otázkou času, kdy se EU rozpadne, protože přestává fungovat a ztrácí konkurenceschopnost.
Jak konkrétně se EU mění?
Jste pro vytvoření společné evropské armády na bázi EU?Anketa
Opět poprosím toto více rozebrat…
Jde o lobby automobilového průmyslů, který nedokáže prodat auta. A na výměnu se EU vzdala potravin a zradila zemědělce z celé unie. Ceny aut jsou tak vysoké, že auta z Evropy nebudou konkurenceschopné a Čína, která buduje v Jižní Americe fabriku na elektroautomobily (s objemem stovky tisíc aut ročně), bude mít snazší přístup na náš trh. Povede to nakonec k tomu, že Evropa nebude kvůli chystaným clům schopná vyvážet auta do Ameriky, ale naopak se k nám bez problému dostanou levná auta sice ne přímo z Číny, ale z Ameriky. A pro nás, zemědělce a potravináře, je fiasko to, že touto dohodou umožníme, že se k nám dostanou i třeba nekvalitní potraviny, potraviny, které jsou úplně jiným způsobem vyráběné, mají úplně jiné složení, než na jaké jsme my zvyklí. Tyto potraviny se k nám budou vozit. Zpočátku sice budou výrazně levnější, a tím pádem vlastně odstaví naše vlastní zemědělství a vlastní potravinářskou výrobu. To je první krok k tomu, abychom si zničili životní prostředí, život na venkově a abychom byli totálně závislí. Pak nebudeme mít žádný dosah ani na kvalitu, ani na ceny.
Říkáte, že tyto potraviny budou výrazně levnější. To zřejmě nejeden spotřebitel přivítá. Ale bude ta nižší cena napořád?
Ne, ne, určitě ne. Budou levné jen na začátku tak, jako to bývá u boje o obsazení trhu. Abyste obsadili trh, tak budete na začátku prodávat třeba i pod cenou. Takto v konečném důsledku obsadíte trh a tímto způsobem zlikvidujete konkurenci. A tím, že zůstanete na trhu sám, budete nakonec diktovat cenu zboží, které budete do těch zemí vozit. Ostatně, už jsme to zažili. My jsme byli soběstační například v produkci zelí. Ale Polsko nám sem navezlo zelí úplně za likvidační ceny pro naše zemědělce. Naši zemědělci museli zelí zaorat, protože za tak nízkou cenu sklidit, dopravit… to bylo likvidační. Proto mnozí pěstitelé přestali pěstovat zelí a výsledkem je to, že co si nedovezeme, tak to nemáme. A o cenách teď rozhoduje ten, kdo zboží dováží. Podobné je to u brambor, kde si kupujeme kilo za dvacet, třicet korun. Když jsme si brambory pěstovali doma, tak byly za 10, 12 korun za kilo. Takže takto se odstraní konkurence a pak, kdo na to bude mít peníze, tak si to bude moci koupit. Ale kdo na to mít nebude, tak má smůlu.
Psali jsme:
Kdysi se lidi divili tomu, když jsme upozorňovali, jak bude drahý chleba. A podívejte se dnes. Vidíme, jak ceny šly nahoru. Cena chleba kvalitativně nadprůměrného je téměř 100 Kč/kg.
A ještě bych ráda zdůraznila jednu věc, která hýbe Evropou. Kupříkladu v Německu se objevila slintavka a kulhavka. Bylo to myslím na začátku ledna. Takže se v Německu zvýšila porážka z vlastních chovů a přestali prasata nakupovat z jiných zemí (např. Španělsko, Belgie). Do Německa se vozí část produkce z Belgie, a tak došlo k situaci, že v Belgii měli na trhu nadbytek vepřového. Takže Belgie začala hledat trhy a více vyvážet do jiných zemí, a tedy i na území Čech, Slovenska a dalších zemí střední a východní Evropy. Vepřové maso se začalo prodávat v jiných zemích za výrazně nižší cenu, než jsou náklady našich chovatelů. Je tam rozdíl téměř 10 korun na kilogram. Ale není to tak, že toto maso vyprodukovali chovatelé v Belgii levněji. Mají vyšší mzdy, musí to sem dopravit, mají další náklady… Ale pomůže jim jejich stát, který to dělá rychle, protože u vepřového nemohou chovatelé čekat měsíce. Mají úplně jinak nastavenou politiku, aby neubývalo chovatelů a aby se nesnížila produkce masa. Stát jim pomáhá, což se u nás neděje.
V ČR máme kvalitní maso. Ale naše domácí výroba pokrývá cca 34 procent naší spotřeby, zbytek vozíme. A tímto způsobem, pokud tato situace bude trvat déle, tak to může položit další naše chovy. Nevím pak, kde budeme hledat maso bez antibiotik, bez hormonů, bez látek nebo reziduí, které nemají co dělat v mase.
A je možné udělat něco pro zvýšení potravinové soběstačnosti v Čechách?
