Kainovo znamínko Lidových novin. Tak by se dala nazvat chybička, s níž list Andreje Babiše vyvolal debatu o Marxově díle již před měsícem, když Petr Kain napsal, že Kapitál vyšel 14. srpna roku 1867. Rok sedí, ale bylo to v září. Marx se v různých žebříčcích popularity či vlivu pohybuje na škále od nejvyzdvihovanějších k nejzatracovanějším myslitelům. Nikoho ale nenechává chladným. Proto jsme se na jeho dílo zeptali dvou levičáků a dvou pravičáků. Zde jsou jejich reakce.

Podle Kurase

"Tímto výročím si můžeme připomenut, že marxismus opět vítězí. Neříká si už komunismus a nevítězí násilím, masakry a gulagy, nýbrž jako ideologická svěrací kazajka vytěsňující kousek po kousku, a mnohdy nepozorovaně, občanské svobody včetně svobody nejen projevu, nýbrž už i myšlení. Opět se vytvářejí zákony trestající jedny a privilegující jiné. Opět je politický prostor ovládán nevolenými a neprůhlednými organizacemi vykonávajícími politiku, k níž nedostaly demokratický mandát. Většina západních zemí má v zákoníku trestný čin 'nenávisti', spáchaný už i jen zapochybováním, zda je moudré zaplavovat evropské země davy lidí otevřeně nepřátelských. Německá myšlenková policie pod velením bývalé agentky Stasi sleduje a přikazuje sociálním sítím cenzurovat výroky a myšlenky nesouhlasící s oficiální linií vlády," začíná pro ParlamentníListy.cz zostra ohledně výročí Kapitálu spisovatel Benjamin Kuras, jenž v roce 1968 emigroval do Anglie, ale nyní opět žije v Česku.

A uvádí příklady nesvobody ve Velké Británii: "Londýnská policie, jejíž starosta založil jednotku internetových špehů, se nedávno proslavila návštěvou bezúhonného občana s varováním, že nepřestane-li na internetu protestovat proti imigraci, mohl by být zatčen za 'zločin nenávisti'. Paní, která se své muslimské kolegyni snažila vysvětlit křesťanství, je souzena za pokus muslimku konvertovat, třebaže ani to není trestný čin podle zákonů britských, jen už podle zákonů islámských. Odsouzen byl pán za hození šunkového sendviče ke dveřím mešity. Nebyl dosud souzen žádný z mnoha imámů otevřeně vyzývajících k hromadným vraždám a svržení demokracie a nastolení diktatury."

Univerzity likvidují, jak dodává Kuras, tradiční vzdělanost v nepřetržitých kampaních proti „bělošskému rasismu“, včetně „bělošské“ literatury a bojují proti „zakořeněným zbytkům imperialismu a kolonialismu“, se sveřepou nenávistí ke kapitalismu, demokracii a individuální svobodě, kterou nahrazují privilegia skupinová či „menšinová“, sebebizarnější a sebenepřirozenější, demontující přirozený řád rodiny, klanu, sousedství, obce, národa. Svobodné podnikání, na němž stojí přirozený kapitalismus a prosperita, je omezováno čím dál větší buzerací, na níž k socialismu směřující stát kolaboruje s megakorporacemi a oligarchy. Gramsciho „dlouhý pochod institucemi“ je dokonán a jím vytvořený „hluboký stát“ se stává nesvrhnutelný.

"Pomalý, ale o to pevnější 'pokrok' k zákulisnímu převratu vládnoucích a řídících institucí se upevňuje pekelnou lží, že likvidace třítisíciletého civilizačního úsilí vytvářejícího tu nejhumánnější a nejtvořivější civilizaci všech dob, je tou pravou 'evropskou hodnotou', proto se musí zakázat vše, co jí protiřečí. Vyzbrojuje se tím, že pod záminkou lidských 'práv' se spolčuje s nejzaostalejší ideologií a nejkrutější politikou, jaká se dnes na planetě dala nalézt, a s níž má společnou jen tu nenávist ke svobodě, demokracii a prosperitě. Zpečeťuje se tím, že tuto 'hodnotu' podporují a prosazují oficiální církve a dokonce i organizace židovské, které jsou první na ráně, podívejme se na organizovanou nenávist k Izraeli a sílící antisemitismus, coby projev 'lásky k bližnímu'. Ta však jen maskuje nenávist k vlastnímu, svou vlastní sebevraždu nevnímajíc," doplňuje Kuras, jenž je autorem mnoha divadelních her a více než třiceti knih s tituly jako Soumrak bílého muže či Poslední naděje civilizace.