Univerzitní kavárna Západočeské univerzity v centru Plzně byla místem ojedinělého setkání, kterého se zúčastnilo necelých dvacet přítomných, z nichž téměř polovinu tvořili překvapivě mladí muži. 

Kabelka a panenky

V diskusi zaznělo: „Mám dvě děti, kluka a holku, a když byl malý, nosil růžovou kabelku. A chodil s ní do lesa a kamkoliv. Dnes čutá fotbal a růžovou kabelku by si nevzal, ale tady je škatulkování, ty sekce v hračkářství – pro kluky, pro holky. Ta naše si s panenkami vůbec nehrála a jeho to zase strašně bavilo. Ona tu růžovou kabelku si nikdy nevzala a on ji našel doma, a tak si ji vzal. Takže to škatulkování je tady strašně zažité,“ konstatovala mladá maminka.

Silvie na to reagovala slovy:  „To barevné dělení v první polovině dvacátých let bylo úplně naopak. Dočetla jsem se, že růžová barva byla považována za maskulinní, protože je odvozována od červené, která je silová. Modrá byla chápána trochu jinak. Třeba Ludvík XIV., ten je úplně nejlepší. Ten tam má všechno – má paruku, je napudrovaný, má krajky, fiží, boty na podpatku. Byl to absolutistický monarcha, který do slova rozhodoval o životě a smrti lidí v jedné z největších evropských zemí. Takže, co je to ta maskulinita.  Fascinuje mne rozpor v tezích. Na jednu stranu slyšíme, že jsme přírodní tvorové, že pudy, a jak jsme biologičtí, a na druhou stranu se tvrdí, že tyto zákony přírody jdou zlomit, když si někdo vezme růžovou kabelku? To mi nesedí. Tedy síla přírody, která existuje od věky věků, ale zároveň platí, že se to zlomí v průběhu tisícovky let, kdy si osoba vezme tričko určité barvy. To vůbec nedává smysl a nedrží to pohromadě. To je ta posedlost, a nejen barvami. Také délkou vlasů, náušnicemi, určitým chováním.  Někdy si myslíte, že je začátek 19. století, když se prý něco pro děvčátka nebo kluky nehodí. Mění se to, ale mně to vždy přišlo jako absurdní a nesmyslné.“

Potrat musí být volba

„Ve své knize píšu, že práva žen, to je něco, co není nezměnitelné. Zároveň si můžeme říci, že se riziko regresu týká jen těch velkých méně rozvinutých zemí typu Afghánistán. Jak ale vidíme v USA, kde roste kojenecká úmrtnost a úmrtnost těhotných žen, což je jeden z ukazatelů, který určuje civilizovanost země. V důsledku antipotratové politiky se mění. Takže od regresu nejsou uchráněny země, které považujeme za absolutně demokratické. A můžeme se bavit o dezinformacích nebo vzestupu populistů.  Odpověď je, že nikdy nebude konec, ne že ještě jedno století a bude to hotovo.  Nebude nikdy hotovo a je potřeba se o to neustále starat, protože to není věc, která bude vždy nekonečně platná,“ konstatovala dále novinářka.

Žena z univerzity uvedla: „Navázala bych na to ženským pojmem za interrupční práva, který vidíme na východ i na západ od nás.  Ve vaší knize jste jmenovala organizace, které mají ve vysoké politice své konexe, a to je Hnutí pro život a Aliance pro rodinu. Mají nějaký protipól?“