Určitě. A ani by nás to nebolelo, ani nestálo moc peněz. Jednou z možností je legislativa. To je nejrychlejší způsob. Udělat to, co mají ve Španělsku, ve Francii… Jako členka Evropského hospodářského a sociálního výboru jsem měla možnost komunikovat s kolegy z těchto zemí, kteří mě upozornili, že mají legislativu, která zakazuje, aby ti, kteří produkují, v našem případě tedy zemědělci a chovatelé, prodávali svoji produkci pod cenu. V těchto zemích, které jsou v EU, je to normálně stanovené zákonem. To znamená, jestli chovatel prasat potřebuje na kilogram v rámci své produkce a náklady na ni, aby dostal alespoň 45 korun na kilogram, tak prostě nikdo od něho nesmí chtít, aby to prodal třeba za 42 nebo dokonce 38 korun. Takže v první řadě si chrání své vlastní chovatele. My ani nemáme jednotný trh a vidíme, že do toho zasahují jednak v rámci EU jednotlivé země a jednak pak třetí země. Ty umisťují levné přebytky na našem trhu s kvalitou s velkým otazníkem. Ale daří se jim to, protože to dávají levně, a tím pádem likvidují sice kvalitní výrobu, ale právě proto, že máme jinak nastavenou hospodářskou politiku státu, tak prohráváme. Náš stát totiž raději doveze, než by podpořil zemědělce a ještě je demotivuje systémem plateb, kdy vyšší dotace jdou tam, kde se neprodukuje a ti, kteří produkují, jsou často biti. Třetí země mají jiné podmínky i pro zaměstnance. U nás běžně lidi nedělají načerno, takže zaměstnavatelé za ně platí odvody. U nás se nepotkáváme s tím, že by lidi dělali 12–14 hodin a jejich mzda by byla pod úrovní minimální mzdy. My prostě máme nastavený standard a ten ve třetích zemích je úplně jiný. Plus proexportní politika třetích zemí umožňuje prodej levných produktů v EU.
Ale znovu opakuji, jestli to může fungovat ve Francii, ve Španělsku, kde mají zákaz prodeje pod náklady, tedy chrání své vlastní zemědělce a vlastní zpracovatele, je to pro nás fungujícím příkladem. Pokud bychom toto zavedli, tak automaticky ochráníme zemědělce, ochráníme prvovýrobu, ochráníme i české zpracovatele, aby na ně nemohl tlačit odběratel, ať sníží cenu, nebo si to nakoupí levněji z dovozu a je jim jedno, jak je to kvalitní či není. Když bychom zavedli pravidla, která fungují v jiných zemích, tak by spotřebitel měl šanci koupit potraviny za férové ceny. Další důležitá věc jsou pak pravidla systému podpor, které máme.
Fotogalerie: - České a německé ceny potravin
A ta by měla být jaká?
Taková, aby podpory šly pro ty zemědělce, kteří produkují, tedy do systému zase finance vrátí. Platit za něco, co se nevykonává, je nesmysl. Nebo chtít, aby se utlumovala výroba. Protože všude jde o zvýšení produktivity práce. Dnes, když si otevřete webové stránky různých obchodů, prodejců... všichni zmiňují, že chtějí zvyšovat produktivitu práce, aby snížili náklady na jednotku. I v zemědělství, jestli chceme uživit lidi, chceme fungovat a vyrábět kvalitní potraviny za férové ceny, tak to musí být o produktivitě práce. Pokud by se nám toto podařilo nastartovat, tak se zastabilizují podniky, zvýší se výroba a pro naše obyvatelstvo budou regionální potraviny za dostupné ceny.
Vadí vám, že Alena Schillerová označila Petra Fialu za „parchanta“?Anketa
Takže zpátky k produkci, vajíčko, které vyprodukuje zemědělec za 2,50 Kč/kus, kdyby dostal dvacet haléřů, tak by stálo 2,70 a obchodník, kdyby si dal dvacet procent, tak by to vajíčko stálo 3,24 Kč za kus, k tomu DPH a cena pro zákazníka by byla 3,65 Kč/ks. Tímto způsobem by měl zemědělec peníze na to, aby mohl normálně fungovat, aby měl peníze na obnovu. Obchodník by získal svých dvacet procent (marže včetně zisku), kdy v objemech miliard korun ročně jde o obrovské finance a zároveň my jako spotřebitelé bychom měli kvalitní domácí čerstvé zboží za férové ceny. A nic by se nestalo. Jenom by se méně miliard vyvezlo z České republiky díky „úžasné“ optimalizaci (právní služby, nájmy, marketingové služby a další).
A co říci k petici, adresované Evropské komisi, která požaduje odtajnění původu potravin, o které se mluvilo i na setkání Klubu 2019?
