František Kalenda, antropolog, publicista, šéfredaktor nakladatelství Bourdon a autor historických románů, zaměřil svou pozornost až do jihoamerické Venezuely. Kalenda zmínil, že Venezuela má nesmírné zásoby ropy, ale zároveň i velmi špatnou ekonomickou situaci. Kvůli ní i kvůli politice uteklo ze země na osm milionů lidí. „Dnes se konají prezidentské volby ve Venezuele – tedy zemi s obrovskými ropnými zásobami, která se ovšem v posledních deseti letech propadla do šílené ekonomické krize. Právě kvůli ní – a také kvůli stále více autoritářské povaze režimu – z Venezuely uprchlo bezmála osm milionů lidí,“ napsal na síti X Kalenda. 

Na vině je podle Kalendy i očividných skutečností vládnoucí prezident Nicolás Maduro. Ten pevnou rukou vládne Venezuele od roku 2013, kdy převzal post po zemřelém prezidentovi Chavézovi. Poté byl Maduro zvolen ve volbách. Maduro za dobu své vlády nevyvedl Venezuelu z bídy, ale naopak její bídu prohloubil. Stejně jako demokratický deficit. „Od té doby spolu s venezuelským hospodářstvím definitivně pohřbil už tak skomírající demokracii. Přesto se právě dnes uchází o dalších šest let v úřadu,“ zkonstatoval Kalenda.

Proti Madurovi ve volbách stojí zkušený diplomat Edmundo González, za kterým se i přes jeho pokročilý věk 74 let sjednotila celá opozice.

V průzkumech drtivě vítězí González. Ale to ve Venezuele nemusí vůbec nic znamenat, protože Maduro má pod rukou všechny klíčové úřady. „Současný prezident ovládá soudy i Národní volební radu a pevně v rukou má také bezpečnostní složky nebo ozbrojené milice, které budou zastrašovat opoziční voliče,“ informuje Kalenda.

Ovšem Venezuelané původně nestáli za Gonzálezem. V primárkách si zvolili Maríu Corinu Machado, tu ovšem Madurův režim odstavil. Následovala další volba. A další odstavení. Nakonec se jako legitimní protivník ustálil González, proti kterému Madurův režim nezasáhl.

A probíhají i čistky v řadách aktivní opozice. „Kromě diskvalifikace opozičních kandidátů také režim stovky svých kritiků vězní a před volbami se zatýkalo i v nejbližším Gonzálezově okolí,“ ukázal na Madurův režim Kalenda.

„Touha Venezuelanů po změně režimu je ovšem obrovská. Lidé se vracejí do země jen proto, aby mohli volit a vyhnat Madura. A i proti tomu Maduro bojuje. Zavírá svým lidem hranice, aby se nemohli dostat do země. „Na jejich mítincích se scházely v zemi dlouho nevídané davy lidí a do Venezuely se kvůli volbám pokoušelo ze zahraničí vrátit takové množství lidí, že musela vláda v pátek nechat zavřít hranice se sousední Kolumbií i Brazílií. Tisíce Venezuelanů se přesto pokoušejí překročit dlouhou hranici nelegálně,“ popisuje Madurovy praktiky Kalenda.

Opozice očekává, že Maduro se pokusí výsledky voleb zmanipulovat ve svůj prospěch. Přesto zazněla i slova o občanské válce. A to rovnou z úst Madura. „Stávající prezident ostatně slibuje, že v případě vítězství opozice vypukne ‚bratrovražedná občanská válka‘ a ‚krvavá lázeň‘,“ připomněl Kalenda.

Jak se k výsledkům voleb postaví veřejnost? Začnou ve Venezuele nepokoje? A co na to mezinárodní aktéři? Z Brazílie už se ozývá hlas, který prezidenta Madura připravuje na porážku a vyzývá ho, aby ji přijal. „Klíčová bude i role mezinárodních aktérů, zejména sousední Brazílie, jejíž prezident Lula Madura opakovaně vyzýval k tomu, aby výsledek voleb přijal,“ napsal Kalenda.

„Překvapilo mě Madurovo prohlášení, že pokud prohraje volby, dojde ke krveprolití. Kdo prohraje volby, toho čeká krvavá lázeň. Maduro se musí naučit, že když vyhraje, zůstane ve funkci. A když prohraje, musí odejít,“ prohlásil Lula na adresu vládce sousední země. Od Madura se Lula dočkal jen výsměchu a poukázání na to, že v Brazílii podle něho volby neproběhly, jak měly. Na to, mimochodem, poukázal i Jair Bolsonaro, který volby v Brazílii prohrál, jak připomněl Kalenda.

Za to, že volby vůbec probíhají, může Venezuela děkovat právě Brazílii (a USA), které se o to mezinárodním tlakem zasadily. „Právě především díky brazilskému (a samozřejmě také americkému) zprostředkování došlo k tomu, že se nějaké volby letos vůbec konají a že se jich je opozice ochotná zúčastnit,“  zkonstatoval František Kalenda.

Dotlačí mezinárodní politici Maduru k rozumu? „Uvidíme, jestli bude Lulova vláda spolu s dalšími okolními zeměmi schopná (a vzhledem ke své ideologické orientaci také ochotná) na Madura vyvinout dostatečný tlak,“ napsal Kalenda. „Bude to napínavé,“ dodal.

??????? Jak možná víte, dnes se konají prezidentské volby ve Venezuele - tedy zemi s obrovskými ropnými zásobami, která se ovšem v posledních deseti letech propadla do šílené ekonomické krize. Právě kvůli ní - a také kvůli stále více autoritářské povaze režimu - z Venezuely uprchlo…

— František Kalenda ???????????????? (@f_kalenda) July 28, 2024

Není bez zajímavosti nahlédnout i do roku 2019, kdy se do role prezidenta Venezuely přihlásil nejhlasitější Madurův protivník Juan Guaidó. 5. ledna 2019 byl Guaidó zvolen předsedou Národního shromáždění. Během svého projevu označil venezuelského prezidenta Madura za uzurpátora, pokud složí 10. ledna prezidentský slib. Maduro samozřejmě slib složil a Guaidó složil tentýž slib, a veřejně se tím prohlásil za prezidenta. A to 23. ledna 2019 během desetitisícových demonstrací v hlavním městě Caracasu, které sám svolal.

To vedlo k celosvětovému rozpolcení, kdy kupříkladu USA nebo EU uznaly Guaida za prozatímního prezidenta země. Na druhou stranu kupříkladu Rusko nebo Čína uznaly Madura. Jeho prezidentství uznalo více než 60 států, postupně ale jeho podpora slábla jak doma, tak v zahraničí. V závěru roku 2022 sami opoziční politici rozhodli o rozpuštění tzv. prozatímní vlády, v jejímž čele stál. A soustředili své úsilí právě na dnešní volby.