Sedmitýdenní „tour“ protibabišovských demonstrací Milionu chvilek pro demokracii pokračovala v úterý 11. června poněkolikáté i v Liberci. První řečník ji ironicky označil za koncert, venku je hezky a dost výrazné slovo měli skutečně umělci – herci a muzikanti. Celým pořadem, který navštívila tisícovka lidí, provázel herec Karel Zima, který i na úvod promluvil. „Jsme v divným stavu. Mám pocit, že žiju ve zlým snu. Zažil jsem listopadovou revoluci a nikdy by mě nenapadlo, že se dožiju této absurdní situace. Kdy láska, morálka, nějaké základní hodnoty, ve které jsme po revoluci věřili, budou pryč,“ posteskl si.
Voliči ANO jsou jen toaletní papír
„Nedávno jsem napsal na sociálních sítích, že tygr ví, že je tygr, a nesnaží se lítat. Slon ví, že je slon, a tak se nesnaží vyhloubit nějakou noru. Dokonce i trabant ví, že není land rover a není vůbec ve stresu, že mu chybí jeden náhon. Jen voliči ANO pořád ještě nevědí, že jsou pouze toaletní papír,“ domníval se. „Za mě ten, kdo hájí estébáka Bureše, který rozkrádá naši republiku úplně nepokrytě, takže to vědí snad i v Grónsku, tak buď musí být hodně ten člověk hloupý, musí se bát, nebo je vyčůraný, že se mu to jednou hodí,“ sdělil Zima v horkém podvečeru.
Na shromáždění vystoupil i Michael Kocáb. „Jsem tu proto, že sdílím vaši nespokojenost a obavy o další vývoj našeho státu. Jde o to, abychom dokázali výdobytky a étos sametové revoluce – se všemi problémy, které nastaly – to základní, o co nám tehdy šlo, dokázali udržet,“ uvedl a pak začal jakési shrnutí, o co šlo před třiceti lety. „Za prvé to bylo ukončení sovětské okupace. To se stalo. Byla tu okupační správa Sovětského svazu. V roce 1945 sem přišli jako osvoboditelé a mohlo to tak zůstat. Jenže oni se zdrželi, v roce 1948 vyprovokovali komunistický puč a od té doby se naše země potácela v další nesvobodě,“ uvedl.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban