Zákon se nyní projednává v německém parlamentu a právě dnes by o něm měli poslanci hlasovat. Rezoluci předložili koaliční partneři CDU a SPD společně s opozičními Zelenými. Na německou vládu byl v posledních dnech vyvíjen ze strany Turecka značný tlak a osobně se v této věci angažoval i samotný prezident Recep Erdogan, který se dokonce s Merkelovou spojil telefonicky. „Očekávám, že zdravý rozum v Německu zvítězí,“ nechal se slyšet Erdogan.

Vedle tureckého prezidenta proti přijetí rezoluce „lobbují“ také další vysocí političtí představitelé. „Německo by mělo postupovat obezřetně, pokud jde o vztahy s Tureckem. Nemyslím si, že německý parlament zničí tento vztah kvůli zájmům dvou až tří politiků, kteří rezoluci předložili,“ uvedl mluvčí vlády Numan Kurtulmus. Rezoluce se vztahuje k události, ke které došlo za první světové války. Osmanská říše měla v letech 1915–1917 nechat zavraždit až 1,5 milionu Arménů.

Doposud arménský masakr uznalo za genocidu více než dvacet zemí světa, včetně Francie nebo Ruska. Německo však doposud mezi těmito státy chybělo a nezájem Angely Merkelové o tuto záležitost vzbuzuje podezření, že se nachází kvůli jí dojednané dohodě mezi EU a Tureckem o uprchlících pod trvalým vlivem Ankary. Merkelová si sice ani po „umytí hlavy“ od Erdogana nedovolila vystoupit proti zákonu. Její mluvčí ovšem podle serveru Local uvedl, že kancléřka nebude přítomna hlasování z důvodu jiných povinností.

I v případě, že rezoluce nakonec Bundestagem projde, nevyhne se patrně kancléřka Merkelová další kritice. Už nyní se objevují hlasy, jež vyjadřují pochybnosti o pravdivosti tvrzení jejího mluvčího, který vysvětloval, proč se kancléřka nemůže hlasování zúčastnit. Nebylo by to poprvé, kdy šla Merkelová Ankaře „na ruku“. Před několika týdny společně s celou vládou například souhlasila se stíháním německého satirika Jana Böhmermanna, který složil vulgární báseň na adresu Erdogana.

Německá kancléřka byla za svůj souhlas s jeho stíháním ostře kritizována svými odpůrci, ale i příznivci. Všichni shodně poukazovali na to, že obětovala svobodu slova na oltář zachování dobrých vztahů s Tureckem a především zmíněné dohody mezi Evropskou unií a Ankarou. Turecko je přitom častým terčem kritiky nejenom pro přehlížení svých historických omylů. Ankaře je vyčítán i její současný vztah ke kurdské menšině či nedodržování lidských práv a upírání svobody slova médiím i opozici.