Pokud jde o církevní restituce, lidovecký člen vlády vyjádřil přesvědčení, že se církve postarají o celou řadu památek, jak se sluší a patří. Komunisté je církvím sebrali, nechali je zchátrat a církve se dnes ve spolupráci se státem snaží vrátit jim lesk. V tomto duchu odpověděl ministr kultury na dotaz paní Daněkové, která projevila obavu, zda se církve budou odpovídajícím způsobem starat o majetek, který se jim vrací.

V souvislosti s církvemi reagoval také na dotaz, zda on sám platí daně. „Vážený pane ministře, ráda bych věděla, zda jako jiní, kteří berou plat, platíte z těchto příjmů daně, mám na mysli církevní pracovníky včetně Vás, a proč se tolik bráníte platit daně tak jako všichni občané této republiky, kamarádit s Němci, to jo, ale splnit si povinnosti v Čechách to ne? Ještě stále ČR patří Čechům, na to nezapomínejte! A vždy patřit bude!“ napsala plamenně čtenářka vystupující pod přezdívkou Jahan.

Ministr odvětil, že již dlouho nepracuje ve službách církve, ale dokud toto zaměstnání vykonával, daně řádně platil. Platí je ostatně pořád, a pokud čtenářka ví o někom, kdo daně neplatí, je její občanskou povinností to oznámit příslušným úřadům.  

Postavil se proti zdanění finančních náhrad u církevních restitucí. Proč? Protože jde o majetek, který byl církvím komunisty ukraden, a nyní je křivda napravována. Kdyby nějakému člověku ukradli auto a policie mu ho vrátila, stát by po něm přece také nechtěl, aby ještě za toto auto po vrácení zaplatil i majetkovou daň. Pokud někomu něco patří, nemá za to být zbytečně popotahován. I kdyby šlo např. o budovy v areálu Pražského hradu.

Paní Livii posléze odpověděl, proč jel za českou vládu na sjezd sudetských Němců právě on a proč nelze na Němce uplatňovat princip kolektivní viny. „Nacisté pronásledovali a zavraždili také mnoho německých antifašistů. A i na ně dopadla po válce zloba a msta za jejich nacistické spoluobčany jenom proto, že mluvili stejnou řečí. A to je třeba rozlišovat. Protože se těmto otázkám dlouhá léta věnuji, jel jsem na krajanské setkání právě já,“ napsal šéf resortu kultury.

Považoval za důležité omluvit se potomkům sudetských Němců za divoký odsun, protože je přesvědčen, že jeho naplnění nebylo v pořádku. Platí sice, že Německo válku prohrálo a Němci dodnes cítí vinu za její rozpoutání, ale to neznamená, že byl divoký odsun v pořádku.

Nebyl to však jediný dotaz, který se týkal sudetoněmeckého sjezdu. Čtenář vystupující pod označením Cedron se ptal, kdy Herman odstoupí, když podle prezidenta Zemana neříkal pravdu o tom, že dostal z Hradu požehnání cestovat na tento sjezd. „Pan prezident vnesl jasno ohledně vašeho výroku, že by pan prezident Vám Vaši cestu schvaloval před svědky. Omluvíte se a odstoupíte, resp. kdy odstoupíte?“ tázal se čtenář.

Další odpovědi naleznete zde.

A člen vlády se odpovědi ani tady nevyhnul. „Vážený pisateli, nikde jsem neřekl, že mi pan prezident cestu schvaloval. To také jako ministr nepotřebuji. Pan prezident ministrům služební cesty neschvaluje. Pana prezidenta jsem o své plánované cestě pouze informoval a on vzal tuto informaci na vědomí a řekl, že poté, co sudetští Němci skončili s majetkovými požadavky, nevidí v tom problém. A to je pravda, tak to bylo,“ konstatoval.

Přišel však i další ostrý dotaz, či spíše vyjádření názoru na téma sudetského sjezdu v Norimberku. „Jestli jste chlap a Čech (a nikoli Posseltův poskok), jak se vyjádříte k tomuto mému příspěvku? Nebo ho zase necháte smazat, jako všechny nepohodlné dotazy? Záměrně vynechávám Vaši funkci ministra v české vládě, jíž jste se zpronevěřil! Vy skutečně nechápete, proč Vás chci navrhnout na cenu Emanuela Moravce? Pravda, taková cena zatím neexistuje, ale vzkaz jste pochopit mohl. Ale já Vám napovím. Moji praprarodiče byli vysídleni z pohraničí. Vysídleni násilím a bez majetku. Otce mé babičky ubili při tom vysídlování! Ale nebyli to Češi, byli to Vaši milí krajané! Titíž milí krajané, kteří o něco později stavěli koncentráky, aby v nich na principu kolektivní viny vyvražďovali všechny nepohodlné, a kde následně byla umučena moje prababička! Kdy se pan Posselt přijede omluvit? Kdy se omluvíte Vy? Vy nevíte za co? Za omluvy vrahům mých předků! Za vtírání se do přízně vrahům mých praprarodičů!!!“

Lidovecký politik nikoli poprvé odvětil, že nelze dávat rovnítko mezi nacistu a Němce. Všichni Němci nebyli nacisté, stejně jako všichni Rusové nebyli komunisté týrající své spoluobčany ve jménu Stalina. Herman poukázal také na skutečnost, že i jeho rodina doplatila na běsnění nacistů, řada jeho předků zemřela rukou některého z Hitlerových následovníků, ale i tak trvá na tom, že nelze uplatňovat princip kolektivní viny na všechny Němce.

„Pan Posselt se omluvil již mnohokrát, sám jsem jeho omluvy několikrát slyšel. Vrahy byli konkrétní lidé, nikoli všichni příslušníci národa, ze kterého ti vrazi pocházeli,“ trval na svém ministr.