Jak informuje server zpravodajské stanice Deutsche Welle, včera se v Berlíně konal 10. Národní integrační summit, a to pod patronací kancléřky Angely Merkelové. Merkelová na něm dala jasně najevo svůj skepticismus z rodící se osy Itálie-Rakousko-Německo, která by měla čelit migrační krizi. „Je to o nalezení evropského řešení,“ řekla. Dodala, že problém migrace se palčivě dotýká také dalších unijních zemí, například Španělska, nebo Řecka.

„Proto si myslím, že by zde mělo fungovat mnoho různých forem spolupráce. Jinými slovy, neměli bychom vše sázet na jednu kartu, musíme se vydat mnoha směry, máme-li dosáhnout společného řešení otázek ilegální, ale i legální migrace,“ řekla Merkelová.

Jedna židle ale málem na summitu zůstala volná – místo vyhrazené pro ministra vnitra. Horst Seehofer totiž do Berlína nepřijel. Zastoupil ho jeho náměstek Marco Wanderwitz, člen strany CDU, jejíž předsedkyní je kancléřka Merkelová. Jak píše Deutsche Welle, Seehofer svou absenci nijak nezdůvodnil, ale ve vzduchu visí viditelné napětí mezi ním a kancléřkou. To může být také jedním z důvodů, proč Seehofer doposud nepublikoval svůj nově vypracovaný plán na boj s migrační krizí, který má Německu přinést tolik očekávanou úlevu.

Poté, co Itálie odmítla povolit přistání lodi Aquarius, na jejíž palubě bylo přes 600 uprchlíků, oznámil italský ministr vnitra Matteo Salvini ze strany Liga severu, že plánuje se Seehoferem zveřejnit společný plán na ochranu hranic Evropské unie. Italští zástupci k tomu řekli, že oba ministři jsou v „plné shodě“ v rámci bezpečnostních otázek a že budou jednat „v zájmu toho, aby nepromarnili další čas“. Setkání by se mělo uskutečnit v nejbližších dnech.

Původní text zde

Český europoslanec za ODS Jan Zahradil komentuje německý vnitropolitický vývoj na svém Facebooku. Podle něj se Merkelová ocitá mimo „antiimigrační osu“. Stěžuje si také na podivné ticho ve vetšině českých médií.

V diskusi pod příspěvkem přidal Jan Zahradil ještě jeden zajímavý postřeh. Vždy si prý vzpomene na Martina C. Putnu, nebo na Teodora Marjanoviče, jakožto reprezentanty českého mainstreamu, který Angelu Merkelovou navykl titulovat „naše paní Angela“, „paní Evropa“, a podobně. Dnes má podle Zahradila Merkelová v Česku nižší rating, než Vladimir Putin.

Postavy Mattea Salviniho si v souvislosti s uprchlíky všímá i americký magazín Foreign Policy v komentáři, nazvaném „Xenofobie se v Itálii setkává s realitou“. Autor Aaron Robertson píše, že Salviniho počínání řadí Itálii do hloučku spojenců, jakými jsou Rakousko, Maďarsko, Česká republika, nebo Polsko, ve snaze bojovat proti příkazům Bruselu ohledně rozdělování migrantů.

„Na rozdíl od svých ideologických spojenců je ale Itálie v přední linii uprchlické krize. Salvini si uvědomuje, že svou zemi staví do delikátní pozice tím, že se snaží pozměnit migrační toky. Buďto se bude jednat o modelový případ, dodržující mezinárodní konvence, nebo o případ odvážného experimentátora, který je ochoten zkoušet, jak daleko mu zákony dovolí zajít,“ píše Robertson.

Původní článek zde

Robertson se poté trefuje do stability koalice Di Maia a Salviniho v Itálii. „Italská koalice je založena na provizoriích, stejně jako Salviniho vlastní styl vládnutí. Vedle kompromisů, uskutečněných ve světle výsledku březnových voleb, Salvini občas ukazuje tendence k přizpůsobení se okolnostem, vidí-li v tom možný politický prospěch.“

„Salviniho mentalita ‚Itálie především‘ znamená, že by nejraději na své území nenechal vstoupit žádné africké migranty. Protože si ale je vědom nepředvídatelnosti reality, upřednostňuje odklon od uprchlických kvót a chce přenést zodpovědnost ohledně propustnosti hranic na africké státy,“ myslí si Robertson. Dodává, že jeden ze Salviniho spojenců, maďarský premiér Viktor Orbán, asi jen stěží přijme Salviniho návrh, aby si migranty vzalo také třeba Maďarsko. V tom vidí Robertson slabinu vztahu obou státníků.