Fialův hysterák na Primě. Možná už tuší, že ho budou chtít vyměnit

Anketa

Chcete, aby se koalice STAČILO! dostala do Poslanecké sněmovny?

93%

hlasovalo: 10523 lidí

Aktuální vydání Týdne v médiích začíná Petr Žantovský vzpomínkou na věc, kterou označil za „asi nejděsivější zážitek z českých médií tohoto týdne“. Na mysli má nedělní pravidelnou relaci Partie moderátorky Terezie Tománkové v televizi CNN Prima News. Do studia zavítal premiér České republiky Petr Fiala a o obsahu debaty se toho již napsalo poměrně dost. Petr Žantovský se ale vrací k jednomu zvláštnímu momentu relace, jejímž je český premiér poměrně pravidelným hostem.

„Stala se mnou nečekaná věc, a podle komentářů, které jsem četl, v tom nejsem sám. A to, že Terezie Tománková začala klást panu premiérovi nepříjemné otázky. Začala ho zkoušet z věcí, které strašně nerad slyšel,“ popisuje mediální analytik. Petr Fiala byl dotazován na své výroky z posledních týdnů, jako byl například slib s německými platy nebo tvrzení, že vláda plní 93 procent svých předvolebních slibů.

Tománková to završila citacemi z průzkumů agentur veřejného mínění, kde si ani SPOLU ani ODS, a už vůbec premiér Fiala nestojí zrovna nejlépe,“ říká Žantovský. A připomíná, že Petr Fiala má dlouhodobě špatná čísla dokonce i v porovnání s premiéry jiných zemí: „Je hodnocen jako nejhorší český premiér snad za celou polistopadovou éru a procentuální vyjádření tohoto hodnocení se pohybuje někde okolo dvaceti procent.“

Stačilo pár let a z Fialy je služtička Bruselu

„Je to katastrofální debakl a soudný člověk by na jeho místě už dávno uvažoval, kde nechal tesař díru,“ soudí mediální analytik. Taktika vystřídat profesionálního politika akademikem, který nebude nikomu vadit, se podle Žantovského postupem času okoukala a přestala fungovat. Mediální odborník připomněl slova Petra Fialy z Kongresu ODS v roce 2014, kdy byl velmi kritický k Evropské unii a k jejímu fungování, a naopak vyzdvihoval soběstačnost a suverenitu České republiky. „No a ejhle, pár let je za námi a z Petra Fialy je poslední služtička bruselské politiky,“ dodává.

Nové je na tom podle Žantovského to, že Petr Fiala ve svých posledních mediálních výstupech pod náporem nepříjemných zpráv nezvládá udržet fazonu. Za ukázkový příklad označuje Žantovský již zmíněné vystoupení u Terezie Tománkové. „Začal ji v podstatě seřvávat, začal na ni být agresivní, začal jí přikazovat nebo zakazovat, na co se ho smí nebo nesmí zeptat. Byl na konci s nervy a má velký problém sám se sebou,“ popsal mediální odborník. Domnívá se, že Petr Fiala nezvládl roli, kterou přijal, tedy předsedy strany a předsedy vlády, ale je také tlačen zářijovým termínem parlamentních voleb, ve kterých bude bojovat o svou politickou budoucnost.

V těch volbách se dá podle Žantovského očekávat, že ODS, potažmo SPOLU, půjdou dál v dnes platné formaci, to znamená v čele s Petrem Fialou. „Odnesou to totální ztrátou pozic, a proto se také Vít Rakušan nechává slyšet, že je připraven na dvouciferný výsledek pro STAN a že si troufne na premiérskou funkci,“ ukazuje Žantovský na hlavní alternativu pro zklamané voliče koalice SPOLU. „To není od stávajícího koaličního partnera úplně nejkorektnější jednání, ale to je věc pana Fialy, že si to neumí s panem Rakušanem vyříkat. To je ale právě jednou z příčin jeho naprostého propadu,“ vrací se k hodnocení Petra Fialy.

Možnost, které se Petr Fiala bojí nejvíc

Jednou z možných variant je podle Žantovského to, že SPOLU „doklopýtá“ k zisku přibližně 15 % hlasů. Při takovém výsledku ale Fialovo uskupení nebude zajímavé jako koaliční partner ani pro STAN ani pro ANO. Druhou variantou, které se podle mediálního analytika bojí Petr Fiala ještě více, je, že bude vytlačen z pozice lídra ODS. Žantovský se domnívá, že Fiala svou stranu již delší dobu poškozuje.