Novinářka reagovala slovy: „Téma interrupcí není téma, ze kterého by se všichni radovali.  Občas z těch ultrakonzervativních pozic to vypadá, že ženy obhajující práva na interrupci u jiných žen jsou nějaké zlé čarodějnice, které jen tak z plezíru o odpolední pauze chodí na potraty. Tak to není. Interrupce je závažný zásah do zdraví. Má to následky fyzické, psychické, ale pokud máme za cíl snižovat počet interrupcí, tak víme z historie, že když je zakážete, tak nesnížíte jejich počet. Snížíte jejich počet jinými metodami. Pak to vede k tomu, že roste kojenecká úmrtnost, protože se rodí děti, o kterých lékaři vědí, že zemřou krátce po narození. To je specifická situace ve Spojených státech, kde ta politika má za následek, že nutí ženy, aby donosily dítě, o kterém vědí, že zemře.  A to pro mne je nepředstavitelný způsob myšlení, kterému nerozumím. Určitě bych doporučovala podporovat organizace, které pomáhají Polkám, které jezdí do Česka na interrupce.“

Vzpomínám si na výrok ombudsmana Křečka, který skutečnost, že si v Česku téměř nikdo nestěžuje na diskriminaci, dokládá tím, že zde žádná diskriminace není. A když jsem mu jemně namítla, že máme podobná čísla jako Turecko, tak to podle toho znamená, že zde žádná problematická skutečnost není, tak byl trochu znejistěn. Já jsem uvedla, že jak to tedy, že vaše předchůdkyně v úřadu vydala oficiální zprávu, že v Česku je málo hlášená diskriminace, a tím pádem těch případů je málo, protože lidé ji zažívají, ale nemluví se o ní, a nejdou soudní cestou, protože je zdlouhavá a náročná. Takže on popřel závěr své předchůdkyně,“ uvedla spisovatelka a pro mnohé „feministka“.

Tabu? Naopak!

Mladá žena nabídla další směr povídání: „Já bych přidala další témata, a to jsou menstruace a popírání. Tady u nás na univerzitě se nám podařilo prosadit menstruační pohotovost, na dvou fakultách a na třetí to vzniklo nezávisle. Setkali jsme se ale se s názorem, že menstruační potřeby se shodily ze stolu s tím, že na vysokou školu chodí dospělé, rozumné ženy, které mají při sobě menstruační pomůcky, protože si umějí spočítat svoji periodu. Já tedy asi nejsem hodna studovat naši univerzitu, protože občas se mi stane, že jsem se přepočítala anebo mne moje menstruace obelstila a dostavila se nevhod, a tak by se ty menstruační pomůcky na záchodech docela hodily. Toaleťák je, ale není tam ideální menstruační potřeba.  Měly by tedy menstruační pomůcky nebo spíše potřeby být na toaletách a je to kontroverzní téma?“

Silvie Lauder:  „Já to za kontroverzní nepovažuji. Začíná to být stále širším okruhem aktérů vnímáno jako součást nějakého servisu. Tak třeba tím okruhem myslím náměstka ostravského primátora z KDU-ČSL, který udělal na to projekt, zeptal se škol, zda by o to měly zájem. Školy řekly, že ano, zjistilo se, že lze zachytit nějakou sníženou absenci dívek z určitého socioekonomického zázemí. Na základě toho to vyhodnotili jako rozumné a myslím, že to bude na všech základních školách v Ostravě. To je 55 škol. A to je příklad toho, jak to vypadá, když někdo přemýšlí. Chápu, že pro někoho je matoucí projev chudoba, protože v Česku obecně si představíte nějakou irskou rodinu z dvacátých let, kdy nikdo nemá boty. Často se argumentuje tím, že to není drahá záležitost. Protiargument je, že se stačí podívat, jak jsou menstruační pomůcky zdaněny. Pokud by se tato služba zavedla, tak bychom si to jako ženy zaplatily už tím, že bychom platily větší daně, které jsou mimochodem vyšší než jinde v Evropě.“

Mýdlo, ručník – a tampon

„Tento servis tedy respektuje lidské potřeby. Je to stejná logika, jako když je na veřejných prostorách na záchodech záchodový papír. My očekáváme, že je, jako i mýdlo a ručník nebo utěrky. Proč by potřeba, která vychází z funkce našich těl, měla být stejně tak jako potřeba, na kterou reaguje záchodový papír, tak proč by měla být nahlížena nějak jinak.  Fascinuje mne, že se muži cítí, že mohou být nějak znevýhodněni. Mám novinářský plán, kdy v USA se objevily simulátory menstruační bolesti.  Mám plán jeden koupit a instalovat jej nějakým mužům a pak napsat, co na to říkali. A předložit jim počet dní, které ženy za celý život stráví v těchto bolestech, v nepohodě, s nafouklými břichy, s bolehlavem. Všechny to víme! Takže bych jim to ukázala a dokázala,“ konstatovala.

