„Občan Huxleyova Světového státu nemá důvod protestovat proti vládě, neboť ta mu garantuje všechny radosti a sociální jistoty,“ míní Kohout s tím, že novým náboženstvím se stává masová spotřeba. 

Původní text ZDE

Následně si všímá charakteristických rysů utopie, kdy vláda je zcela technokratická a cílem je stabilita státu, žádné „spirituální“ hodnoty. „Politická ideologie i náboženství jsou nahrazeny konzumem, drogami a sexem. Režim je odsunut do pozadí, je téměř neviditelný pouhým okem. Životní styl je hlavním předmětem zájmu vlády – nikoli však spartánský jako v orwellovské utopii, ale naopak poživačný v maximální možné míře,“ popisuje Kohout. Všímá si také toho, že vliv státu na ekonomiku je zcela rozhodující, násilí není nutné a stát lidem poskytuje požitky.

„Žádná z popsaných utopií není úplně totožná s poměry dnešní doby. Každá z nich ovšem nese jistou znepokojivou podobnost se současností. Orwellovská špionážní zařízení nosíme všichni dobrovolně s sebou v podobě mobilních telefonů. ‚Bonzujeme‘ se s oblibou sami pomocí Facebooku – nástroje, který dalece překračuje rámec fantazie Huxleye i jeho žáka Orwella. Lidé na sebe donášejí nikoli proto, že je nutí tajná policie, ale pro vlastní zábavu – něco tak pekelného nedokázala vymyslet literární fantazie žádného autora!“ popisuje Kohout s odkazem i na jiného autora, George Orwella. 

„Jen z nejpovrchnějšího hlediska lze dnešní politicko-ekonomický systém stále ještě zvát kapitalistickým; ve skutečnosti jde o vládu úřednicko-politické oligarchie, kde kapitalisté tahají za kratší konec provazu,“ konstatuje. 

„Huxleyovskými prvky v moderní realitě je rostoucí politická podpora měkkých drog (kdo je ‚zhulený‘, je neškodný, protože v důsledku své závislosti je manipulovatelný), sexu bez zábran (nejdostupnější zábava chudých) a zadlužení domácností jako cesta ke stále vyšší životní úrovni,“ zmínil Kohout, jenž ještě rozvinul právě poslední bod, kdy dle jeho názoru má svůj smysl rozumný dluh, například hypotéka řešící bytový problém rodiny. 

„Ale i zdánlivě neškodná hypotéka má silný ‚disciplinační‘ efekt: Kdo je nucen měsíčně splácet nemalou částku, je podstatně závislejší na pravidelném příjmu, tedy na zaměstnavateli. Pokud je tímto zaměstnavatelem stát, důsledek zadlužení je zřejmý,“ uzavřel Kohout s tím, že závislost většiny občanů na státu je dávno typická zejména pro skandinávské země. Životní úroveň v Dánsku, Norsku a Švédsku není způsobena podle něj ani tak moudrým hospodařením sociálního státu jako spíše faktem, že obyvatelé těchto zemí patří mezi největší dlužníky na světě.