Na úvod besedy se Michal Horáček krátce představil a hlavně promluvil o své kandidatuře na prezidenta České republiky.

„Ta moje kandidatura trvá už třicet let, kdy jsem ve veřejném prostoru. Je to přinejmenším od chvíle, kdy jsem začal pracovat s Petrem Hapkou a Hanou Hegerovou a dalšími kolegy. Možná je to od chvíle, kdy jsem se stal na sklonku 80. let redaktorem Mladého světa,“ řekl Horáček a zavzpomínal i na sametovou revoluci, které se, jak říká, intenzivně zúčastnil.

„S Michaelem Kocábem jsme si vytkli za cíl, abychom přivedli k jednomu jednacímu stolu zástupce komunistické vlády a těch nezávislých občanských iniciativ,“ říká Horáček s tím, že je na to hrdý. „Domnívám se, že jsme přispěli k tomu, že ta revoluce potom byla sametová. Že nedošlo k tomu, aby buď jedna strana posílala lidové milice či obrněné transportéry na náměstí našich měst, nebo aby zase občané brali takzvaně spravedlnost do svých rukou a po těch letech totalitního panství aby se na někom mstili bez soudu a podobně, jak se později stalo třeba v Rumunsku,“ říká Horáček.

251 STRÁNEK MICHALA HORÁČKA O SVÉ ROLI V LISTOPADU 1989

Ten se prý neustále setkává s lidmi. Mimo jiné jezdí se svým recitálem po celé zemi. „Každý rok navštívím minimálně 50 měst. Vlastně se stále setkávám s lidmi. To je ta moje prezidentská kandidatura,“ říká Horáček s tím, že vlastně všechny jeho písničky, básně a knihy byly napsané na základě toho, že se setkává s lidmi. „Že je poslouchám, že je respektuji,“ říká Horáček.

Proslov v Číně

Horáček na besedě vysvětlil také, proč se vlastně rozhodl pro kandidaturu na českého prezidenta. „Protože takhle to dál nejde, jsem si řekl. Už nemá smysl dál fňukat na Facebooku nebo někde jinde. Tím se vůbec nic nezmění,“ vysvětlil Horáček a sklidil velký potlesk.

Zmínil i jeden z opravdu důležitých okamžiků, kdy prý v něm dozrálo přesvědčení, že kandidovat prostě bude. „Kdybych měl zmínit jeden okamžik, tak to bylo to, když jsem se svou šestiletou dcerou se díval na televizi, když pan prezident byl v Číně. Prohlásil tam, že se tam jezdí učit, jak stabilizovat společnost. Já jsem ve stabilizované společnosti totalitní prožil většinu svého života. A nepřeji nikomu, aby v takové společnosti stabilizované strávil ani deset minut svého života už dál. Nechci to,“ řekl rázně Horáček a dodal.

Skanzen bídy. Text: Michal Horáček

„Demokracie není stabilizovaná. Demokracie je pořád v pohybu. V demokracii si vyjednáváme svoje zájmy. Každý máme nějaký zájem, nějaké jiné představy o svém štěstí, jiné úzkosti… A je potřeba si to vyjednávat. Toto nikdy nemůže být úplně stabilizované. To musí tak trochu klokotat. Takovou společnost chci. A jestliže by neměla být, tak já se k tomu musím postavit,“ řekl za dalšího potlesku.

Ani koblihy, ani třešně

Do debaty se zapojilo i obecenstvo. „Já bych vás sám v sobě chtěl někam zakotvit. Předpokládám, že nechodíte na třešně, velmi by mne mrzelo, kdybyste chodil na koblihy. Protože to byste nebyl můj kandidát. Tak nám o tom zkuste něco říct,“ vyzval Horáčka muž z obecenstva.

„Já především musím mít svůj vlastní pozitivní program a říct, co chci a jak toho chci dosáhnout. Já jsem občanský kandidát. Byl jsem občan tehdy, průběžně, jsem stále. To znamená, že nejsem navázaný na žádnou jinou skupinu. Nejsem navázaný na politické strany, na žádná hnutí, na žádné lobbistické skupiny,“ říká Horáček.

Debaty se zúčastnil i velký příznivec Michala Horáčka Vlasta Vilém Horáček. Ten si vzal na akci dokonce i koloběžku, kterou označil jako petiční místo na podpisy právě pro podporu prezidentské kandidatury Michala Horáčka.

„Pana Horáčka bych chtěl za prezidenta proto, že on jediný splňuje moji představu, jaký by měl náš prezident být, aby reprezentoval velmi slušně stát navenek a aby se choval státnicky,“ řekl Horáčkův jmenovec a prozradil, co se mu na textaři nejvíc líbí.

„Že je nadstranický a chce, aby se z naší země úsměšků stala země úsměvů,“ vysvětlil Vlasta Vilém Horáček.

Dálnice prostě chybí

Vzhledem k tomu, že byl na jihu Čech, vyjádřil se Michal Horáček i k tomu, co říká na stále chybějící dálnici z Českých Budějovic do Prahy. „My máme na jihu Čech chalupu u Soběslavi. To, co se dá stihnout v noci třeba za hodinu a čtvrt, jezdíme přes den třeba i tři a půl hodiny. A já se díval na ty plány, kdy má být kolem Benešova dálnice, a poslední, co jsem viděl, tak v roce 2030?,“ ptá se Michal Horáček a poukazuje na to, že chybějící dálnice je problém i v dalších krajích.

Michl Horáček v Jindřichově Hradci. Foto: David Hora

„Jezdím po celé zemi a všude se ptám lidí, jaký tam mají problém. A v Ostravě vám řeknou, že nemohou do Opavy. V Liberci, že nemohou do Ústí. V Budějovicích, že nemohou dojet do Prahy. Je to náš obrovský problém,“ říká Horáček a prozradil, co je podle něj v tomto směru nutné udělat.

„Je potřeba stanovit strategii a dodržet ji, a to pod sankcemi. Musíme mít také daleko lepší legislativu, pružnější. A také aby to bylo u nás jako třeba v Rakousku. Tam když jedu rozkopaným úsekem dálnice, tak i v noci se tam pracuje. Je to na tři směny. Žádné, že se vstává v sedm hodin, pak se začne a večer už nic,“ říká rázně Michal Horáček.

Už žádné popelníčky

Michal Horáček se aktuálně vyjádřil i k protikuřáckému zákonu, který už dnes platí. „Já jsem silný kuřák, přiznávám se k tomu. Dokonce jsem udělal sám pro sebe takový slib, že když se to podaří a pošlete mne tam, tak já přestanu kouřit. A nebudou popelníčky už nikdy. A to je ode mne velká oběť,“ zažertoval Horáček. A pak vážně dodal. „Mě samozřejmě vadí, když se v restauraci nekouří, ale na druhé straně je spousta lidí, které respektuji a kterým vadí, když se tam kouří. A naše svoboda by nikdy neměla jít přes hranice svobody jiných lidí. Proto já s tím souhlasím, že se v restauracích nemá kouřit,“ vysvětlil. Řekl, že chápe, že pro mnohé hospodské je to těžké. „Ale když musím říct, ano, nebo ne, tak řeknu ne, nekouřit tam,“ dodal Horáček.