Německo se podle Hansona stalo v poválečném období finanční mocností a národem, který se dával ostatním za příklad. Německu se podařilo skvěle využít obchodní podmínky na evropském trhu. V oblasti diplomacie potom Německo plnilo roli zprostředkovatele a mírotvůrce mezi Evropskou unií a Ruskem. „Kromě toho se Němci stylizovali do role morálního hlasu Evropy. V rámci pokání za svoji agresivní minulost se stala země nejhlasitějším kritikem údajného amerického imperialismu. Ve 21. století německá média, politici a intelektuálové nahradili své francouzské protějšky a místo nich hojně kritizují Spojené státy. Od války Iráku až po odposlechy amerických zpravodajských služeb. Zkrátka a dobře, po skončení studené války se z Německa stával vůdce celého Západu,“ uvádí Hanson.

Za posledních šest měsíců se ovšem pozice země i kancléřky Merkelové podle Hansona totálně zhroutila. „Katastrofální rozhodnutí Merkelové otevřít uprchlíkům hranice Německa a fakticky celé Evropy se ukázalo jako sobecké a sebevražedné. Do Evropy se derou hordy migrantů a naivita Merkelové rozhodně nemůže být považována za projev humanity. Především proto, že z Blízkého východu na evropský kontinent přicházejí převážně mladí muži. Drtivá většina z nich nejsou politickými uprchlíky, ale chtějí využít štědrost evropských sociálních systémů,“ tvrdí Hanson a poukazuje na to, že kromě finančních nákladů, náboženského a sociálního pnutí způsobeného nezaměstnanými muslimskými muži existuje v rámci postoje Německa mnoho dalšího pokrytectví.

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE.

„Německo bylo mnohem tvrdší při jednáních s příbuzným evropským národem Řeků než vůči migrantům z Blízkého východu. Merkelová logicky Řecku sdělila, že si nemůže půjčovat peníze a podkopávat základy EU donekonečna. Není ale sobectví Řeků podobné tomu, co nyní dělá samotné Německo? Merkelová vyzvala evropské národy přijmout migranty a záplava uprchlíků se od této chvíle valí před území německých sousedů. Mnohem chudší němečtí sousedé tak jsou nuceni nést velkou část nákladů,“ kritizuje přístup německé kancléřky Hanson a poukazuje na to, že se Německo vždy chlubilo svým soucitným kapitalismem, tedy kombinací soukromého podnikání a paternalistickým etatismem.

„Ovšem odhalené podvody v automobilce Volkswagen dokazují, že porušování zákona velkými firmami se daří zejména v systému, kde je upřednostňována role státu. A to mnohem více než v údajně sobeckém americkém systému volného trhu. Více transparentní média a přirozená soutěživost odvádějí v oblasti kontroly nečestných firem mnohem lepší práci než vláda,“ soudí Hanson, který ve svém textu následně přechází k Rusku a jeho případným územním ambicím na východě Evropy. „Státy východní Evropy očekávají od Německa plnění vůdcovské úlohy a ochranu před agresivním Putinem. Toho ale od jeho úmyslu odradí spíše přítomnost amerických vojáků v Německu. Řecký debakl, problémy s migrací, podvádění Volkswagenu a Putinova agrese nám připomínají, že údajně dobré úmysly Německa jsou často převáženy jeho sobeckostí,“ uzavírá Hanson.