„Dnes máme mnoho dvacetiletých, kteří nikdy nedrželi lopatu či krumpáč. Teď si představte, že se v tomto státě něco stane, nějaká katastrofa. Tady by všichni drželi mobil, mačkali displej a hledali nějakou aplikaci, jak se drží krumpáč. Možná. Vždyť bychom pomřeli. Vojna to mladé muže vždycky naučila. A vedla by je k odpovědnosti,“ řekl v rozhovoru pro Týden senátor, hejtman a starosta Jiří Čunek (KDU-ČSL). „Jakmile mladík skončí školu maturitou nebo vyučením, měl by nastoupit základní vojenskou službu. Jestli na tři, čtyři nebo pět měsíců, je jedno. Každý by byl povinen se na vojně zdokonalit v nějakých dovednostech. Naučil by se poslouchat. Protože mnoho dětí velí svým rodičům a myslí si, že budou velet celý život. Já s těmi dětmi přicházím do styku. Je plno mladých, kteří řeknou: ‚Víte co, do práce se musí brzy vstávat, já na to kašlu a jdu na úřad práce.‘ I proto ta vojna,“ doplnil. ParlamentníListy.cz se zeptaly politiků, co si o jeho slovech myslí.

Schneider: Čunka nemusím, ale v tomhle má pravdu

Na úvod však vyjádření bezpečnostního analytika Jana Schneidera. „Čunka opravdu nemusím, ale v tomto má pravdu. Nevím sice, jak by to bylo funkční (někteří odborníci tvrdí, že to je krátká doba, že by to chtělo aspoň půl roku), ale trend je jasný, délka je jen otázkou diskuse. Myslím si, že stát by měl uplatnit právo na kus života mladého člověka, ale pouze a výhradně pro ‚domácí použití‘. Žádné mise, to ať je věcí specialistů. Celý výkon služby by musel být vázán k našemu území,“ zdůraznil. Výhod by bylo podle něj několik. „Není dobře totiž zapomínat na určitou sociální funkci armády, kdy se k sobě dostanou lidi, kteří by se jinak nikdy nepotkali. Trochu se třeba poperou, ale mamánkům to neuškodí. Spousta lidí zjistí, že to s cikány taky jde, i s dalšími dětmi cizinců, které se narodily zde – nesmějí být ale nahnáni do kouta, uráženi v ghettech. Myslím, že to není nic převratného, ale je dobré si to zažít. A pod tlakem, v různých situacích,“ vysvětlil.

„Kromě toho armáda samozřejmě dá lidem základní výcvik, trochu té pohybové průpravy a také respekt ke zbraním. Respekt a odpovědnost, to je strašně důležité, ať už se bude legislativa týkající se držení zbraní vyvíjet jakkoliv, vždy je dobré, když budou mít mladí muži aspoň základní bezpečnostní návyky,“ sdělil. Nadto by podle něj bylo velmi prospěšné, kdyby stát měl k dispozici určité množství mladých lidí k okamžitému nasazení při živelních pohromách. „Znamenalo by to i jiný vztah obyvatelstva k armádě. (Vždy mě děsí, když si porovnám schopnosti armád a neschopnost států zasahovat třeba při závalech a povodních.) Kromě toho tu je další aspekt, který souvisí s fandy všeho, co souvisí s armádou a zbraněmi. Dávají se leckdy zbytečně k různým extremistům a podobným pošukům, jen proto, že nemají možnost tuto svou náklonnost realizovat třeba ve Svazu brannosti (resp. Svazarmu); souladné aktivity v tomto směru vyvíjí poslanec Chalupa!“ upozornil. Stát nezbytně musí podle Schneidera něco podobného vytvořit. „Dát tomu legislativní krytí, aby nevznikaly různé paramilitární buňky, které by byly velmi zneužitelné. Stát by měl podchytit a využít zesílený pocit zájmu a odpovědnosti občanů za stát, odhodlání něco dělat pro naši obranu a bezpečnost. Musí to být ale státní mocí kultivováno, aby se to nezvrtlo!“ zdůraznil.

„Ve STAN se už delší dobu zamýšlíme nad možností zavést jakýsi kurz krizové přípravy. V první fázi jde o to, aby si stát vůbec mohl zjistit, kdo je v případě konfliktu schopen zemi bránit. Šlo by tedy o jakýsi screening,“ prozradil Petr Gazdík, předseda Starostů a nezávislých a místopředseda Poslanecké sněmovny. „A potom můžeme začít uvažovat o onom kurzu krizové přípravy, třeba v trvání dvou až tří měsíců, kde by se absolventi připravili na obranu země i sebe při různých typech krizových situací,“ konstatoval.

„Obnovení povinné vojenské služby je v současnosti nereálné. Od jejího zrušení uplynulo deset let, armáda se zbavila všech potřebných kapacit. Abychom umožnili obnovit takový, byť několikaměsíční výcvik, armáda by musela zanechat všech ostatních aktivit a musela by se vrhnout čistě na každoroční výcvik desetitisíců branců. To si lze těžko představit,“ domnívala se poslankyně a starostka Jana Černochová (ODS), členka výborů pro obranu a pro bezpečnost Poslanecké sněmovny. Daleko důležitější pro naši obranyschopnost je podle jejího názoru mít silnou, kvalitně připravenou a hlavně vyzbrojenou profesionální armádu s adekvátní a dobře motivovanou aktivní zálohou. „Pro potřeby všeobecné brannosti by pak postačovalo zavést například v rámci středoškolského studia nějakou formu dvou- či vícetýdenních branných kurzů. Výkřiky o obnově povinné vojny považuji za populistická plácnutí do vody, kdy dotyční příliš nevědí, o čem mluví. To potvrzuje i představa, že by vojna snad měla někoho naučit zacházet s lopatou či krumpáčem,“ upozornila.

Černoch: Průprava a disciplína dnes klukům chybějí

„Je pravda, že průprava a disciplína dnes klukům chybějí. Základní znalosti ovládání zbraní, znalosti, jak si poradit v krizových situacích atd., by měl mít každý kluk. Stejně tak umět si ustlat postel nebo složit po sobě oblečení. Může se stát cokoliv a chlap má být připravený. Alespoň několikaměsíční základní výcvik by nikomu neuškodil,“ domníval se Marek Černoch, předseda poslaneckého klubu Úsvitu. „Jen by to mělo být o výcviku a disciplíně, ne o zbytečné buzeraci, tak jak to u nás bývalo,“ doplnil.