Mezi zeměmi, které platily eurem, vždy byly nemalé rozdíly. Nikdo si nikdy nemohl myslet, že ekonomika Španělska či Řecka je stejně silná jako ekonomika Německa. Skutečnost, že jsou takto různorodé země, vede k tomu, že Německo snáz importuje své výrobky do světa a státy jako Řecko si mohou snáz půjčit, pokud zrovna potřebují. Pro všechny strany má tak euro své výhody. Ale i nevýhody. 

Země jako Itálie či Řecko se buď hodně zadlužily nebo provedly značné škrty, to platí např. o Španělsku. Koronavirová krize na ně tvrdě dopadla a tyto státy teď nemají z čeho sanovat ony tvrdé dopady.

Pozornost se proto obrací k bohatšímu severu eurozóny. Jenže to má háček. Němci nejsou zas tak bohatí. Alespoň podle Mariana Kechlibara ne.

„Jedním z určujících výdajů, který ovlivňuje životní úroveň, je nájemné, které ve velkých německých městech poslední dobou značně narostlo – dost na to, aby z toho aktuálně v Německu byl významný sociální problém. A městští Němci přitom tradičně žijí v nájmu až do smrti, jen menšina obyvatel Mnichova, Berlína či Kolína nad Rýnem svoje byty vlastní. V Berlíně jen 14 procent, v málokterém velkém městě je to nad 25 procent,“ zdůraznil Kechlibar na svém webu.

„V téhle situaci by se nikdo nehnal do toho poslat na sklonku života část svých úspor cizincům na sanování problémů, za jejichž vznik necítí zodpovědnost. A nelze to po něm ani spravedlivě chtít. Společné koronabondy tak nejspíš nebudou, to by neprosadila ani Merkelová, ani nikdo jiný,“ pokračoval.

Kdyby jižní státy měly vlastní měnu, začaly by pravděpodobně ve velkém tisknout peníze. To s eurem udělat nemohou. Ale mohou tlačit na Evropskou centrální banku, aby peníze tiskla ona. Němci sice podobné nápady dlouho odmítali, ale teď podle Kechlibara budou muset změnit názor a k tisku nových eur pravděpodobně dojde.