Doktor Hnízdil by zastavil testování s argumentem, že testy nemají vypovídací hodnotu, ale všechno na nich stojí. „Skutečně to číslo reálně nevypovídá o tom, jaká je situace. Pokud je prováděn test, tak na něj musí navazovat to, že daného člověka musí vidět jeho doktor, který zjistí, jestli je jenom pozitivní, nebo už nemocný, nebo nakažlivý. A pak provést další testy, například na pověstné protilátky, upřesnění, odběry, prohlídka člověka. To je možné, ale na to tady už vůbec není čas, ani prostor,“ vysvětluje.

„Veškerá kapacita je vržena na testy. A to už je obrovský průmysl, který, myslím, by bylo těžké zastavit – průmysl testů a respirátorů. Dovezla se toho obrovská spousta, a musí se to vyexpedovat,“ dodává s tím, že za ním chodí pacienti, kteří mají kvůli respirátorům dýchací potíže, nemluvě o kožních problémech.

Prý už ministra zdravotnictví i hlavní hygieničku informoval o svém podezření, že v respirátorech se lidé intoxikují kysličníkem uhličitým. „Když sleduji lidi kolem sebe v MHD, že zatímco do doby covidu tam živě mobilovali, dívali se a komunikovali, tak teď pospávají, jsou vyčerpaní,“ říká lékař s tím, že respirátor také brání tomu, aby člověk částice viru vydechl a tím se jich zbavil. V respirátoru podle zjištění z internetu je mnohonásobně větší než povolená koncentrace kysličníku uhličitého. Když o tom však ministerstvo i hlavní hygieničku zpravil, odpovědi se mu nedostalo.

„Ozval se nám jakýsi docent z ČVUT, kterého to zaujalo, a hned si ze zahraničí objednal nějakou špičkovou aparaturu, detektor, a už provedl první pokus. A zjistil, že v respirátoru je až 9000 jednotek kysličníku uhličitého s tím, že bezpečná hranice je 1500. Ale to nikoho nezajímá, ministerstvo vůbec neřeší, co může celodenní, nebo vlastně mnohaměsíční používaní respirátorů způsobit se zdravotním stavem lidí,“ stěžuje si Jan Hnízdil a dodává, že ministerstvo má kapacity něco takového zjistit.