Svobodná strana Rakouska (FPÖ) sice zvítězila v zářijových parlamentních volbách, avšak kvůli nízkému koaličnímu potenciálu byla sestavením vlády nejprve pověřena druhá Lidová strana (ÖVP). Ta vedla jednání s třemi dalšími subjekty – Sociálně demokratickou stranou Rakouska (SPÖ) a liberálním hnutím NEOS. Tato jednání však minulý týden zkrachovala. Rakouský prezident Alexander Van der Bellen proto neměl jinou možnost než pověřit předsedu FPÖ Herberta Kickla dalším pokusem o sestavení vlády, uvedl server iDNES.cz.

Prezident nicméně upozornil, že situace je komplikovaná, protože FPÖ historicky čelí obtížím při hledání koaličních partnerů. Pověření Kickla sestavením vlády vyvolalo i protesty, neboť FPÖ je označována za pravicově populistickou stranu se vstřícností k Rusku.

„Tento krok se mi nedělal lehce,“ řekl prezident k rozhodnutí pověřit Kickla sestavením nové vlády s tím, že jde o projev respektu k názoru voličů, protože FPÖ získala ve volbách nejvíce hlasů (28,8 %), následovaná lidovci (26,3 %) a SPÖ (21,1 %). 

Van der Bellen zároveň uvedl, že situace se změnila, protože ÖVP je nyní připravena jednat o koalici s FPÖ pod vedením Kickla. „Hlasy uvnitř lidové strany, které dříve koalici se Svobodnými vylučovaly, utichly,“ sdělil prezidentovi v neděli odstupující předseda ÖVP a kancléř Karl Nehammer.

Politický vývoj v Rakousku je pro mnohé alarmující. Komentátor Marek Kerles označuje Herberta Kickla za kontroverzní, silně protiunijní a proruskou postavu, která liberálům přivodí zřejmě velkou bolest hlavy. „Je opravdu možné, že poprvé v historii Rakouska získá křeslo kancléře ultrapravice. Pokud se tak skutečně stane, měla by si řada umírněných evropských politiků objednat prášky proti bolení hlavy. Kickl v čele Rakouska by totiž byl opravdu silná káva. Rakouský deník Der Standard ho označil za protiunijního politika. Jiní komentátoři připomínají zase Kicklovu proruskou orientaci,“ píše ve svém komentáři na serveru INFO.cz.

Kerles poukazuje, že Herbert Kickl je často obviňován nejen z podpory ruských zájmů, ale dokonce i z napomáhání ruské špionáži v Evropě. „Pověření Kickla sestavením vlády pravděpodobně spustí poplašné zvony v různých zpravodajských službách,“ řekl Info.cz rakouský politický komentátor Manfred Maurer. Protože byl Kickl podezřelý, že jako bývalý ministr vnitra pomáhal minimálně krýt aktivity ruských agentů v Rakousku, objevily se podle něj už po zářijovém vítězství FPÖ zprávy, že partnerské zpravodajské služby by mohly v případě vládní účasti Svobodných omezit spolupráci s Rakouskem. To už se stalo před pěti lety, kdy se Svobodní také dostali do kabinetu.

Herbert Kickl, který byl pověřen sestavením rakouské vlády a převzal roli předsedy kabinetu, se podle něj v této pozici dlouho neudrží. V minulosti byly vlády s účastí FPÖ nestabilní a neudržely se do konce funkčního období. „Pokud bude Kicklova zahraniční politika stejně jako dříve založena na pravicově extremistické frakci ‚Patrioti pro Evropu‘, kterou loni v létě inicioval s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a šéfem českého ANO Andrejem Babišem, pak by měla Rakouská lidová strana jako Kicklův případný spojenec obrovský problém i s partnerskými lidovými stranami na evropské úrovni. Částečnou útěchou pro Kicklovy odpůrce zůstává naděje, že i kdyby se stal skutečně kancléřem, ve funkci pravděpodobně dlouho nevydrží. V Rakousku je to dokonce i jakési nepsané pravidlo,“ dodal komentátor, že jakmile se lidovci spojí s ultranacionalisty, zpravidla brzy po převzetí moci následuje vládní skandál a rozpad kabinetu. 

Bývalý europoslanec Jan Zahradil (ODS) v souvislosti s děním v Rakousku uvedl, že Česká republika opět zaostává za sousedními zeměmi v adaptaci na měnící se geopolitickou realitu. Upozornil, že Maďarsko a Slovensko již aktivně spolupracují s Ruskem a nyní se k tomuto trendu pravděpodobně připojí i Rakousko, kde se očekává, že budoucí vláda pod vedením Herberta Kickla bude směřovat k podobné politice. Mylně si podle něj myslíme, že svým morálním postojem „napravujeme“ historické křivdy.

„Politickou tradicí střední Evropy je appeasement, což nemyslím nijak pejorativně, ale jako dějinný fakt. Maďarsko a Slovensko už v něm aktivně jedou, Rakousko do toho vláčku právě nasedá. My, morální majáci, jim zatím budeme nadávat do kolaborantů a tvářit se jako hrdinové v iluzi, že tak odčiníme národní potupu z let 1938 a 1968. Takže se k tomuto sílícímu trendu přidáme zase až jako poslední (stejně jako v r. 1989, kdy nám to samo nakonec spadlo do klína),“ uvádí ve svém facebookovém komentáři.

Ve své kritice Zahradil naráží na to, že česká zahraniční politika podle něj často postrádá jasnou strategii a je spíše určována symbolikou nebo snahou přizpůsobit se trendům, které nejsou historicky ani geopoliticky příliš relevantní pro naši zemi. „Mezitím, mávaje Havlem a hodnotami, budeme silácky hlásat ‚pobaltský narativ‘ (s nímž nemáme historicky vůbec nic společného),“ odsuzuje přijetí přístupu, který je typický pro pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko, Litva) – ty jsou v první linii vůči Rusku a z historických důvodů zaujímají tvrdě protiputinovský postoj. 

Správně podle jeho slov není ani to, že podobně jako Polsko spoléháme na to, že USA budou střední Evropu považovat za klíčového partnera. „Nebo se budeme tvářit, spolu s Polskem, jako příští americký pivot v Evropě (což mohlo mít logiku za Bidena, ale určitě ne za Trumpa). Přičemž nic z toho nikoho nezajímá. Prostě všechno špatně,“ uzavřel Jan Zahradil.