„Není na to samozřejmě sám. Má zdatné parťáky v pánech Kupkovi, Stanjurovi a dalších. Ale on je reprezentant, on je předseda a udává směr, měl by být jakýmsi nositelem té louče, která svítí na cestu. Jenže jeho louč už je značně opršelá a zvadlá, a ODS vůbec neví, co se sebou. Jednak proto, že se jí zmocnili lidé, kteří na to nemají, a jednak proto, že si dlouhodobě nechávají v čele člověka, který na to vůbec nemá. Fiala není hloupý a určitě mu všechny tyto možnosti docházejí. Takže já připisuji jeho nedělní hysterický výlev u paní Tománkové právě této úvaze, že by se mu taky mohlo stát, že někdy v únoru nebo v březnu ze stranických škamen vzejde poptávka po přeobsazení lídrovské funkce,“ konstatuje Petr Žantovský.

Fialův předčasný konec v roli předsedy ODS by prý nemusel znamenat konec v politice. „Někdo mu nějakou trafiku hodí. Možná se vlísá v Evropě do přízně paní Leyenové,“ spekuluje Žantovský. Jisté je však podle něj to, že politický vliv Petra Fialy je skoro pod nulou a jeho politická budoucnost je plná velkých otazníků. A že v českém prostředí vysokou autoritu Petr Fiala nebude mít ani jako učitel na vysoké škole, ani jako politik.

Krásný nový školní svět

Mírné zděšení zažil Petr Žantovský při čtení jedné z četných tiskových zpráv, které do českého mediálního prostoru posílá Pirátská strana. Důvodem byly názory některých pirátských politiků, zejména Zdeňka Hřiba, na nové Rámcové vzdělávací programy (RVP) vydávané ministerstvem školství. Je to často diskutované téma, ale jak poznamenává Žantovský, často bez účasti těch, kteří pak s novými RVP musejí pracovat, tedy pedagogů samotných.

„Tady se nám do toho cpou různé neziskovky, různí Člověci v tísni a různí Bobové Kartousové v rolích poradců ministra. Je to šílená improvizace na téma ‚inovace za každou cenu‘. Druhý výsledek, který slibují tyto aktualizované RVP, je, že se snižují nároky na žáka či studenta a místo toho se rozvíjejí takzvané ‚soft skills‘ neboli měkké dovednosti, to znamená schopnost sebeprezentace, schopnost komunikace a podobně,“ upozorňuje mediální analytik.

„Už tedy nebude nutné vědět, kdo byl Isaac Newton, proč a kdo byli v Egyptě Ptolemaiovci, ačkoliv jejich posledním reprezentantem byla dáma, která je dobře známá i z velkého amerického filmu. Noví absolventi škol vzdělávací soustavy se ale budou umět lépe prezentovat a říkat o sobě, jak jsou chytří a nejlepší na světě,“ říká Petr Žantovský, podle něhož je naším vzorem v této disciplíně premiér Petr Fiala.

Ke zděšení u Žantovského přispěla pirátská stanoviska k novým RVP, která nešetří chválou a tvrdí, že české školství se vydalo správným směrem. I Piráti ale narazili na určité problémy. „Cituji: ‚Jedním z problémů je nedostatečná příprava na implementaci změn. Učitelé, kteří budou muset nové principy zavádět do praxe, nemají k dispozici dostatek nástrojů, školení ani příkladů dobré praxe‘.“

„Aby učitelé pochopili, že to je povinnost“

Žantovský dodává překlad těchto pirátských slov z politického jazyka do češtiny: „Znamená to, že ty sociálně inženýrské bludy, které si tam ministerstvo vymyslí za pomoci různých neziskovkářů, budou dány za povinnost k naplnění pedagogům. Ale nebyly jim ještě dány dostatečné brožury a školení k tomu, aby to pochopili, ale hlavně aby také pochopili, že jsou povinni to dělat. Ne, že to je nějaká metodická pomůcka – to je v podstatě skutečný příkaz z ministerských škamen, a začíná to zavedením povinné výuky anglického jazyka od první třídy.“

Už tuto věc považuje mediální analytik za holý nesmysl, protože v první třídě se děti učí teprve základům mateřského jazyka. Jak připomíná, ani za dob hluboké totality se nezačínalo s povinnou výukou ruštiny od první třídy, ale až o několik let později, kdy už existoval předpoklad, že žáci zvládají základy češtiny, svého mateřského jazyka.

Za vůbec nejhorší na tom všem Žantovský považuje přetrvávající dojem pirátských politiků, že jsou stále ještě v pozici těch, kteří mají rozhodovat o budoucí podobě našich životů. A to navzdory politické realitě, jež zahrnuje odchod z koaliční vlády, čtyři poslance a europoslankyni Markétu Gregorovou. Jejich novému lídrovi, jímž je pražský náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib, podle Žantovského chybí nejen empatie a schopnost komunikace, tedy ty hlavní „měkké dovednosti“, které se pirátští politici a aktivisté snaží tolik prosazovat do škol, ale také vhled do věcí, o kterých mluví. U Hřiba ještě chvilku zůstal, protože ho zaujal ještě jeden jeho výrok.

