Terčem Velebovy kritiky se konkrétně stal pořad „168 hodin“, který veřejnoprávní televize odvysílala poslední neděli, tedy 21. února.

Senátor nejprve uvedl přepis toho, co ve vysílání zaznělo a co se mu nelíbilo: „A nakonec jeden strašlivý zážitek, který na Pražském hradě úplně vykolejil senátora Jana Velebu, předsedu zemanovské Strany práv občanů. Veleba se o svou drastickou zkušenost podělil s celým národem na Facebooku i na webu své strany. Senátor procházel Hradem a zastihl tam skupinu sedmi muslimů, jak klečí zutí na zemi a PROVÁDĚJÍ JAKÉSI TAJEMNÉ ÚKONY. ‚Nevím, co si o tom myslet. Zda je to náhoda, anebo záměr a provokace,‘ píše Veleba. Pro senátora, který strávil léta před listopadem 1989 v KSČ, je to možná novinka, ale to, co viděl, byla modlitba, tedy rituál, jímž se v každé víře věřící obrací ke svému božstvu. To ostatně dělá i mnohý ateista, ovšem obvykle u toho nemusí klečet ani být zutý.“

Pro porovnání pak přidal text, který skutečně napsal a který si ČT vzala na mušku: „Odcházel jsem dveřmi pod balkonem na hradním nádvoří Pražského hradu (naproti chrámu sv. Víta) ze služebního jednání. To, co jsem uviděl, mne velmi zaskočilo. Natolik, že jsem nebyl schopen sáhnout do kapsy a vytáhnout mobil a fotit.

Stal jsem se svědkem následující scény. Asi 25 metrů vlevo od balkonu, mezi dvěma bílými lavičkami u hradní zdi, vykonávala modlitební obřad skupinka sedmi muslimů. Klečeli zutí, hlavami čelem ke zdi na tenké látce a v jednotném rytmu (klek, hlava na zem, klek) VYKONÁVALI MOTLITEBNÍ OBŘAD. Když jsem došel k nim, tak za pár vteřin skončili.

Nevím, co si o tom myslet. Zda je to náhoda, anebo záměr a provokace. Všichni to byli mladí muži. Pokud by někdo pochyboval o pravdivosti mého zážitku, tak přísahám, že mluvím pravdu!“

K tomu pak Veleba pouze připsal otázku: „Nepřipomínají vám něco tyto metody?“ A hned si i odpověděl: „Mně ano – metody práce StB ve starém režimu.“

K tomu poznamenal, že pochází z venkova a že jeho rodiče byli věřící křesťané. „A já byl v tomto duchu vychován. Bylo by zábavné, kdybych mohl být v pořadu ‚168 hodin‘ naživo a mohl si s panem redaktorem porovnat, jak třeba každý z nás zná ‚Otče náš‘,“ dodal Veleba.

Celé znění příspěvku senátora Jana Veleby na jeho facebookovém profilu:

Česká televize odvysílala v posledním nedělním pořadu 21. února „168 hodin“ mimo jiné tuto informaci:

„A nakonec jeden strašlivý zážitek, který na Pražském hradě úplně vykolejil senátora Jana Velebu předsedu Zemanovské Strany Práv Občanů. Veleba se o svou drastickou zkušenost podělil s celým národem na facebooku i na webu své strany. Senátor procházel hradem a zastihl tam skupinu 7 muslimů jak klečí zutí na zemi a PROVÁDĚJÍ JAKÉSI TAJEMNÉ ÚKONY. Nevím, co si o tom myslet. Zda je to náhoda a nebo záměr a provokace píše Veleba. Pro senátora, který strávil léta před listopadem 1989 v KSČ je to možná novinka, ale to co viděl byla modlitba, tedy rituál jímž se v každé víře věřící obrací ke svému božstvu. To ostatně dělá i mnohý ateista ovšem obvykle u toho nemusí klečet ani být zutý.“

Tolik ČT, zde je přesné znění mého sdělení na facebooku a na webových stránkách:

„Odcházel jsem dveřmi pod balkonem na hradním nádvoří Pražského (naproti chrámu Sv. Víta) ze služebního jednání. To, co jsem uviděl, mne velmi zaskočilo. Natolik, že jsem nebyl schopen sáhnout do kapsy a vytáhnout mobil a fotit.

Stal jsem se svědkem následující scény. Asi 25 metrů vlevo od balkonu, mezi dvěma bílými lavičkami u hradní zdi vykonávala modlitební obřad skupinka sedmi muslimů. Klečeli zutí, hlavami čelem ke zdi na tenké látce a v jednotném rytmu (klek, hlava na zem, klek) VYKONÁVALI MOTLITEBNÍ OBŘAD. Když jsem došel k nim, tak za pár vteřin skončili.

Nevím, co si o tom myslet. Zda je to náhoda a nebo záměr a provokace. Všichni to byli mladí muži. Pokud by někdo pochyboval o pravdivosti mého zážitku, tak přísahám, že mluvím pravdu!“

Tolik moje sdělení a následující můj dodatek:

Nepřipomínají vám něco tyto metody? Mně ano – metody práce STB ve starém režimu. Jinak poznamenávám, že jsem z venkova a moji rodiče byli věřící křesťané a já byl v tomto duchu vychován. Bylo by zábavné, kdybych mohl být v pořadu „168 hodin“na živo a mohli si s panem redaktorem porovnat, jak třeba každý z nás zná „Otče náš“ ….