Hned v úvodu prozrazuje, že se s otcem Martinem Stropnickým (ANO), současným ministrem obrany, v řadě věcí v podstatě shoduje. Syn má prý jen místy názory o něco radikálnější než otec. V jedné věci se ale zásadně liší. „My se trochu lišíme v názoru na Andreje Babiše. To je jednoznačná věc. Střet zájmů, který Babiš v politice má, se také projevuje…,“ konstatuje Matěj Stropnický.

Zdůraznil, že si nikdy nepřipadal jako dítě v balvlnce. Rodina se i kvůli otcově diplomatické práci po Českou republiku často stěhovala a mladého Stropnického trápilo, že si vlastně nestihne na žádné škole udělat pořádné kamarády, s nimiž by mohl o víkendu „pařit“ na chatě. Jako dítě a mladistvý to vnímal jako mnohem důležitější, než to, jestli si může rodina koupit často nové auto nebo má peníze na jiné věci.

Celý rozhovor naleznete zde

„Myslíte si, že zlatá mládež nastoupí do Literárních novin za 10 tisíc korun na měsíc a pět let se živí tímhle způsobem? Já jsem vypadl z bytu, jak jsem nejdřív mohl. V osmnácti už mě tam nikdo neviděl. A od té doby jsem se prostě živil sám. Vystudoval jsem dvě vysoké školy a dělám práci, která je z mého pohledu ve veřejném zájmu, protože chci dělat něco prospěšného pro společnost. Pojďme to laskavě odlišovat,“ žádá.

Mělo to ale i své výhody. Když neměl tolik kamarádů, měl čas hodně číst. Pročetl např. Paměti Václava Černého, ale stranou jeho pozornosti nezůstaly ani spisy historika Františka Palackého. Právě skrze rozsáhlou četbu se prý formoval dnešní politický postoj Matěje Stropnického, jenž reprezentuje důraznou zelenou levici.

Stropnický také prozrazuje, že se obejde bez drtivé většiny spotřebičů. Nemá prý ani ledničku a zná řadu lidí, kteří se bez ní také obejdou. „Pračka, myčka, lednička do určité míry usnadňují život. Ale člověk se podle mě nechá snadno věcmi zotročit. Když máte příliš mnoho spotřebičů, pořád je musíte opravovat, vyměňovat, nahrazovat novými. Nechci se stát jejich otrokem. Je mi to strašně vzdálené,“ říká. Modernímu světu např. vyčítá, že se přežírá a umírá kvůli tomu na infarkty a civilizační nemoci.

Nakonec prozradil, že inspirativním politikem pro něj byl druhý československý prezident Edvard Beneš. Ačkoli by se mohlo zdát, že vzory hledal v revolucionářích jako Fidel Castro, Stropnický tuto tezi odmítá s tím, že realita Castrem nastoleného politického režimu je problematická. Naproti tomu Edvard Bebeš byl demokratický politik, který o mnoha věcech hodně přemýšlel. Ukázalo se to prý i v mnichovské krizi roku 1938.