Zagorová se svěřila, že postrádá obyčejný život a že zvláště u její generace (ročník 1946) bude tato ztráta citelnější než u mladých. „Mezi mladými se třeba najdou takoví, kteří hodí rok za hlavu a řeknou si, že to doženou. U nás je to jiné, rok znamená hodně,“ řekla. I ona měla covid-19. Svůj průběh nemoci komentovat nechtěla, jen vyjádřila vděčnost, že už ji má za sebou.

To, že nemůže zpívat, obrečela již v březnu. „Musela jsem zrušit 35 koncertů. Já své povolání zbožňuju, a když jste zvyklá pracovat a najednou nemůžete dělat, co máte ráda a co vás naplňuje, je to velká rána,“ řekla redaktorce OnaDnes. Ale dodala, že tím si to odbyla. A nediví se prý náladám, které panují ve společnosti. „Nejhorší je zůstat s rukama v klíně,“ prohlásila. Ji zachránilo to, že i když turné bylo zrušeno, stále natáčela desku.

Pozcie kultury je podle ní smutná, protože se o ní nikdo moc nestará. „Slabší povahy mohou získat pocit, že je naprosto nepotřebná,“ řekla. Podle ní z toho plyne ponaučení, že politické špičky nejsou vůbec kultuře nakloněny a nepotřebují ji. „Vůbec jsem si nemyslela, že takoví lidé existují. Vždyť člověk se přece po práci, která je těžká – a pro koho není, když ji dělá pořádně? – těší do divadla, na koncerty, na všechno, co kultura nabízí,“ byla překvapená.