„Před třiceti lety jsem si byla téměř jistá, že se nic nemůže stát, ale ono se stalo. Do poslední chvíle jsem byla skeptická. Režim spáchal vlastní sebevraždu, protože si zřezal studenstvo...“ vzpomínala v úvodu Kubišová na 17. listopad 1989.

I více než měsíc poté se prý Kubišová stále bála, zda to ještě celé nepřeroste v další násilnosti. „Ještě 29. prosince 1989 jsem měla strach. Chtěli z burzy vysílat mou Modlitbu pro Martu, ptali se, zda přijdu, ale já řekla ne, dokud nebudu vědět, že Václav Havel je prezidentem, tak nic slavit nebudu. Nakonec byl, tak 30. prosince jsem už šla,“ popsala zpěvačka.

Kubišová pozoruje, že v posledních letech se objevují tendence význam těchto událostí, podíl studentů, disidentů a demonstrantů na nich snižovat, a velmi jí to vadí. „Sama jsem na několika studentských shromážděních byla. Opravdu mi to vadí velmi, moc,“ zdůraznila. Právě podíl těchto lidí byl na pádu režimu obrovský. „Hlavně vznik Občanského fóra byl velmi rychlý, to by nikdo, nebýt studentů, tak rychle nedokázal,“ dodává Kubišová.

Vedou se ale i polemiky o tom, zda bylo chybou, že tato nová politická éra nezakázala komunistickou stranu. „Myslela jsem si vždy, že to bude jako ve Francii. Že budou mít komunisté svůj koutek, budou si dělat své schůze, ale nebudou se už na politickém života účastnit, ale nestalo se tak...“ uvedla s tím, že zákaz komunistické strany by asi smysl úplně neměl, ale čekala, že přijde spíše evolučně.

„Dnes ale vidíme, že tady rozhodují o věcech, do kterých jim v podstatě nic není,“ dodává zklamaně Kubišová, podle které je to jistá chyba demokracie.

Jako zpěvačka Kubišová zažila v kariéře velké úspěchy, ale zároveň i naprosté potlačení a zákazy právě od asistentů totalitního režimu. Dodává, že jí to ale nevadilo. „Naopak. Dali mi tím tak obrovský náboj, dostala jsem takový vztek. Říkala jsem si, co jsem udělala. Kolovaly tu nějaké zmanipulované pornofotky. Chodili za mnou novináři a říkali, ať jsem rozumná, že za týden budu zpívat, když podepíšu, že podporují normalizační režim, což rozjel Husák. Řekla jsem, ne. Neváhala jsem ani vteřinu, s takovýma lidma bych to paktu nešla,“ přiblížila zpěvačka svůj život v totalitním režimu.

Své řekla i ke sledování, která zažívala ze strany StB. „Takových bylo v té době všude dost, vždy se to ale o daném člověku rozneslo, že s nima spolupracuje. Já jsem se dozvěděla až po revoluci, že jsme měli navrtané štěnice v kuchyni a dál,“ poznamenává.

Třicet let po pádu režimu zhodnotila, jak si Česko zvládlo poradit se svobodou. „Poradilo si, ale stále se učíme. Pořád bádáme nad tím, co ano, a co ne,“ řekla Kubišová, podle níž je to však tím, že celý svět je přehlcen informacemi. „Dnes na vás padá tolik různých podezření a pochybností. I pro mě je náročné se v tom všem zorientovat. Nadšení 90. let opadlo,“ uvedla s tím, že nerozumí lidem, kteří prožívají sentiment, co bylo před listopadem 1989.

Závěrem prozradila, co jí na dnešních politicích nejvíc vadí. „Mluví na nás tak, že neříkají nic jednoznačně a na rovinu. Pravda je úplně někde jinde, než oni řeknou. To funguje od Ameriky počínaje až na Dálný východ,“ uzavřela zpěvačka.