V úvodu Minář popisoval, jak dobře se popasoval s koronavirovou krizi, která občanským aktivitám příliš nepřála. „Sice nejsou manifestace na náměstích, ale já měl radost, že jsem měl prostor být víc v přírodě, tam jsem pracoval přes net. Věnovali jsme se i propojování pomoci už na začátku karantény,“ podotkl.

Neopomněl zmínit Babišovy pokusy, jak údajně zneužít nouzového stavu: „Opět jsme viděli hned několik pokusů zneužít nouzového stavu, opět se prosazoval zákon, který měl zakrýt skutečné majitele svěřenských fondů. Nedávno zase tu byla novela zákona o veřejných zakázkách, která měla v podstatě legalizovat pochybné zakázky,“ řekl, s tím, že nakonec to spadlo ze stolu, jelikož se nejen spolek Milion chvilek, ale celý občanská společnost ozvala.

Padla i otázka, odkud podle Mináře pochází zdroj legitimity občanské neposlušnosti? „Klíčové je, aby člověk nedělal věci, protože to povede k okamžité změně poměrů, musí věřit, že je to správně a důležité. Nemusí se nutně nic změnit, je třeba to dělat kvůli vlastní důstojnosti,“ pravil Minář.

Někteří lidé ho prý dnes popichují, že mu na Letnou přišlo 300 tisíc lidí, ale přesto ničeho nedosáhli. „Ale i kdyby tam přišli tři lidi a postavili se za to, čemu věří, tak je to důležité!“ myslí si. V kontextu s tím zmínil protest na Rudém náměstí v roce 1968 proti okupaci Československa, na který přišlo pouze osm lidí. „Tyto lidi zatkli, měli zničený život. Také se jich ptali, proč to dělali, zda to mělo smysl. Byl to jejich mravní ideál. Klidně ať si lidé klepou na čelo, je třeba, aby člověk dělal to, čemu věří,“ doplnil aktivista.

„Je třeba se zamyslet nad tím, zda vím, že to, co dělám, je dobře a neškodí společnosti. Babiš byl zvolen legitimně, některým voličům nevadí, co vadí nám. Ti, co Babiše volili, k tomu měli vlastní důvody, moc mi vadí, když se jim nadává, že jsou to blbci a koblihy,“ vyprávěl Minář... O tom, že je důležité naslouchat i druhé straně, přezkoumávat vlastní motivaci. „Kdybychom byli zaslepení a prosazovali vlastní jedinou pravdu, to by mohlo skončit špatně,“ podotkl, že se snaží být věcní a poukazovat, jak by věci měly být správně.

Zajíc se pak zamyslel, že mezi normalizaci a současnou dobou Babišovy vlády nevidí velký rozdíl. „Je to podobné v tom, jak významná část lidí dnes propadá beznaději. Co udělal Minář, to je ohromný dar pro společnost. Ukázal, že situace nemusí být beznadějná.“

Pak se Minář věnoval tomu, jak by česká společnost měla kriticky uvažovat ohledně informací, které získává z nejrůznějších zdrojů. „Jsme pohřbeni pod informacemi, nikdo už se nedokáže perfektně zorientovat v tom, co se děje,“ zmínil. Ve škole by měly děti učit, jak s informacemi pracovat, jak prověřit, zda jsou důvěryhodné, či nikoli.

„Naše klíčová hodnota je kritické myšlení. Je třeba vědět, jak funguje mediální trh, kdo vlastní jaká média, jaké má zájmy, jakou politickou stranu podporuje. Je opravdu iluze, že se informace a názory vznášejí ve vzduchoprázdnu a jsou objektivní,“ přemítal Minář.

Zajíc popsal dnešní svět svýma očima. „Demokracie, po které jsme toužili v 70. a 80 letech, dostala za poslední desítky let ránu. V Americe si zvolili Trumpa, bezcharakterního lumpa. A v Británii konzervativní strana zvolila klauna Johnsona. Eroze a degradace společnosti,“ vyslovil svůj názor.

Podle Mináře je svět už posledních pár tisíc let „v posledním tažení“. „Mnoho věci jde lépe než před 50 lety. Slabina je, že dominuje náboženství konzumu, to nemá hloubku. O svět se ale nebojím,“ zahloubal se.