Před středečním oznámením nových opatření jste jako autoři studie tvrdili, že je potřeba sáhnout k razantnímu omezení kontaktů, uzavření většiny škol a omezení společenského i rodinného setkávání. „Jde o omezení počtu lidí na společných akcích zejména ve vnitřních prostorách a omezení otevírací doby restaurací. Co se týče rodinných setkání, tak tam je to samozřejmě ošemetnější, protože to nejde moc vynutit nebo zakázat,“ sdělil Šmíd.

Jsme podle něj v situaci, kdy se nestíhá trasovat, a proto epidemii můžeme omezit hlavně zavedením protiepidemických opatření. V analýze také uvádí, že je absurdní, že v Praze ještě do minulého víkendu probíhaly hromadné akce ve vnitřních prostorách, jako jsou hokejová utkání, kde bylo i 2500 diváků. „Hokejová utkání jsou velké riziko. Lidé fandí a při křičení totiž ze sebe nakažení dostávají mnohem více viru,“ vysvětluje matematik.

Největší riziko však jsou uzavřené prostory, kde jsou lidé natěsnaní a kde se navzájem mísí. Navíc pokud mají něco vypito, tak se projevují uvolněněji, například tolik nemlčí. „Jednoznačně nejhorší jsou kluby v momentě, kdy je zábava takzvaně v plném proudu. Třeba takový fotbalový zápas, na kterém je výrazně omezená kapacita a kde jsou lidé disciplinovaní včetně dodržování rozestupů ve frontách, takové riziko není,“ podotkl Šmíd.

„První, co se má regulovat, jsou restaurace a kluby. Nikoliv způsobem, aby se zavřely a zkrachovaly, ale aby se tam pokud možno dodržovaly rozestupy, hygiena a aby lidé mimo svůj stůl nosili roušky,“ uvedl s tím, že stejně rizikové jsou i vnitřní volnočasové aktivity. 

A co školy? „Ty jsou rovněž nebezpečné, ale školy se do jisté míry samy trasují kvůli obavám, aby je někdo nezavřel. Velice se to tam hlídá,“ uvedl Šmíd, že u škol tedy není takový problém, že zase tak dobře nefunguje trasování, jako třeba v hospodách. Ve škole totiž vědí, kdo se s kým schází, v hospodě něco takového nefunguje.