„A vy jste taky levičák?“ zeptala se a na obličeji vykouzlila otazník. „Ano, proto vlastně už nemám koho volit,“ odpověděl jsem. „To jsme na tom tak nějak podobně,“ odvětila. Malá velká žena Jiřina Šiklová byla velký svéráz. A tohle jsem s ní zažil...

Návštěva doma

Vařila kávu v kuchyni svého bytu v Klimentské ulici v Praze. Když jsem tam za ní přišel a ukázal na fotografii její celkem rozsáhlé rodiny, odvětila: „A to ještě nejsou úplně všichni.“ Pak jsme si sedli do prostorného obýváku, kde byly na stolku připravené knihy o české i mezinárodní levici. Byla připravená! Hlavně ji trápilo, že se nejstarší tuzemská levicová strana, tedy Česká strana sociálně demokratická, kterou prý skoro vždy volila, nyní nejspíše nedostane do Poslanecké sněmovny.

Když pak přišel její kamarád s bílým vínem, dali jsme si. Právě on se hodně smál rozhovoru v ParlamentníchListech.cz, kde mluvila o prezidentu Miloši Zemanovi takto: „Takže ten pán chátrá rychleji a v přímém přenosu.“ Paní Jiřina se usmála s tím, že to opravdu řekla, ale že to napíše někdo takhle natvrdo, nečekala. A tak jsme si připili. Dál už jsem neotravoval, vždyť už jsem u ní strávil přes dvě hodiny. Když jsem od ní odcházel, ještě jsem si posteskl nad tím, že rockový klub Bunkr nedaleko na Petrském náměstí nahradila úřadovna policie. „Taky mě to štve,“ odvětila.

Poprvé jsme se setkali na jakési konferenci o zdejší komunistické straně a komunistech. Představil jsem se, a ona: „Jo, to jste vy, kvůli kterýmu mi dost lidí nadává.“ A pak jsme si povídali. ParlamentníListy.cz dvakrát nemusela, ale měla je následně jako zajímavého a podivného partnera pro diskusi. A právě, když už jsem jí volal asi podesáté, aby se pro nás k něčemu vyjádřila, řekla: „Heleďte, tak přijďte. O levici a socanech bychom si mohli povídat mnohem déle.“

Hlas Jiřiny

Něco z předchozího roku. Jiřina Šiklová byla s odmítači roušek, koronavirového ohrožení a očkování velmi rychle vypořádána. „Jsou to blbci,“ řekla jen. Dokonce se zastávala vyhozeného ministra zdravotnictví Romana Prymuly takto: „Lidé z hnutí ANO a ostatní by se ho měli zastat. Dát si s kamarádem skleničku přeci není nic zlého. V této době přepřahat koně nevidím jako něco prozíravého. Prymula je schopný šéf. Vždyť si to mohou vyřešit za půl roku, až bude větší klid. Nyní ho měnit mohou jen velmi omezení lidé.“

K české společnosti byla vždy dost nekompromisní. „Česko na tom opravdu není tak špatně, jak se nám pořád zdá. Ekonomicky jsme na tom nyní tak, jak jsme nikdy nebyli. Celá Evropa je na tom dobře. Lidé ale mají pocit, že když jsou v opozici, tak mohou obecně nadávat na úplně všechno. V novinách pozitivní zpráva není zpráva, jinak by se to nečetlo. Kdyby ty negativní a katastrofické zprávy naši občané nechtěli číst, tak by jim je novináři nepředkládali,“ popsala začarovaný kruh blbé nálady v roce 2014. Ostatně všechny rozhovory s ní najdete na ParlamentníchListech.cz ZDE.

Když jsem od ní odešel a přepisoval rozhovor, který skoro nešlo přepsat, protože to bylo vlastně přátelské povídání a špičkování, tak jsem si ve svém seznamu lidí a knížek, které bych měl přečíst, připsal knížku Vyhoštěná smrt, kde prostřednictvím příběhů přibližuje smrt jako životní fakt, knižní rozhovor Bez ohlávky a Deník staré paní. Ona jich samozřejmě napsala mnohem víc, ale podle mě jde o tyto tři knížky nutné k základnímu poznání paní Jiřiny. Tu smrt se jí ale vyhostit nepodařilo. Bohužel!