„Co mě vyděsilo vůbec z citátů pana Hřiba, je věta: ‚V minulosti zástupci průmyslu tlačili na to, aby neúspěšní zájemci o studium na gymnáziích nebo v maturitních oborech zaplnili ne tak vytížené obory na učilištích. Toto sociální inženýrství ale není cesta, kterou by se moderní školství mělo vydat, a hlavně nefunguje. Naopak chceme jít naproti poptávce dětí i rodičů, která je jasná.‘ Tím nám Hřib říká, že to, co platilo o českých řemeslných ručičkách, že jsou ze zlata, to už platit nemusí. Že učební obory jsou zbytečné, protože nevím, kdo to bude za ty učně dělat, možná atomová inteligence atomového Hřiba,“ glosoval Žantovský.

Poptávka, která se více či méně shoduje od studentů i od jejich rodičů, je podle Petra Žantovského zřejmá: Najít solidní všeobecný a nepříliš komplikovaný maturitní obor, po kterém přichází alespoň bakalářské studium, které s sebou přináší lepší kariérní vyhlídky. „Kdo ovšem bude opravovat auta, silnice, domy, kdo bude šít oděvy a vykonávat další řemesla, nad tím se už tolik nezamýšlejí. A v tom to je,“ píše mediální analytik tečku příběhu o pirátské vizi školství. Analytika mrzí, že v médiích nezaznamenal ani jediný zásadní komentář, který by se proti těmto plánům na změnu výuky důrazně ohradil.

Cenný text Petra Robejška

Třetí a závěrečný komentář tohoto vydání Týdne v médiích představuje jakýsi vztyčený palec nahoru. Petr Žantovský chce jeho prostřednictvím čtenáře upozornit na článek politologa Petra Robejška s názvem Chybná strategie naší mimoparlamentní opozice, který vyšel na portálu Blogosvět.cz.

Robejšek v článku hutnou, věcnou a střízlivou argumentací, jak je již u něj zvykem, poukazuje jen několik měsíců před parlamentními volbami na důvody toho, proč jsou dosavadní mimoparlamentní opozičně naladěné strany neúspěšné. Jedním z důvodů je podle Robejška to, že si tyto strany hrají na velkou politiku. Článek začíná připomínkou německého filozofa a sociologa Oswalda Spenglera, který již v první polovině 20. století upozorňoval na možný budoucí zánik Západu a na to, že forma demokracie, kterou známe my, se chýlí ke svému konci, protože se formálně i obsahově vyčerpala.

Petr Žantovský zájemcům o samostudium doporučuje knihu Oswalda Spenglera s výmluvným názvem Zánik Západu, která byla poprvé publikována již v roce 1918 a kterou dnes čtenáři snadno seženou i v českém překladu.

„Podstatné je, že západní demokracie se nám mění v takovou zvláštní chaokracii. To není Robejškův pojem, převzal jsem jej od alternativního filozofa Mirka Vodrážky a moc se mi líbí, navzdory tomu, že s Mirkem Vodrážkou v mnoha ohledech nemůžu souhlasit. Ten pojem dokonale vystihuje totální rozklad hodnotově postaveného politického systému. Jestliže tedy politický systém nestojí na pevných hodnotových pilířích, ale na takovém zvláštním kutilsko-kšeftařském základu, nemůže to mít dlouhé trvání,“ popisuje Petr Žantovský.

Pasivní český volič se změnou čeká, dokud mu není skutečně ouvej

Robejšek v článku říká, že mimoparlamentní opozičně laděné politické strany toto neberou v úvahu a ony věří, že systém je možné napravit v té podobě, v jaké dnes existuje, že postačí z něj odstranit ty politiky, kteří mu škodí nejvíce a nahradit je těmi, kteří mají lepší úmysly. „To je hezké, ale ještě nikdy se to nepodařilo,“ dodává Žantovský.

Většina z mimoparlamentních stran se potácí hluboko pod pětiprocentní klauzulí. „Snažit se z těchto pozic nějakým způsobem ohrozit dvaceti- a třicetiprocentní strany je jednak samozřejmě nesmysl, protože ony mají mnohem větší materiální a jiné marketingové možnosti, ale hlavně spoléhají na nejistý druh pasivity českého voliče. Protože ten, dokud mu opravdu není ouvej, tak volí hodně pocitem,“ říká mediální analytik.

Článek Petra Robejška doporučuje k přečtení: „Dospívá k závěru, který je naprosto unikátní. Autor tyto menší a drobné opoziční síly vyzývá k tomu, aby se orientovaly mnohem víc na hospodářství než na technicky-politické záležitosti. Vypisuje tam možnosti, jak se tato scéna může etablovat, aby postupně získávala vliv na celoplošné politické scéně,“ uzavírá Petr Žantovský.