Inspirovala ho k tomu slova ředitelky brněnského Muzea romské kultury Jany Horváthové, jež vyjádřila nesouhlas s výsledky letošního hlasování o literární ceně Magnesia Litera. „Cenou totiž byla poctěna kniha Kateřiny Šedé s názvem Brnox, která popisuje situaci ve známá brněnské lokalitě obývané převážně Romy. Autorka článku tvrdí, že ‚Romové se většinově bouří proti propagaci stereotypů‘, ale přiznává ‚jediný zjevný pozitivní náboj knihy – vyburcovala potřebou debatu na téma společného soužití‘,“ zmínil Křeček.

On sám je však podle svých slov k tomuto přání velmi skeptický, neboť se dle svých slov pokouší o tuto debatu třicet let, ale situace je stále horší. Vadí mu například skutečnost, že když jistý komunální politik z Ostravska uvedl, že na obsazení pracovního místa veřejných prací se u zdejšího Úřadu práce přihlásilo 30 zájemců, z čehož bylo 28 Romů, kteří si přišli jen pro potřebné razítko k čerpání sociálních dávek... – „A pokud jde o práci, prý sdělovali, že pracovat nemohou, protože jsou alergičtí na trávu a bolí je záda,“ zmínil Křeček s tím, že další účastnice debaty uvedla, že by se podobné skutečnosti neměly vůbec sdělovat. 

Původní text ZDE.

„Obávám se, že takovýto rozhovor je zcela typický pro naše diskuse o diskriminaci nejen Romů, ale o politické korektnosti vůbec. Raději neříkejme fakta, abychom nevzbuzovali negativní reakce, nevzbuzovali negativní stereotypy a hlavně: nediskriminovali,“ dodal Křeček. 

Podle něj se v rozhovorech o problematice Romů již dlouhá léta říká to samé – že jde o běh na dlouhou trať.

„Stovky vládních i nevládních, ziskových i neziskových institucí a agentur pilně čerpají peníze z různých rozpočtů a vykazují činnost, ale chatrné výsledky. A každý, kdo sdělí nějakou obecnou, ‚komunální‘ zkušenost, je označen za rasistu, xenofoba, anticiganistu, a kdoví za co ještě: v módě je nyní označení ‚nahnědlý‘ nebo rovnou ‚fašista‘,“ uvedl Křeček. 

„Nevíme si s tímto problémem prostě rady. Na straně jedné máme sledovat ‚romské školáky‘, na straně druhé např. Ivan Langr, náměstek libereckého primátora, nedávno přirovnal vládní metodiku tohoto sledování k ‚počínání založenému na praktikách nacistické pseudovědy‘. Ale pokud máme skutečně – a zcela správně – pomoci chudým Romům nebo romským dětem, kterým se nedostalo výhod inspirativního předškolního rodinného života, které by je připravilo na školní docházku, prostě musíme vědět kolik jich je, kdo a kde jsou. Politická korektnost, úvahy o nacistické pseudovědě, nebo strach ze šíření stereotypů nám nejen nepomohou, ale dokonce vylučují poznání problému,“ uzavřel Křeček.