Slovenský prezident Andrej Kiska a ministr zahraničních věcí Miroslav Lajčák se na newyorské akci OSN stylizovali do rolí citlivých jedinců a odpovědných politiků dojatých migrační krizí a ochotných přiložit ruku k dílu. „Oba přišli zachraňovat svět, podpořit amerického Big Bosse Obamu a podiskutovat si s Madeleine Albrightovovou i Henry Kissingerem,“ podotýká Huďo.

Zapomněli, odkud přišli

V tomto okouzlení z prostředí nejvyšší mezinárodní politiky prý zapomněli, odkud přišli. „Slovensko, jehož zájmy mají obhajovat a prosazovat v rámci mezinárodní arény, chápou pouze jako svou dočasnou gubernii,“ píše novinář.

Celý text je ZDE

Pro současnou hlavu Slovenska „v roli zahraničního lokaje je totiž prvořadým úkolem udržování poslušnosti ve svěřené gubernii a pro šéfa diplomacie je státní post jen kariérním odrazovým můstkem do nejvyšších sfér světové scény,“ píše dále Huďo.

Upozorňuje, že Andrej Kiska se rád stylizuje do role moderního politika, který chápe výzvy současné doby a důsledně prosazuje kroky ke zlepšení světa ohrožovaného extremismem, nacionalismem, rasismem a bigotností. Nezklamal ani na Valném shromáždění OSN, a ve svém projevu prohlásil:

„Jsem si jistý, že jsme více než schopni zvládnout takové výzvy, jakými jsou chudoba, hladovění, nemoce, nespravedlnost či diskriminace. Nová agenda nebude možná bez efektivní mezinárodní spolupráce a koordinace podporované institucemi OSN. Současně bychom neměli zapomínat na naši domácí úlohu – získat si srdce, myšlenky a důvěru našich lidí. Svět se zmenšil díky globalizaci a moderním komunikačním technologiím. Problémy, jimž náš svět čelí, jsou globálnější a více se prolínají. Přesto naše sociální instinkty často zůstaly na lokální úrovni a náš smysl pro zodpovědnost je často limitován našimi národními hranicemi.“

Kiska není limitován hranicemi

Prezident Kiska podle novináře vskutku není limitován hranicemi, protože ví, že v kurzu je globalismus a národní zájmy jsou přežitkem minulosti. „Protože budujeme a vytváříme nový svět – multikulturní skanzen pod vedením Velkého bratra ruku v ruce s Bílým domem a OSN,“ podotýká Huďo.

„Důsledkem tohoto vytváření nové celosvětové struktury na povel jedné vlády, jedné armády a jednoho hospodářského centra, jsou konflikty, destabilizace, masy migrantů a uprchlíků z oblastí napětí a ekonomického úpadku. Prezident Andrej to možná ví, možná netuší, každopádně usilovně podpoří jakékoli americké vojenské dobrodružství, převrat nebo humanitární bombardování v zájmu demokracie a boje proti terorismu,“ domnívá se Huďo.

Hovoří o pěšácích, ale sám tuto roli hraje dobrovolně

Okomentoval i následující pasáž z projevu slovenského prezidenta: „Posloucháme je tak často, že někdy zapomínáme na to, že nejde o hru. Jak nám papež František připomněl, migranti a uprchlíci nejsou pěšáky na šachovnici lidstva. Jsou dětmi, otci, matkami, skutečnými muži a ženami.“

„Andrej Kiska hovoří o pěšácích na šachovnici, přičemž sám hraje tuto roli dobrovolně a při plném vědomí, když prosazuje zájmy cizích mocností a podporuje svými prohlášeními i činy jakoukoli slátaninu z washingtonsko-bruselské dílny. Ve vlastní zemi přesvědčuje občany, navzdory odmítavému postoji většiny, že je správné podporovat na Ukrajině prezidenta Porošenka, každé stanovisko americké vlády či rozhodnutí NATO, a otevírat náruč muslimskému obohacení středoevropských zemí. Jeho vůle nevydařené státnické figurky končí u instrukcí a příkazů poradce Martina Bútory, bývalého slovenského velvyslance v USA, fanatického americko-sionistického lobbisty,“ píše Huďo a ptá se: „Takže, kdo na Slovensku vlastně prezidentuje?“ a hned si i otázkou odpovídá: „Ignorant zájmů a bezpečnosti vlastního státu a národa s maskou humanisty, nebo šedá bútorovská eminence v pozadí – ve stylu Henryho Kissingera?“