Je to občanská iniciativa, která vychází z Itálie. Vidíme, že Evropská komise si s námi dělá, co chce, a toto je možnost, jak upozornit na to, že máme také nějaký hlas a nejsme jen loutky. Ale potřebujeme, aby se do této iniciativy zapojilo opravdu minimálně milion občanů. Protože pokud budeme mít milion a jeden podpis, tak už se touto iniciativou musí zaobírat Evropská komise. Když to zjednoduším – jako spotřebitel chci vědět, co potravina z dovozu obsahuje a zejména, odkud je její základní složka. Odkud potravina, za kterou platím, pochází. Pokud nám spousta lidí tvrdí, že jim záleží na životním prostředí, že jim záleží na našem venkově a na tom, aby byly regionální potraviny, tak by pro to měli něco udělat. A toto je právě jeden z kroků. Vyplnit tu petici trvá 2 až 3 minutky. Jsou to základní údaje jako například jméno, příjmení, státní příslušnost… a pak jen potvrdit, že jde o člověka a ne o stroj. Není to opravdu nic těžkého. Myslím si, že je nutné se do toho zapojit. Jinak se totiž nedozvíme, odkud ty potraviny jsou a co obsahují. Jedná se o původ potravin ze třetích zemí, ale já bych to rozšířila na všechny potraviny. Protože vím, jaká pravidla platí u nás. Ovšem všude stejně přísná pravidla neplatí. Víme, že se někde používají růstové hormony, antibiotika, že se prostě používají chemikálie. Víme, že jsou to látky, které nejsou pro náš organismus běžné. Neměli bychom je přijímat, a už vůbec ne v potravinách. Pokud nevíme, co v té které potravině je, tak ji přece nemůžeme považovat za bezpečnou.
V Americe se běžně používá geneticky modifikovaná sója, geneticky modifikovaná kukuřice (a to jsou hlavní plodiny pro výrobu krmiv pro hospodářská zvířata)… to, co máme oficiálně v Evropě v podstatě zakázané a mnohé státy se brání GMO. Dále se ve třetích zemích často používá chemie, která u nás je již léta zakázaná. Já se jen ptám, jaký má smysl obchodovat se třetími zeměmi, které používají u nás zakázané látky, nebo to, co tedy u nás není povoleno? Takže co to znamená? Chráníme si naše občany, nebo nám na tom nezáleží? Pokud v zahraničí používají tyto zmíněné látky, aby potraviny vyrobili levněji, tak jsme se zase střelili do vlastní nohy a divíme se, že kulháme…
Psali jsme:
Jak dnes poznám, že potravina je opravdu z českých surovin, vyrobená v Čechách?
Já doporučuji českým výrobcům, aby používali označování české vlajky a „česká potravina“. To například v případě masa znamená, že se to zvíře u nás narodilo, bylo vykrmeno, odchováno, poraženo… A stejně tak i u jiných výrobků, pokud je tam text „česká potravina“ pod českou vlajkou, tak to znamená, že minimálně tři čtvrtiny pevného podílu musejí být opravdu české. V případě, že jde o masné výrobky, tak ta pevná základní složka je maso, a pokud jde třeba o mléčné výrobky, tak tou základní složkou je mléko… To, že je masný výrobek vyrobený v České republice, ještě neznamená, že je opravdu z českého masa. A to, že ho vyrobila rodinná firma, nemá nic společného s původem suroviny.
Příkladem nám může být Slovensko. Slovenská potravina má speciální označení, co znamená, že je nejen vyrobená na Slovensku, ale také obsahuje slovenské maso nebo mléko (podle druhu potraviny). Prostě, pokud mají toto označení, je tam garance. A já si myslím, že to je pro nás jediná možná cesta. Protože jinak to těžko dokážeme zjistit. Pokud je na potravině u nás vlajka s textem, že jde o potravinu vyrobenou podle „cechovní normy“, tak to nic neříká o tom, jaký je původ suroviny. Ještě existují značky regionální. To mají potraviny, které vznikají v tom daném regionu. Určitě je nutné kontrolovat, co jíme, číst informace na výrobcích a přemýšlet u toho.
|
Mgr. Ing. Jarmila Dubravská, Ph.D. se narodila 2. července 1971. Vystudovala zootechniku na Vysoké škole zemědělské a právo na Univerzitě Komenského. Doktorský titul získala na Slovenské zemědělské univerzitě, na Katedře speciální zootechniky. V současné době pracuje jako generální ředitelka společnosti SKALIČAN a.s. Česká Skalice. Předtím působila v Agrární komoře České republiky coby výkonná ředitelka pro zemědělskou politiku. V letech 2012–2018 byla ředitelkou odboru zemědělství a služeb ve Slovenské zemědělské a potravinářské komoře. Pracovní zkušenosti má ale také z oblasti odborného vzdělávání, má bohatou praxi v oblasti chovu zvířat a rostlinné výroby. Dodnes je aktivní v účasti na mezinárodních konferencích doma i v zahraniční. Je předsedkyní redakční rady časopisu Lúkarstvo a pasienkárstvo. Jarmila Dubravská je členkou Evropského hospodářského a sociálního výboru za Českou republiku s mandátem do roku 2025. |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 6 čtenářů)
Vidíte věci stejně jako Jarmila Dubrovská?
autor: David Hora
