Místo abychom jim naslouchali, je však odsuzujeme a označujeme za komunisty, říká třeba Charvát pro Aktuálně.cz, kterému poskytl celý rozhovor.

Tam mimo jiné padlo i to, že se chleba bude lámat na podzim. „Lidé se rozjedou na dovolené, ale zjistí, že všechno je dražší, a až se vrátí, tak to na ně možná dopadne ještě více. Ani válka na Ukrajině se nemusí vyvíjet úplně dobře, uvidíme, co se stane s uprchlíky a co s covidem, protože ten ve skutečnosti nezmizel, jen ho nevnímáme. Trošku se obávám, že uvidíme určitou synergii všech těchto záležitostí.“ 

K radikalizaci jednotlivce podle Charváta nedochází najednou. Může se cítit ukřivděný z mnoha důvodů a zároveň musí dojít k přesvědčení, že vláda nereaguje na podněty a systém nefunguje, jak má.

„Dojdou pak k názoru, že jediné, co mohou udělat, je nějaký velmi razantní krok, který to změní. Buď přestanou chodit k volbám, nebo je to naopak vede k přesvědčení, že má smysl chodit k volbám, ale musí volit strany, které jdou úplně mimo systém, takže volí antisystémové strany,“ uvádí dále Charvát.

Obecně může radikalizace vést, podle Charváta, k násilí, protože je odrazem politické frustrace.

„Máte pocit, že když věcí nejde dosáhnout standardní cestou, tak to musí jít nestandardní cestou, a to za pomoci násilí. Anebo vás to vede k podpoře stran, které tohle hlásají. I když byste si v minulosti neuměl představit volbu SPD, tak ji najednou volíte, protože máte dojem, že vám prostě nic jiného nezbývá.“ 

Může být tedy radikalizace v některých případech pochopitelná?

„Ano, protože radikalizace je jedna z možných reakcí na frustraci. Jenže my si věci zjednodušujeme. Když dnes někdo říká, co se nám nelíbí, začne část společnosti říkat, že to je proruský troll,“ říká Jan Charvát a pokračuje. „To, co dělají proruští trollové, je, že frustraci lidí usměrňují, ale nejsou schopni ji vytvořit. Kdyby přišli do společnosti spokojených lidí, tak v ní nebudou úspěšní. Představa některých lidí, že to všechno dělá Rusko, je nesmyslná. Rusko nevytváří nespokojenost, ale maximálně s ní manipuluje.“ 

Na dotaz Aktuálně.cz, kde se vzala skupina nespokojených, odpovídá Charvát, že už tady existuje dlouho, jen nebyla vidět. Podle něj ji společnost přehlížela.

„Nebyla žádná média, která by za ně mluvila, a oni neměli nikoho, ke komu by se mohli vztáhnout. A najednou zjišťujeme, že to možná bylo 20 procent obyvatel, kteří od roku 1990 nebyli spokojení se změnou společnosti a transformací.“ 

Podle Jana Charváta se v 90. letech zformoval velmi specifický pohled, že zlo je komunismus, a dobro demokracie a liberální kapitalismus.

„Pokud jste tehdy říkal, že všechno neběží správně, tak to pro tento pohled automaticky znamenalo, že jste komunista. Svět se strašně zjednodušil na černou a bílou. A mnoho lidí to vnímá takhle doteď. S tím rozdílem, že když dnes někdo říká něco, co se mi nelíbí, tak je teď ruský troll, a to jsou vlastně bývalí komunisté.“

Celý rozhovor najdete ZDE. 

Takhle jednoduché to ale není, pokračuje Charvát.

„Je tu spousta lidí, kteří jsou nespokojení, a není to proto, že jsou komunisté. Je to prostě kvůli tomu, že se mají špatně a nikdo na ně nemyslí.“ 

Řeč přišla i na příklon těchto nespokojených lidí k dezinformačním webům. Podle Charváta není proč se tomu divit.

„Dvacet let od revoluce jsme říkali, že je naprosto fér, aby každý měl svůj vlastní názor. Jenže vlastně jsme tím mysleli, aby všichni měli stejný názor jako my. A až v posledních deseti nebo patnácti letech zjišťujeme, že lidé mají opravdu různé názory a že nám to vlastně vadí,“ popsal Jan Charvát naprosto otevřeně situaci, ve které se jako společnost ocitáme. 

„Jenže když všechny kritiky označíme šmahem za kryptokomunisty, tak jejich kritiku shazujeme, abychom se tím nemuseli zabývat. A kvůli tomu neumíme porozumět tomu, proč si lidé stěžují.“