Soušková 3. prosince napsala článek, jehož titulek byl: Ruská politika něco stojí a Putin si musí vybrat klid doma, nebo světový hegemon. Co si podle ní vybral? „To je dobrá otázka. Já si myslím, že asi bych se úplně nepřiklonila v té odpovědi k tomu, co si vybral... Ale on by si rád vybral všechno. Ten kremelský režim a Vladimir Putin je znám tím, že hledá spíše tu maximalistickou pozici a té by samozřejmě rád dosáhl. A potom jsou nějaké praktické kroky, nebo praktická politika, kde se toho snaží dosáhnout, a samozřejmě tam už se to potom rozchází. Vladimir Putin samozřejmě touží být, respektive aby Rusko bylo světovým hegemonem a aby to samozřejmě znamenalo to, co v té zahraniční politice, co od toho očekává, být světovým hegemonem. A samozřejmě chce, aby měl doma klid, to znamená, aby ti Rusové a všechny ty národy, které v Rusku jsou, aby se moc nebouřily, aby pracovaly, přispívaly do té ekonomiky, ale vlastně aby nechávaly tu politiku bez nějakého zasahování,“ podotkla Soušková.

Reakce Rusů je podle jejích slov velmi široká. „Musíme se podívat na to, co se v tom Rusku děje, což vlastně z této souvislosti, z tohoto pohledu, je velmi obtížné, protože vlastně ty kanály komunikace se končí. Země se daleko víc uzavírá, a když se podíváme třeba na protesty Rusů proti válce na Ukrajině, samozřejmě že ne tak masivně, jak bychom si to představovali, a jak by možná bylo záhodno, nicméně se musíme na to opět podívat z pohledu těch Rusů v tom Rusku, to, co vlastně hrozí za postihy, pokud budete přistiženi například i při komentování věcí na sociálních sítích. Případně jsou známy případy, kdy lidé protestovali, že u metra drželi papír s nápisem ‚Ne válce‘ a během prostě minuty, dvou, byli okamžitě zatčeni a za to hrozí v Rusku až patnáct let vězení,“ dodala Soušková s tím, že by bylo chybou dívat se na ruskou společnost nějakým jednotícím pohledem.

Kolektivní vina a jakýkoliv determinismus podle ní není namístě u žádného národa. „Chápu, že to, co jsme viděli v médiích, to, co se stalo ve městech Buča a Irpiň a veškerá ta zvěrstva, kterých se dopouští ruští vojáci na Ukrajině, volají po nějakém vysvětlení. Že lidé chtějí nějakým způsobem pochopit, jak k tomu došlo a jak je možné se dopustit tak nehorázných zvěrstev. A odpovědi se hledají různě. Ale nemyslím si, že bychom si pomohli v chápání toho, co se tam stalo, nebo to, co se tam děje, nějakým determinismem, ať už geopolitickým, geografickým, sociálním, nebo to, že někdo má v krvi krutost. Já si myslím, že spoustu těch věcí odhalíme, že nepatří do našeho století, když si to převedeme na jiný národ, na jiný konflikt,“ zmínila Soušková.

„Četla jsem příběhy, viděla jsem fotky a byla jsem zhrozena z toho, co se stalo, protože to je obrovská lidská tragédie a katastrofa, která nemá ospravedlnění, ale zároveň nemá vysvětlení, nebo respektive je to agrese člověka vůči člověku. A je to na tom daném člověkovi, který to páchá. Není to o tom, jestli je Rus, Němec, Čech nebo Američan, je to prostě... Nemyslím si, že by to, že je někdo Rus, nebo že má nějakou národnost nebo etnicitu, že by ho determinovalo k tomu, že se bude chovat krutěji než jiný člověk,“ dodala Soušková.

A jak se podle ní Rusko od 24. února změnilo? „To je těžká otázka, protože moc nemáme, jak se to dozvědět. Nevidíme to. Tam nejsou média, která by o tom informovala. Ty zdroje informací jsou velmi omezené a většina informací probíhá tak, že každý, kdo se zabývá Ruskem, tak má nějaké svoje kontakty na místě, svoje přátele, nějaké kolegy, spolupracovníky a ti mu vlastně říkají to, co oni vidí. Ale není to tak, že by se podařilo obsáhnout všechno od Moskvy po Vladivostok, takže je to hodně personalizované. A ještě se do toho právě míchá nějaký strach z toho, že se lidi bojí i třeba mně do zahraničí po nějakých kanálech, které jsou považované za bezpečné, říct vlastně to, co si myslí, nebo mluví v náznacích, nebo říkají: ‚Radši se o tom nebudeme bavit, nevím, kdo mě poslouchá‘,“ sdělila svoji zkušenost Soušková.