Křeček trojici redaktorů ujistil, že by chtěl vést úřad veřejného ochránce práv ve stylu, jaký nastavil první ombudsman Otakar Motejl. „Ombudsman musí zůstat ochráncem obyčejných lidí před běžnými soudy v denním střetávání se s právem,“ zdůraznil.

Když se jej redaktoři zeptali na spory s končící ombudsmankou Šabatovou v době společné práce, Křeček uvedl, že si jí velice váží za její životní postoje, ale „úřad pojímala spíš jako neziskovku“. Konkrétně mu vadilo, že Šabatová kladla nadměrný důraz na stížnosti proti diskriminaci, které tvořily jen minimální část podnětů, ale ombudsmanka jim věnovala největší pozornost. Včetně toho, že nejvíce právníků na ombudsmanství řešilo právě diskriminace.

„Podle mého názoru bude třeba zcela přestavět fungování úřadu, aby se věnoval tomu, co lidi skutečně pálí, a nikoliv tomu, co někteří považují za vážný problém, ačkoliv ve skutečnosti tomu tak v míře, jak se domnívají, není,“ dodal.

„Takže podle vás diskriminace problém není?“ ptali se dál redaktoři. Křeček reagoval statistikou, že stížností na diskriminaci je mezi podáními ani ne pět procent.

Rozhovor pokračoval příkrým dotazem, zda si Křeček stojí za svými staršími slovy, že pokud zaměstnavatel odmítne přijmout Roma, nemusí to být diskriminace, ale zkušenost. Kandidát na ombudsmana svůj názor nezměnil. „Lidé nejednají bez zkušeností, to dělají jen děti. A nemůžeme mít lidem za zlé, že své životní zkušenosti uplatňují,“ myslí si. Měli bychom podle něj pracovat na tom, aby tyto skupiny dokázaly předsudky samy rozbít.

To redaktory Deníku N zjevně nepotěšilo: „Když se na vás obrátí Rom, kterého nepřijmou do zaměstnání, protože je Rom, nebudete se tomu věnovat?“ ptali se dále. Doktor Křeček trojici šetrně poučil, že ombudsman má řešit stížnosti na fungování státních orgánů, nikoliv spory mezi soukromými osobami. Od toho jsou v demokratické společnosti soudy.

A pak už se rozhovor přesunul k vlajkové lodi působení Anny Šabatové, ke kauze „studentky s muslimským šátkem“. Stanislav Křeček v této věci vždy vyjadřoval s ombudsmankou nesouhlas a od liberálů si za to o sobě mohl přečíst ledacos.

„Křečkovi ani všem zúčastněným jako by nedocházelo, že polemikou s ombudsmankou polemizuje se stanoviskem vlastního úřadu. Každé prohlášení kanceláře je totiž i prohlášením Stanislava Křečka, a pokud se mu to nezamlouvá, demokracie nabízí pro takový případ vhodnou instituci: rezignaci,“ žádal například Petr Bittner v Deníku Referendum.

Poté se Bittner, dle svého redakčního profilu „politický filosof“, suverénně pustil do právní erudice doktora Křečka a rozčiloval se, že „Křečkovi tisknou i komentáře, které vykazují do očí bijící známky naprostého právního diletantství“.

„Křeček téma nikdy neměl na starosti, přesto se k ní od začátku hlučně vyjadřoval, a to bez elementární znalosti samého případu,“ psal suverénně Bittner. Nyní Stanislav Křeček objasnil, že „kauza nejdřív patřila mně, od začátku jsem viděl, že ta dívka není vůbec žákyní školy, takže ji škola nemohla diskriminovat“. Také připomněl, že dívka neuměla česky, což je ve studijním programu vedeném v českém jazyce dost zásadní překážka, a že zničila své doklady, takže nikdo nevěděl, co je vlastně zač. „Vytýkat ředitelce školy, že dodržuje školní řád, je absurdní,“ uzavřel Křeček.