Paní senátorko, dovolila jste si během schůze Senátu kritizovat plánované masivní výdaje na zbrojení, nadto na dluh. Upozornila jste, že v Německu tyto výdaje roztáčejí inflaci, a dodala jste, že se nebojíte Putina, ale dekarbonizace a migrace. A vystartovala proti vám senátorka Němcová, kterou jste „zhnusila“. Čekala jste takovou reakci? 

Takovou odezvu jsem vskutku nečekala. Považuji téma dramatického zvyšování výdajů na zbrojení za zcela legitimní příležitost k debatě. K debatě společenské i politické. A někdo se té debaty bojí. Bylo tak už u opatření v rámci boje s podnebím i u zásadních protiepidemických restrikcí. Recept je vždycky stejný: vyhlásí se ohromující ohrožení a ohromující cíl, aby všichni, kdo by chtěli přijít s polemikou, byli předem zastrašeni. A funguje to. Víte, pravidelně projednáváme zprávy o zasedáních Evropských rad i pozice České republiky, a protože tyto zprávy „jen“ bereme na vědomí, žádná velká diskuse neprobíhá. Já to považuji za chybu, obzvláště pokud premiér zásadně vybočí nejen z volebního programu své strany, ale zejména ze standardní politiky odpovědnosti ke státnímu rozpočtu, dluhovým brzdám a nezadlužování se. A tak jsem vystoupila a vyjádřila s tímto zbrklým postupem nesouhlas. Následné reakce na mé vystoupení ukázaly, že většina kolegů žije nejen ve strachu z akutního útoku Ruska na Českou republiku, ale zejména v bublině stejných názorů na vytvoření jakési „evropské“ armády a na masivní zbrojení. A obojí je vlastně strašné a utvrzuje mě v odhodlání mlčící nebýt. 

Čím to je, podle vašeho pozorování, že když někdo zpochybní cokoliv kolem „správného“ přístupu k Ukrajině a zbrojení, je to, jako když sáhne na horkou plotnu? 

Jeden z kolegů včera řekl, že jiné řešení neexistuje. To ovšem často tvrdili mí trestní klienti, když se snažili obhájit, že se dopustili vraždy či loupeže. Že neviděli jiné řešení. Ale já si myslím, že jiná řešení vždycky existují, že nemáme jen jedno. Kdo si myslí, že je jen jedno, pro toho je debata zbytečná a škodlivá. Jenže demokracie je demokracií právě proto, aby se diskutovalo o možnostech a variantách. Pak pochopitelně dojde na hlasování a většina přehlasuje menšinu. Na to jsem připravena. Ale odmítám přijmout urážky jen proto, že se odvážím debatovat o tom, co je nám předkládáno jako svatá pravda k odkývání. 

Jak vnímáte vyhrocené osobní narážky v tom smyslu, že kdo zbrojení odmítá, je málem vrah ukrajinských dětí a zrádce České republiky? 

Od svého vstupu do politiky v říjnu 2022 zažívám vyhrocené osobní útoky pokaždé, když nejdu s davem a nezastávám „ten jediný správný“ názor. Zvykla jsem si. A z obrovské podpory, které se mi pokaždé dostává od neznámých lidí, vidím, že ti, kteří „ten jediný správný názor“ prosazují, nevidí (nebo odmítají vidět), že v naší zemi žijí lidé s různými názory a pohledy na věc. A že je nutné, aby v diskusi všechny tyto názory zaznívaly. A naše vláda by si měla uvědomit, že nezastupuje jen lidi se stejným pohledem na svět, jako je ten jejich, ale že je tu obrovská masa lidí (neváhám napsat, že třeba milion nebo dva miliony), kteří s jejich kroky nesouhlasí. I na ně ale vláda a ústřední orgány a instituce musejí brát ohled a jejich obavami se zabývat. 

Jde v tomto případě o v zásadě citové vydírání daňového poplatníka? Ve smyslu „to myslíš vážně, že tyto výdaje odmítáš podpořit?“ Lze vidět paralely s covidem, kdy se také „zhaslo“ a nikdo nezpochybňoval vynaložené výdaje? 

Ano, ta souvislost tu je. Jde o sílící trend, který sleduji nejméně od zavedení přímých prezidentských voleb a který v době covidových restrikcí zesílil. Kdo má „ten jediný správný názor“ (na boj s podnebím, s covidem, na manželství „pro všechny“, na válku na Ukrajině, na gender a na mnoho dalších témat), tomu jsou otevřeny dveře do médií a ten může svůj pohled říkat veřejně. Kdo si naopak myslí něco jiného, kdo pochybuje, kdo klade otázky, ten je dehonestován, ostrakizován a sprostě urážen. Jak je možné například veřejně a v médiích surově urážet amerického nebo maďarského prezidenta nebo Slovensko? Slušné vyjadřování by mělo být standardem u novinářů i u politiků. Jaká škoda, že není. Tak se stalo, že řada lidí s jiným než mainstreamovým pohledem svůj názor radši neříká. Tak daleko jsme se se svobodou slova dostali 35 let po „sametové revoluci“. Tak daleko, až právo na svobodné vyjadřování musí deklarovat Ústavní soud. Já jsem v roce 2023 uspořádala v Senátě seminář o svobodě slova, nazvaný Svoboda projevu a po projevu. Kdekdo mě tehdy urážel, že jsem si dovolila akci s tímto názvem uspořádat. A musela jsem ji nakonec pořádat sama a na své vlastní náklady. A dnes tytéž závěry, k nimž jsme tehdy s mnoha diskutujícími došli, najednou začíná potvrzovat i Ústavní soud. 

