Sedmitýdenní „tour“ protibabišovských demonstrací Milionu chvilek pro demokracii pokračovala v úterý 11. června poněkolikáté i v Liberci. První řečník ji ironicky označil za koncert, venku je hezky a dost výrazné slovo měli skutečně umělci – herci a muzikanti. Celým pořadem, který navštívila tisícovka lidí, provázel herec Karel Zima, který i na úvod promluvil. „Jsme v divným stavu. Mám pocit, že žiju ve zlým snu. Zažil jsem listopadovou revoluci a nikdy by mě nenapadlo, že se dožiju této absurdní situace. Kdy láska, morálka, nějaké základní hodnoty, ve které jsme po revoluci věřili, budou pryč,“ posteskl si. 

Voliči ANO jsou jen toaletní papír

„Nedávno jsem napsal na sociálních sítích, že tygr ví, že je tygr, a nesnaží se lítat. Slon ví, že je slon, a tak se nesnaží vyhloubit nějakou noru. Dokonce i trabant ví, že není land rover a není vůbec ve stresu, že mu chybí jeden náhon. Jen voliči ANO pořád ještě nevědí, že jsou pouze toaletní papír,“ domníval se. „Za mě ten, kdo hájí estébáka Bureše, který rozkrádá naši republiku úplně nepokrytě, takže to vědí snad i v Grónsku, tak buď musí být hodně ten člověk hloupý, musí se bát, nebo je vyčůraný, že se mu to jednou hodí,“ sdělil Zima v horkém podvečeru.

Na shromáždění vystoupil i Michael Kocáb. „Jsem tu proto, že sdílím vaši nespokojenost a obavy o další vývoj našeho státu. Jde o to, abychom dokázali výdobytky a étos sametové revoluce – se všemi problémy, které nastaly – to základní, o co nám tehdy šlo, dokázali udržet,“ uvedl a pak začal jakési shrnutí, o co šlo před třiceti lety. „Za prvé to bylo ukončení sovětské okupace. To se stalo. Byla tu okupační správa Sovětského svazu. V roce 1945 sem přišli jako osvoboditelé a mohlo to tak zůstat. Jenže oni se zdrželi, v roce 1948 vyprovokovali komunistický puč a od té doby se naše země potácela v další nesvobodě,“ uvedl. 

Dalším bodem dle Kocába bylo zrušení komunistické diktatury. „Což se také povedlo. Šlo o návrat svobody a vlády práva a naši sounáležitost s evropskými státy,“ řekl. „Neuvěřitelný vzmach našich studentů, umělců a občanů způsobil během šesti listopadových a prosincových týdnů doslova zázrak. Docílili jsme toho bez cizí pomoci, bez krveprolití a za potlesku celého svobodymilovného světa. Což je úžasná zpráva. Stále to trvá, teď jde o to, aby se to udrželo dál,“ konstatoval. „Asi jsme neočekávali, že opět nastanou chvíle, kdy se opět budeme scházet na náměstích celé republiky a budeme se snažit tyto hodnoty bránit. Jak je možné, že se to stalo?“ otázal se. 

Rusko prostřednictvím hybridní války usiluje o rozvrat Evropské unie

Kocáb si vzpomněl, že když s Michalem Horáčkem navštívili tehdy komunistického předsedu vlády Adamce, že jim říkal, že to nebude tak jednoduché, že si soudruzi kontrolu udrží, dodal, že to bych jich muselo být sto tisíc. „Nebo sto dvacet tisíc. Nebo tři sta tisíc. To se může za pár dní stát na Letné. Tak jsem zvědav jak tím bude současná moc otřesená. Dnes žijeme v demokracii,“ upozornil. Sovětský svaz už dnes neexistuje, ale autoritativní vedení Ruska dle Kocába prostřednictvím hybridní války rozšiřuje svůj vliv, usiluje o rozvrat Evropské unie a snaží se na země bývalého východního bloku uplatňovat určité právo. „Bohužel náš prezident se k tomu přidává, bagatelizuje některé agrese, zejména Ukrajinu, naši komunisté spěchají do Donbasu, aby v rozporu s naší zahraniční politikou vyjádřili protiukrajinská stanoviska. Toto vše musíme kategoricky odmítnout,“ řekl Kocáb a dav skandoval „hanba“.

„V červnu 1989 jsem na Děčínské kotvě připomněl výrok, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Tehdy byl ten výrok jen přibližný, protože jsme si komunistickou diktaturu nezasloužili a málokdo s tím mohl něco udělat. Ale dnes to platí stoprocentně. A jestliže si takovouto vládu chceme udržet a zasloužit, tak budiž nám země v budoucnu lehká. Proto to musíme změnit,“ uvedl. „Zpochybňování liberální demokracie, občanské společnosti, zejména neziskových organizací, snaha vrazit klín mezi občany velkých měst a venkova, zesměšňování významných osobností, jejich ostrakizací do jakýchsi pražských kaváren, nebo brněnských či libereckých. Což je umělá neexistující kategorie lidí. To jsou věci, které se v našem politickém diskurzu také objevují a ze kterých bychom měli být také znepokojeni. To vše je alarmující, a proto opět stojíme na náměstích a snažíme se dát těmto politikům určité limity. Musíme si stanovit určitou nepřekročitelnou úroveň. V okamžiku, kdyby se začalo schylovat k vyvedení naší země z rodiny evropských států, tak tady je myslím čas na občanskou neposlušnost,“ uzavřel Michael Kocáb.

