V univerzitním parku na Oxfordu je klidné místo, které je pojmenováno po prezidentu Václavu Havlovi. Odhaleno bylo v listopadu 2014 a události se zúčastnili bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, místopředseda vlády Pavel Bělobrádek a pro mnohé překvapivě i podnikatel Luděk Sekyra.

Ten byl pro mnohé velmi překvapivým účastníkem takové slavnostní události, přesto však jako jediný má s Oxfordem určité spojení. Má zde svou Sekyrovu budovu, kde jsou přednáškový sál a studijní místnosti. Je také jedním ze zakládajících členů a má místo ve správní radě univerzity. „I přes nesporné výhody Sekyrovy budovy pro studenty reprezentuje objekt zcela odlišné hodnoty jako Havlovo místo. Sekyrovy politické asociace jsou protikladem všeho, čím byli Válav Havel a Nadace Jana Husa.“

„Sekyra byl věhlasným vůdcem mládežnického sdružení, plodným členem KSČ a z režimu prospíval. 13. listopadu 1989, dny před tím, než stovky tisíc idealistických Čechů rozhořčených policejním násilím vyšli do ulic za demokracii, Sekyra se nechal fotit Rudým právem, jak mluví s vůdci Socialistického svazu mládeže.“

Komunistický režim si zakládal na potlačování akademických svobod a vyšší vzdělání bylo rezervováno pouze pro ty, kteří jednali v souladu s tím, co si přála strana. „Marxismus-leninismus byl základním předpokladem pro všechny a studenti se učili rutinně, nikoli skrze sdílení názorů a informací.“

Tehdejší doba tak dala vzniknout Nadaci Jana Husa, jejíž prvopočátky se datují k bytovým seminářům profesorů, kteří skrze ně bojovali s akademickou represí. Ti na svoje semináře zvali i profesory zahraničních univerzit, mnohdy však neúspěšně. Pozvání Juliuse Tomina však přijala dr. Kathleen Wilkesová, a když viděla, jak kvalitní byla přednáška o Platónovi, začala přesvědčovat svoje kolegy, aby na některé bytové semináře taktéž dorazili.

Následná praxe návštěv bytových seminářů pak dala vzniknout britské Vzdělávací nadaci Jana Husa, která se následně rozšířila do USA, Kanady, Francie a dalších zemí. „Nadace se všemi svými světovými mutacemi byla založena na principech akademické svobody a rovnosti ve vzdělávání. Zůstává vzorem pro mírový, přesto však odvážný a efektivní odpor.“

Sekyrovy názory jako důvěrníka KSČ tak byly v přímém rozporu s principem nadace. A proto je zarážející, že právě tento podnikatel je spojován s Oxfordem, univerzitou, z jejíhož popudu nadace vznikla. A to je jen jeden z mnoha paradoxů jeho osoby.

Po revoluci si podnikatel totiž našel dva nechvalně proslulé přátele. Romana Janouška, podnikatele, který nyní sedí ve vězení za úplatkářství, a Františka Mrázka, již zesnulého podnikatele, který byl podezřelý z toho, že se podílel na 30 vraždách a v nejednom případě obral stát o peníze.

Celý text zde.

Byl to právě Sekyra, kdo v roce 2007 vyrazil s Janouškem na dovolenou do Itálie, kde mu vše zaplatil. Bylo to jen chvíli potom, co byl Pavel Bém opět zvolen primátorem Prahy. Janoušek byl Bémovou šedou eminencí a bylo to právě v jeho funkčním období, kdy do Sekyrových a Janouškových rukou spadlo mnoho výhodného byznysu v Praze.

„Ještě jednodušší je odhalit Sekyrův vztah vůči Mrázkovi. Odposlechy telefonních rozhovorů z roku 2000 totiž ukazují, že ti dva spolupracovali na převzetí stavební firmy IPS v hodnotě 2,2 miliardy korun.“ Tehdy také využili služeb Václava Klause, jemuž říkali „Profesor“ a který jim skrze banku IPB poskytl potřebné finance. „Obrovské jmění Sekyry, Janouška a Mrázka pochází z různě velkých úplatků, politického vlivu, kriminálních sítí, krádeží a dokonce i násilí.“ A takovou historii nesmyje ani výstavba části Oxfordské univerzity.

Financování vzdělávacích institucí ze strany pochybných osobností či přímo zločinců však není žádnou novinkou. Londýnská škola ekonomických a politických věd například přijala velkou dotaci z rukou syna Muammara Kaddáfího, Oxford má budovy pojmenované po „obchodnících se zbraněmi a brutálních kolonialistech“.

„Sekyrův případ je však unikátní ve své ironii: pokud Sekyra opovrhoval Václavem Havlem a tím, co on a Nadace Jana Husa představovali, proč je nyní veřejně chválí?“ Zřejmě se tak snaží očistit se od vlastní minulosti. Důležitější otázka však zní: „Proč Harris Manchester College tak ochotně a veřejně ctí muže spojeného s organizovanou kriminalitou a násilím.“  

Časopis The Isis je nejstarším nezávislým studentským časopisem na britských ostrovech, v Oxfordu vychází již od roku 1892.