Výjimečně začíná ohlédnutí za domácí mediální scénou postřehem z vlastní zkušenosti. „V uplynulém týdnu mi skončil mandát člena Rady České tiskové kanceláře a já jsem neusiloval o další. Poslední zasedání, na němž jsem měl být, se konalo právě v den konce mandátu. 28. února. Ponechme teď stranou výklad, zda bych ten den vlastně ‚nepřesluhoval‘ o jeden den ten mandát, neboť jsem byl zvolen 28. února 2018, čili technicky vzato jsem měl skončit o půlnoci 27. února 2023. Tak jako tak jsem se ze zdravotních důvodů neúčastnil. Této věci se věnoval minulotýdenní Newsroom ČT24. Hned v úvodu jakéhosi shrnutí tam byla vyslovena lež jako věž, ostatně to u České televize není nic neznámého,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Moderátorka totiž pravila, že se omluvil ze schůze „na poslední chvíli“. „Ale to není pravda, já jsem se omluvil den dopředu tajemnici Rady paní Kronesové s poukazem na to, že v ten den mám předoperační vyšetření. Čeká mě docela náročný lékařský zákrok, a tomu jsem dal sobecky přednost před formálním posezením na schůzi, zejména s ohledem na to, že už předtím, 24. února, byli do Rady zvoleni Daniel Korte a Jakub Končelík. Ale to není zdaleka největší podraz, jaký v tom Newsroomu zazněl. Den po ukončení mého mandátu, tedy 1. března, mi ráno volala redaktorka Newsroomu a otázala se mě, jak hodnotím svých pět let ve funkci. Jak je zvykem u slušných lidí, začal jsem větu slovy: ‚Myslím, že mou práci by měli hodnotit jiní‘,“ poznamenává mediální analytik.

Jediná věta z celého vyjádření. Jinak kydání hnoje

Ale pak pokračoval k tomu hlavnímu. „Podařilo se mi, jistě ve spolupráci s dalšími radními, před pár lety rozpohybovat proces digitalizace fotoarchivu ČTK, který obsahuje přes 5 milionů snímků, často historicky velmi cenných, některé ještě na skleněných negativech. To byl také můj program, s nímž jsem do Rady nastoupil, toto úsilí jsem oznámil už předem, a faktem je, že digitalizace započala, a pokud vím, už byly digitalizovány snímky početně v řádech statisíců. Té redaktorce jsem zopakoval, že to považuji za jakési národní stříbro, které si zaslouží digitální uchování pro budoucnost. Tečka. Jaké bylo pak mé podivení, když příslušná dáma dala do pořadu pouze první část té věty o té nechuti k sebehodnocení, ale to hlavní, totiž fotoarchiv, zcela opomenula,“ žasne Petr Žantovský.