Mafie a gang z oblasti Balkánu, napsal soudce. Jenže pak přišel „pokyn“ z Olomouce a vše bylo jinak
20.02.2024 8:55 | Kauza
Do podzimu roku 2014 si nikdy nemyslel, že se svým příběhem bude plnit stránky novin. Jenže události, které se 7. října tohoto roku odehrály na moravsko-slovenském pomezí, mu navždy změnily život. Nejenže zažil jedny z nejhorších okamžiků svého života, kdy měl strach o sebe i své blízké, ale zároveň se začal odvíjet složitý příběh, na jehož dosavadním konci mluví o justiční mafii, pokřivených poměrech mezi žalobci a soudci i soudních verdiktech na objednávku. To, co však podnikatel a svého času majitel jedné z nejúspěšnějších hazardních firem v zemi Pavel Buráň dnes ví se skálopevnou jistou, je, že nikdy nevzdá svoji snahu dosáhnout spravedlnost.
Foto:
Hans Štembera
Popisek: Soudní síň před příchodem soudu
reklama
„V tento den v podvečer jsem se vracel ve svém voze domů, když mě v nepřehledném úseku předjelo a „vybrzdilo“ auto, za jehož sklem se rozsvítil nápis STOP POLICIE. Z něj vyskočili tři muži v policejních uniformách, násilím mi vnikli do automobilu, napadli mě a zpacifikovali,“ vzpomíná Pavel Buráň na 7. října roku 2014. „Jeden z násilníků mě začal zezadu škrtit, další mi přes hlavu navlékl pytel a následně policejní blůzu. Po krátkém zápasu jsem se ocitl tělem na sedačce spolujezdce a nohy mi zůstaly pod volantem. Jeden z únosců si na mě sedl, aby mě zafixoval, nastartoval a oběma vozy takto pachatelé z místa činu odjeli,“ pokračuje ve vzpomínkách.
Po tomto násilném přepadení se Pavel Buráň ocitl v domě svého někdejšího společníka Jaroslava Novotného. „Zde jsem byl dlouho držen, připoután a ohrožován, mimo jiné i velkou injekční stříkačkou s neznámou látkou, a také pistolí. Byl jsem i vydírán tím, že pokud nepodepíšu připravené dokumenty, na jejichž základě bych fakticky přišel o firmu a celý svůj osobní majetek, budu zabit. Dlouho jsem vzdoroval. Když mi ale únosci začali vyhrožovat, že fyzicky zlikvidovány budou i mé děti a mí blízcí, kapituloval jsem,“ popisuje to, co hned následující den vypověděl také na policii. „Být unesen a vydírán je hrozný zážitek. Tím jedním dnem to ale neskončilo. Musel jsem ještě několik dalších let žít se svou rodinou pod policejní ochranou. Žil jsem v neustálém strachu o bezpečnost svojí rodiny. Tento strach byl navíc umocněn vidinou možného ekonomického úpadku a osobního bankrotu,“ dodal Pavel Buráň.
Zajímalo by mě, zda za členství v komisi berou poslanci nějaké příplatky? Protože jinak nechápu, k čemu je zřizujete. Ukažte mi nějako vyšetřovací komisi, která něco vyřešila.
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.