Babiš zoufalý a husákovsky arogantní

Raper Lipo, vlastním jménem Jonáš Červinka, se představil ve dvojí roli. Nejdříve v hudební (kromě něj na akci vystoupila i kapela Jarret) a pak i on řekl několik vět. „Kdybych byl narcistní, a to občas hudebníci bývají, tak bych mohl říci, že Andrej Babiš je vlastně sympaťák, že nám hudebníkům fandí. Tak trochu mi tu minulý týden naznačoval, že se tu dnes sejdete kvůli Jarretu a kvůli mně. Už týdny se totiž podle premiéra scházíme na náměstích po koncertech,“ začal raper. „Bylo by to celé úsměvné, kdyby to od Andreje Babiše nebylo v základu zoufalé a husákovsky arogantní. Ne, dnes jsme se tu sešli kvůli němu a jeho problémům, kterých už je tolik, že není snadné je všechny vyjmenovat. Sešli jsme se tu i z toho důvodu, co Andrej Babiš představuje. Jak z hlediska minulosti, z čeho vzešel a co ho nejvíc formovalo. Mám tím na mysli spolupráci s StB a jeho predátorské byznysové praktiky, které používal, když budoval své podnikatelské impérium,“ sdělil.

„I z hlediska přítomnosti, kdy jako premiér je zároveň trestně stíhanou osobou a jedním velkým chodícím střetem zájmů. Čehož si definitivně všimli i v zahraničí a doplatí na to český daňový poplatník. Jako společnost stojíme před zásadním dilematem. Buď udržíme demokracii s nezávislými a fungujícími institucemi, nebo se vydáme cestou oligarchizace a vyspělého národovectví,“ domníval se Červinka. „První cesta je komplikovaná a často nás připravuje o iluze, ale je zcela zásadní ji udržet. Druhá cesta je, po které nás v logice věci táhne premiér Babiš. Mimo ekonomických balíčků nenabízí prakticky nic. Ptám se, co může udělat Andrej Babiš pro svou zemi v postavení trestně stíhané osoby, který se bojí o sebe a svoji rodinu. Který se strachuje, že jeho mastodontní agrobyznys bude odpojen od penězovodů Evropské unie. Odpověď je, že toho může kupodivu udělat ještě hodně špatného,“ myslel si.

„Ani nevíte jak bych premiérovi odpustil jeho slavné motýle, kdybych věděl, že je skutečný demokrat. Ale Andreji Babišovi demokracie dává smysl pouze jako trpěný prostředek k dosažení jeho vlastních cílů. Jeho vlastněné mediální domy mu tuto cestu také od začátku ulehčují. Není a nemůže tu být rovný politický souboj idejí a názorů,“ domníval se a připomněl, že korupce a klientelismus tu byly před Babišem a představovalo to zásadní problém. „Nikdo však tento proces nedotáhl tak daleko, že by jeho osobní byznys byl tak moc provázán se samotným státem, že už pomalu nejde od sebe rozlišovat. Domnívám se, že teď začínáme hořce chápat slogan – řídit stát jako firmu. Skutečnost, kdy se Andrej Babiš zatím otáčel čelem k Evropě, to nebylo dané tím, jaké zastává hodnoty, ale jakým směrem je motivovaný jeho byznys. Je to celé geniálně přízemní. Nedělám si iluze. Když mu v Evropě řeknou, že šou končí, otočí se jinam a půjde cestou jemu spřáteleného Orbána a jiných novodobých autoritářů,“ sdělil Lipo. 

Hlas Babiše, Zemana a Ovčáčka je hlasem minulosti

„A on se pod tlakem okolností jako autoritář začíná projevovat. Svědčí o tom výroky, že on nikdy neodstoupí a nic se vracet nebude. Možná máte pocit, že se vás osobně politická situace až tak netýká. Teď se ale nás na náměstích scházejí tisíce a cítíme, že ve společnosti to začíná vřít. Že za puklinou ve zdi jsme zahlédli záblesk světla. Věřte, že hlas Babiše, Ovčáčka i Zemana, kteří nás viní z křiklounství a naivity a chtějí naši aktivitu devalvovat, je sice hlasem silným, ale hlasem minulosti. Nenechme tedy minulost, aby dál ovlivňovala naši budoucnost,“ zakončil Lipo.

Po něm vystoupil herec Vladimír Polívka. „Ty svině nás chtějí rozdělit. A docela se jim to skoro podařilo. Ale tenhle rok po celé zemi je jasný důkaz toho, že jsme hrdý národ a že se nenecháme rozdělit tady tím hovadem ani tím druhým, ani tím třetím a nebude z Prahy dělat prostor, ve kterém se pohybují nějaké elity. Protože Praha není elitní prostor. Praha je Libercem, Liberec je Brnem, Slavkov je Mikulovem a ve všech městech jsme jeden národ. A on nám nebude říkat, že my jsme elita, protože je to blbost,“ emotivně vyhrkl. „Jenom chci říci a smazat to rozdělení elit někde v Praze, že Václavák je parta křiklounů, protože to tak není. Tady je tisíc lidí. Výborně. Takže na Letné bude 26. června tři sta tisíc lidí, další rok tam bude pět set tisíc lidí a až se definitivně naserem, tak půjdeme na ten Hrad,“ vykřikl Polívka a poněkud rozvášnil přítomné. Po něm následovalo ještě několik dalších řečníků. Například Artur Ostrý z kapely Jarret. Tak ostrý jako Polívka však už nikdo nebyl.