Český básník Jiří Haussman napsal na počátku minulého století tuto básničku: „Krad starý Mates, krad jako straka, krad u bohatce, krad i u žebráka. Potom, nerozmýšleje se dvakrát, dal do pokladny vše, co kdy nakrad a nápis zhotovil si na to: Soukromé vlasnictví je svato!“

Stručně vystižená filozofie kapitalismu, který jsme si do Česka nechali opět podvodně vplížit po sametové revoluci. Kapitalismu, jehož nekonečná nenažranost v duchu filozofie „ekonomického růstu“ způsobila oteplování celé planety, které je jedním z důvodů začínajícího stěhování národů. Lidé budou prchat po stamilionech z oblastí, které se stanou neobyvatelnými. Pravicoví šílenci, propagující žravost a bezohlednost vůči světovému životnímu prostředí, řvou cosi o lidské svobodě v soukromém podnikání a vlastnění a v duchu se chechtají budoucím katastrofám, protože doufají, že už jejich těla, zahalená do arogantních burzovně střižených sak a kravat, budou hnít v hrobech.

Lidská chamtivost nabírá na obrátkách, a přestože nás vědci již celá desetiletí varují, že musíme něco zásadního změnit ve svém politickoekonomickém systému, snažíme se naopak zprivatizovat všechno movité i nemovité na naší planetě. Jedna z tržních zrůdností je touha po privátním rozparcelování celé naší planety. Přitom je naprosto jasné, že jestli lidstvo chce udělat nějaké radikální kroky k zabránění nejhorších dopadů dnešního idiotského kapitalismu, tak se musíme vrátit ke společenskému vlastnění země a výrobních prostředků. Soukromé vlastnictví celou snahu o radikální nápravné akce naprosto komplikuje a téměř znemožňuje. Drobnou ilustrací je boj proti bolševníku v západních Čechách, o kterém jsem četl nedávno v lokálním deníku. Totiž dobrovolníci, kteří chtěli vystartovat s mačetami a začít celoplošně vysekávat tento parazitující plevel, narazili na velký problém. Museli si nejdříve vyřídit povolení od stovek „soukromých vlastníků“ pozemků, což celospolečenskou akci totálně zkomplikovalo. Tak je tomu ale i u nadnárodně vlastněného „soukromého majetku“. Jak donutit soukromé vlastníky výrobních prostředků, aby se vzdali své slepé touhy po ziscích? Pak samozřejmě zbývá jen taktika přímé občanské akce, sice dle současných zprivatizovaných zákonů nezákonné, ale dle logických sebezáchovných zákonů naprosto zákonné. Nazval bych to „celospolečenský boj proti kapitalistickému bolševníku“. Na to by samozřejmě místní přitroublý Santa Claus prohlásil, že se jedná o „ekologický terorismus“.