V následujících dvou letech čeká Ústavní soud výrazná personální proměna, jelikož bude jmenováno 13 z 15 soudců této instituce. Osmi nynějším soudcům vyprší mandát v letošním roce, třem z nich dokonce již v květnu a červnu. V médiích se proto začíná spekulovat o tom, kdo by mohl na nově uvolněná křesla v orgánu kontroly ústavnosti usednout. Jako o možném kandidátovi se podle informací časopisu Respekt mluví o předsedovi poslaneckého klubu ODS Marku Bendovi.
Podle čl. 84 Ústavy jmenuje soudce Ústavního soudu prezident republiky se souhlasem Senátu na dobu 10 let, přičemž celý proces funguje tak, že prezident horní komoře Parlamentu navrhne své kandidáty a ta je následně buď schválí, nebo odmítne. Klíčovou roli při jmenování nových ústavních soudců by tedy měla hrát čerstvě inaugurovaná hlava státu Petr Pavel. Podle Respektu však někteří senátoři očekávají, že budou mít tentokrát neformálně větší vliv na výběr kandidátů. Zejména ODS prý může mít pocit, že bude prezident vůči jejím zájmům v této věci nadstandardně vstřícný vzhledem k podpoře, kterou mu nejsilnější vládní strana poskytla ve volební kampani.
Podle informací Respektu by ODS mohla na pozici ústavního soudce prosazovat právě svého dlouholetého poslance a prominentního člena Marka Bendu. Narodil se 10. listopadu 1968 v Praze jako prvorozený syn v rodině Václava a Kamily Bendových. Jeho otec byl filosof, katolický aktivista, disident a po listopadu politik a zakladatel Křesťanskodemokratické strany (KDS). Marek Benda vystudoval Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Po změně režimu následoval v otcových šlépějích a vstoupil do politiky, které se věnuje nepřetržitě po celou dobu svého dospělého života. Od roku 1992 byl opakovaně zvolen do Poslanecké sněmovny za Občanskou demokratickou stranu. V letech 2017-2021 předsedal ústavněprávnímu výboru. Nyní zastává post předsedy poslaneckého klubu ODS.
Bendovi kritici mu vyčítají mimo jiné to, že se celý život věnoval výhradně politice. Politolog Petr Dimun se však domnívá, že tato skutečnost nijak nebrání výkonu funkce ústavního soudce. V článku nazvaném „Proč ‚ten padouch Benda‘ patří na Ústavní soud“ a publikovaném na stránkách serveru Česká justice komentátor připomíná příklady ústavních soudců, kteří dříve působili jako politici. Jmenuje mezi nimi Ivanu Janů, Dagmar Lastoveckou, Miloslava Výborného a nynějšího předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského.
„Marek Benda je politikem v dobrém slova smyslu ‚devadesátkovým‘: hodnotově jasně ukotveným, stranicky nepřelétavým, rozhodně nepopulistickým. Protivně zásadovým. To, že nepodléhá mediální poptávce a nedělá věci jen pro lepší článek, reportáž či více lajků na sociálních sítích, se o něm ví dlouhodobě. Což mu samozřejmě na popularitě nepřidává. Jeho starokatolické konzervativní názory jsou pak důvodem, proč je trnem v oku pražské i brněnské ‚kavárně‘ a aktivistům všeho druhu. Tady mimochodem hledejme jednu z příčin všech minulých i budoucích útoků vůči němu.,“ domnívá se politolog.
Jako plus Dimun vnímá zejména Bendovy charakterové vlastnosti, schopnost být „týmovým hráčem“, kořeny v disidentském prostředí a vysokou odbornost v oboru ústavního práva. „Pravda, až na krátkou epizodu v letech 2002-2004, kdy se do Poslanecké sněmovny Marek Benda nedostal, je kariérním zákonodárcem. Díky tomu má ovšem naprosto unikátní znalost historických reálií, souvislostí a okolností, za nichž vznikaly snad všechny polistopadové zákony. Včetně toho nejdůležitějšího, Ústavy ČR. Ruku v ruce s tím jde také organická znalost fungování ústavního systému a politických stran. Kdo sleduje dlouhodobě fungování českého parlamentu, chodí na jeho výbory, pak ví, že Marek Benda je něco jako chodící encyklopedie českého novodobého parlamentarismu… Prostě, když je pochybnost o tom, jak tomu v minulosti bylo a proč, jde se za Bendou,“ hodnotí komentátor Petr Dimun Bendovy předpoklady pro výkon funkce ústavního soudce.
Následně ještě dodává: „Při vší úctě ke ctihodným akademikům či soudcům, jejichž jména budou při nominacích na ústavní soudce zaznívat, nemohou se jejich znalosti vnitřností českého ústavního systému rovnat těm, jakými disponuje Marek Benda.“
„A ještě jeden důvod, pro který bychom neměli případnou nominaci Marka Bendy na Ústavní soud zavrhovat. Ústavnímu soudu se někdy říká třetí komora parlamentu, často je označován za negativního zákonodárce. Napěchován silnými a často velice ambiciózními osobnostmi by mohl podlehnout pokušení se neomezovat a začít napravovat svět. U Marka Bendy je vcelku jisté, že by tomuhle trendu dokázal účinně a zároveň nikoliv destruktivně čelit. Osobně se domnívám, že právě tohle možná je jeden z důvodů, proč je nyní jeho jméno opět skrze některá média problematizováno,“ uzavírá Dimun svůj komentář.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: AKS