„Představa, že jsme nějak zvýhodněny tím, že na záchodě kromě záchodového papíru najdeme tampon nebo vložku, je legrační. Pak jsem na toto téma dělala vtip, když byla první vlna debaty, tak jsem zaznamenala tweet, jestli tedy muži dostanou kondomy nebo holicí potřeby. Udělala jsem z toho vtip, že nám ženám chlupy z nohou a dalších míst na těle mizí během čarodějných rituálů, protože my vlastně žádné holicí potřeby nepotřebujeme. A to se týká mužů, kteří si holí tento prostor,“ uvedla za smíchu přítomných Lauder.

Zase na chvostě

„Dnes je ta diskuse tak iracionálně nesmyslná a neracionální, že se na to dá dívat z mnoha úhlů. Anebo racionálně argumentovat, že se jedná o součást servisu. Dobré je vědět, že vznikají trendy v byznysu, kdy se reaguje na poptávku lidí. Nevím, jak v Plzni, ale v Praze i jinde už začíná být skoro automatické, že když jdete do kavárny, restaurace nebo do kina, tak tam mají menstruační pomůcky. A to je součást veřejného prostoru, místa, kam přicházejí lidé, kteří mají nějaké potřeby, a to místo na to reaguje.“

Dívka z auditoria na to: „Přidala bych takový bizárek, že jsem na škole řešila, aby děvčatům na záchodě zařídili tampony a vložky.  Argument byl, že každá dívka, která nenosí vložky a tampony, je prase. A tím skončila debata s vedením školy. Že ta dívka není hygienická a že by neměla navštěvovat střední školu.“

Další mladá žena se přítomným svěřila: „Já sedím tady v komisi školství v Plzni a zvedla jsem tam toto téma.  Že v Ostravě ‚jedou‘ tenhle systém a my máme také projekt, kdy pracovník odboru sociálních věcí rozveze po školách, které si o to řeknou, tampony a vložky. Máme na to vyčleněno dvacet tisíc korun na rok.  Jsou to asi čtyři školy. Dá se to do kabinetu učitelce, kam si ta děvčata mohou přijít, a když si tam přijdou třikrát, tak oni tu holku nahlásí na OSPOD, že tam je evidentně někde problém. Tak to je prosím projekt Plzně.

Silvie si povzdechla: „A já myslela, že je to tady lepší…“

„Takhle funguje Plzeň, a když jsem řekla, proč nejedeme systémem Ostrava, tak náš sedmimiliardový rozpočet na to nemá a že by se s tím dělal bordel, kdyby se to dostalo ven, a že by se to kradlo,“ pokračovala žena.

A další se přidala: „Tyto argumenty jsou validní i na univerzitní půdě, všichni nás podezírají z toho, že tady rozhodně nemáme chudobu, ale kdyby to tak bylo, tak by se to rozhodně kradlo,“ uvedla za smíchu přítomných.

„Je dobré, když ve firmách a v kavárnách člověk dostane menstruační potřeby, protože to je nějaký komfort. Na to reagoval děkan fakulty aplikovaných věd, že když je to tak běžné, tak proč by to neměla mít i jeho fakulta, kterou považuje přece za lepší restauraci. Tak to mně připadalo jako super. Jsem ráda, že to nejsou jen naše myšlenky, ale že to jde napříč společností,“ pochvalovala si na samý závěr Silvie Lauder.

Pohled na přítomné na besedě. Foto: Václav FIala