Burešová pro mnohé lidi představovala morální vzor a člověka, který se nikdy nezaprodal. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy zastupovala lidi, kteří byli nepohodlní komunistickému režimu, a čelili proto perzekucím – například matku studenta Jana Palacha, spisovatele Milana Kunderu nebo publicistu Ivana Medka. Česká advokátní komora ve své vzpomínce na „první dámu české justice“ poukázala na to, že Burešová vyhrávala téměř všechny případy, kdy byli její klienti vyhozeni ze zaměstnání pro své politické názory. Perfektně totiž ovládala pracovní právo.

Po převratu se Burešová coby ministryně spravedlnosti podílela na reorganizaci soudnictví a reformě vězeňství. Inicovala také zákon o mimosoudních rehabilitacích nebo například navrácení osobních dopisů popravené Milady Horákové do rukou pozůstalých.

Z vysoké politiky Burešová odešla s rozpadem Československa a po volebním neúspěchu Občanského hnutí. Prezident Václav Havel jí v roce 2002 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.