Na úvod svého komentáře Topolánek popisuje scénu jako vytrženou ze špionážního románu, kdy se ihned po teroristických útocích v Bruselu sejdou v Londýně vrchní představitelé amerických, francouzských, britských či izraelských a dalších tajných služeb.

„To by měla být realita. Nejen filmová fikce. Během několika hodin naplánovat společnou operaci ‚The Fast Reek‘, neboli Rychlý čmoud,“ míní Topolánek a dodává, že by se do no-go zón a přistěhovaleckých ghett měly vydat armády a okamžitě lustrovat všechny jejich občany. Ty, kteří nebudou mít doklady, okamžitě koncentrovat „v několika sběrných táborech“, nevyhovující deportovat, podezřelé internovat. „Nemilosrdně, ale korektně. Bez excesů a násilí.“

„Ještě v noci armády členských zemí neprodyšně uzavírají vnější schengenskou hranici. Pro tyhle chvíle snad své armády připravujeme a cvičíme,“ píše Topolánek a cituje Winstona Churchilla s tím, že je nutné znásobit naše snahy v boji s islámským terorismem.

To se však neděje, což nepřichází v úvahu, i když sám Topolánek svoji popsanou představu označuje za drsnou.

Celý text zde.

„Jsem proti principům kolektivní viny. Nesouhlasím s antiislámskou hysterií a rezignací na humanitární pomoc politickým uprchlíkům,“ píše a zároveň dodává, že jen vyhlásit stav ohrožení nestačí. Je třeba vzít zbraně do rukou a proti teroru bojovat.

„Bojím se, že reakce bude opačná. Politicky korektně problém ani nepojmenujeme a naše vlády zneužijí této situace jako zatím vždycky pro další a další omezení vlastních občanů a jejich svobody,“ podotýká. To však nebude mít žádné účinky, jelikož se opět budou řešit pouze následky, a nikoli příčiny.

„My jsme ale ve válce. Ve válce bez pravidel. Tak už si to sakra přiznejme a začněme se podle toho chovat. Pokud to neudělají ty elity, ty vlády, ti mocní šéfové tajných služeb, musíme to udělat my.“