Pánek nejprve vyjádřil pochybnosti nad tím, zda u nás vůbec nějací uprchlíci budou chtít zůstat. Důvodem je prý pověst ČR, která je podle Pánka 25 let naladěna velmi antiuprchlicky a antiazylantsky. „Dává se tady daleko méně azylů než v západní Evropě,“ posteskl si.

Celé video z besedy je ZDE

Nemá obavy z přílivu uprchlíků, ale z neschopnosti politických elit se uprchlické krizi postavit čelem. Na začátku této krize měli podle Pánka politici říci „ano, přijmeme pár tisíc uprchlíků, ano, máme uprchlická zařízení, umíme to, je tady prostor, je tady prostor v ekonomice“. Místo toho ale řekli, že nikoho nepřijmeme. „A tím vlastně podpořili ono potenciálně xenofobní veřejné mínění. Protože když veřejné mínění slyší od svých politiků, že tady nikoho nechtějí, a souzní to s obavami z neznámého, samozřejmě si většina lidí řekne: ‚Jasně, já to nechci, vláda to nechce‘.“

Debata v českých médiích je skandální

Ostře kritizoval přístup českých médií k problematice uprchlíků. „Když si srovnáte debatu v českých médiích a třeba v německých nebo britských, tak je to skandál. Jak česká média míchají spolu slova uprchlík a migrant. Jak v podstatě až do velmi nedávné minulosti líčila uprchlíky jako nějakou temnou hrozbu podobnou apokalypse, která se na nás řítí, aby nás zadusila. Já myslím, že až na čestné výjimky česká média ukázala vlastní neznalost, neprofesionalitu a latentní xenofobii,“ prohlásil Pánek.

Když se k uprchlíkům vyjádří prezident, novinář by měl udělat toto

Nezůstal jen u kritiky, ale rozhodl se novinářům poradit, jak by měli o uprchlické krizi informovat. Například jak by měli korigovat vyjádření českého prezidenta, která se mu zřejmě nelíbí: „Dokonce i když prezident mluví o uprchlících tak, jak mluví, myslím si, že soudný novinář by se měl pokusit přes svoji otázku nebo přes nějaké odhlášení to uvést na pravou míru. Může to třeba srovnat s tím, jak se k tomuto tématu vyjadřují finský nebo rakouský či německý prezident. Nebo slovenský prezident. Pak ta zpráva nezapadne do negativních zpráv, ale bude patřit do zpráv pozitivně negativních. Objeví se tam pravda, co ten člověk řekl, ale i komentář, který to uvede do širších souvislostí, že to není normální se takhle vyjadřovat,“ uvedl Pánek.

Ze všeho nejvíce mě děsí, že je v tom ze strany politiků kus kalkulu

Podle jeho názoru by naši politici snad i chtěli říci, že jsou schopni určitý počet uprchlíků přijmout, protože jsou pod tlakem dalších států Evropy. „Ale možná od začátku říkají ne ne ne a chtějí se nechat dohnat do situace, kdy je většina v Bruselu zatlačí a v podstatě donutí těch několik hrdinných politiků, kteří chrání svoje země a svoje občany, k tomu, aby ty apokalyptické uprchlíky přijali. Jestli je to takhle promyšlené, spíše ne, ale možná že kus takového kalkulu tam je, tak to mě děsí ze všeho nejvíc,“ uvedl Pánek.

Domnívá se, že čeští politici „ze své zbabělosti čekají, aby jim to bylo nadiktováno Bruselem“. „A tam už je jen kousíček k tomu, že se řekne, bylo nám to nadiktováno Německem, a už jen kousíček k tomu, kdy někdo řekne, a zase nám dominuje Německo a začne vytahovat ty staré válečné a historické tisícileté sentimenty o hrdinných Češích, kteří se brání útisku Němců. To mě děsí úplně totálně,“ svěřil se ředitel Člověka v tísni. Posteskl si také, že celé debatě o uprchlících mezi většinou politiků a ve většině médií donedávna vůbec chyběla lidská stránka věci.

Kdybych byl Syřan v uprchlickém táboře, také bych šel přeplout moře

Pánek upozornil na to, že jeho organizace pracuje v Sýrii už od roku 2012. „Málokdo ví, že měsíčně v podstatě živíme 170 tisíc lidí v severní Sýrii. A spolu s dalšími nevládními organizacemi je to tři čtvrtě milionu lidí, kteří jsou závislí na měsíčních humanitárních dávkách. Kdyby je neměli, tak už jsou v Turecku a část už je tady,“ naznačil, že Člověk v tísni má také zásluhu na tom, že imigrační vlna není ještě silnější.

Poznamenal také, že úplně chápe Syřany, kteří jsou třetí nebo čtvrtý rok v táborech v Turecku, v Jordánsku nebo v Libanonu, a za hranicí je rozpadající se Sýrie. „Já kdybych tam seděl a zamyslel se nad tím, tak bych si řekl, promiňte mi to, je to v prdeli, země je zničená, rozpadlá, zhoršuje se to, já jsem tady v táboře už tři roky. Já tady nechci být dalších pět, šest, osm let se svými dětmi. Tak vyberu peníze a zkusím přeplout moře a dostat se někam, kde budu mít já a moje děti nějakou perspektivu. A to je přesně to rozhodnutí, které Syřané dělají. Někdy pošlou dopředu jednoho člověka, někdy jedou celé rodiny,“ vysvětlil jednu z příčin současné uprchlické krize.

V této souvislosti si znovu posteskl nad našimi politiky a médii, ale také nad částí našich elit, kteří se prý na uprchlíky dívají „jako na nějaké kobylky, které nás tady chtějí vysávat, vyžrat a ohrožovat“.

Politici měli občany uklidňovat, a ne jejich strachu přitakávat

Přiznal, že mnoho Čechů má strach. „A když jednou strach vznikne a politici mu přitakávají, místo aby uklidnili občany a řekli, to zvládneme, to zase není takový deal, pár tisíc lidí, máme na to kapacity, tak ten strach podpořili. Čímž sami sebe dostali do slepé uličky, protože by museli říci, my jsme trochu hysterčili, my jsme šli na ruku náladám, my jsme chtěli posbírat body, tak jsme také říkali, že uprchlíci jsou nebezpečí. Ale oni vlastně takové nebezpečí nejsou, to bude v pohodě. Kolik znáte politiků, kteří jsou schopni takovéto sebereflexe? Skoro žádný, na žádné straně,“ uvedl Pánek.

Zbavování občanů strachu z uprchlíků bude složité a dlouhé

A naznačil, co by se mělo s obavou lidí z uprchlíků dělat. „Ten strach rozebírat, pracovat s ním, vysvětlovat, to je pro nás tady a také pro novináře a doufejme aspoň pro část politiků velký homework (domácí úkol, pozn. red.),“ prohlásil. Připustil, že „strach nelze jen tak odmávnout, protože to jsou blbci, že se bojí. Já bych to neřekl. Já bych řekl, že je spousta normálních lidí, kteří nevědí, čeho se chytit. Když jim politici a většina médií říkají ano, máte pravdu, bojíte se právem, protože tam je nebezpečí, tak ti lidé se prostě bojí. Jak z tohohle ven, nevím. Myslím, že to bude složité a dlouhé,“ uzavřel své zamyšlení na veřejné besedě Šimon Pánek.