Máte jakožto advokátka a senátorka pochybnost o konkrétních plánovaných armádních výdajích? Které by, řekněme, mohly inkasovat některé významné mocenské skupiny? 

Jsem velmi rozhořčena zacházením s veřejnými výdaji. A určitě jde i o to, že na tom někdo vydělá majlant. Bývám pravidelně skoro jediná, kdo se v Senátě ptá na nákladovou otázku, třeba když schvalujeme nový úřad nebo nový balík výdajů. Povětšinou mi žádný ministr neodpovídá. Nikoho nezajímá, kde se peníze vezmou. Stát se chová jako nejhloupější dlužník, který chce všechno a neustále se zadlužuje. Ironií osudu Senát právě včera odpoledne přijal usnesení, kterým požaduje po státu, aby vykoupil od soukromého vlastníka objekt a podnikatelsky ho provozoval. Nikdo neřeší, jestli se kvůli takovému usnesení má nepostavit nová nemocnice nebo zavřít nějaká škola či zrušit veřejná doprava. Minule jsme zase schválili novou centrální instituci (dětského ombudsmana) a v důvodové zprávě nebylo vůbec uvedeno, kolik tato nová instituce bude stát. Výsledkem je mimo jiné i inflace a klesající hodnota úspor každého střadatele. Cvičená opice umí navyšovat nějaké číslo, nějaké procento. Ale nikdo nám neřekne, co je cílem, jak má naše armáda vypadat. A opravdu je to tak, že pokud dáváme na zbrojení 150 miliard, přijde Putin a vyhladí nás, zatímco když se zadlužíme a dáme 250 miliard, tak ho porazíme nebo zastrašíme? Až takhle primitivně nám to vláda servíruje. 

Věříte premiéru Fialovi, že zvýšené výdaje na obranu budou hrazeny jen z prohloubení deficitu? Takto to premiér totiž „hraje“ na veřejnosti. 

O to nejde. I kdyby se nešidily hned dnes žádné rozpočtové kapitoly, zadlužení by k tomu stejně nakonec vedlo. A nejen k tomu. Dramatické zvýšení státního dluhu podváže možnosti investovat i soukromému sektoru. Je nejen nemorální, ale i protiprávní, že současná vláda pár měsíců před volbami činí rozhodnutí, která zásadně překračují její mandát. Navíc jde o novou politiku, s níž žádná z politických stran nekandidovala. Už jen sama tato skutečnost by měla vládu vést k velké opatrnosti a obrovskému vysvětlování, aby takové kroky veřejnost přijala. To, že někteří mí senátní kolegové včera říkali, že vláda nemá nic s občany projednávat, nemá se jich ptát a nemá jim nic vysvětlovat, považuji za naprosté nepochopení role politiky a svědectví, že z některých politiků se stali rozmazlení papaláši, kteří si myslí, že jim projde všechno a že mají patent na pravdu. To ale nemá nikdo. Politici mají povinnost skládat účty svým voličům. 

Kritizovala jste také, že premiér se zavazuje k dlouhodobým výdajům, které dalece přesahují délku jeho mandátu. Nicméně v říjnu máme volby a z nich může vzejít vláda, která tyto závazky reviduje. Nebo nevidíte politickou sílu, která by takovou revizi prosadila? 

Kdokoli tu bude vládnout, bude tlačen ke zdi dnes deklarovanými závazky a bude mít těžké z nich ustoupit, až se ukáže, že na to nemáme. A hlavně se činí závazky bez hluboké debaty, co má být výsledkem, jak má naše armáda a bezpečnost vypadat za deset let. Naprosto bych pochopila zvýšení výdajů na obranu, ba dokonce bych takové zvýšení podpořila. Za jedné podmínky. Česká republika by musela nejdřív mít vojenskou doktrínu, z níž by bylo jasné, o co usilujeme a za co se ty miliardy peněz daňových poplatníků mají utratit. Zda budeme budovat expediční sbory pro válku v dalekých pouštích, dál kupovat vrtulníky, které operují nad mořem, zda budeme nakupovat útočné zbraně, nebo zda se soustředíme na obranu naší země, ale pak nejen na tu protivzdušnou, ale i na tu vnitřní včetně ochrany civilního obyvatelstva. Nic takového ale na stole není, nikdo nám včera ani minulý týden nevysvětlil, jakým směrem vlastně půjdeme. Proto jsem vystoupila, když nevystupuje nikdo jiný a nikdo se na to premiéra neptá. A ještě jedna věc: víte, kde máte nebližší kryt u svého domu? Vědí děti ve školách a zaměstnanci ve firmách, jak postupovat v mimořádných situacích? Buduje se tu snad infrastruktura pro ochranu civilního obyvatelstva? Opravdu tu jde někomu o bezpečí lidí? Nebo spíše o zakázku na letadlovou loď na Lipně, když to řeknu jen s velmi malou nadsázkou. 

Když vidíte pobouření, které jste způsobila a které bylo ještě rozdmýcháno článkem na nejčtenějším zpravodajském serveru, měnila byste na svých vyřčených slovech něco? 

Naopak. Nezměnila bych ani slovo a obrovská vlna podpory mě vede k tomu, že ani v budoucnu nebudu patřit k mlčící většině. A věřím, že se najdou další, kteří se odváží nastolovat otázky.

Psali jsme:

„Nedali jste 40, dejte aspoň 5.“ Zelenskyj potřebuje od EU peníze

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 382. díl. Ota Pavel: Ten, kdo přiznal, co viděl

„Za 10 let.“ Elon Musk šokoval předpovědí

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová: Odmítám pohrdání občany. Obranu s nimi musíme diskutovat