Ivan Hoffman na serveru Radio Universum napsal, že v klidných časech lidé necítí potřebu zabývat se politikou, takže se ke správě věcí veřejných dostanou občané neschopní. Jenže když nastane nějaká krize, jejich neschopnost se podle Hoffmana ukáže v plné nahotě. A ukáže se, že je třeba nastolit nový systém.

„Cítíme, že doba, která nastala, je přelomová. Panující společenský systém přežívá už jen ze setrvačnosti. Místo prosperity nabízí chudobu, místo plurality myšlení povinná dogmata, místo konsenzu nabízí konfrontaci, místo míru válku. Sedíme v lokále, ve kterém vrchní hlásí: ‚Závěrečná!‘ Systém, ve kterém žijeme, má už jenom minulost. Chodíme kolem něj po špičkách, jako kolem kobyly v posledním tažení. Nikdo nechce být potrefen jejím kopytem, když je tu naděje zařadit zpátečku a vycouvat z dnešního marasmu do bodu, kdy svět byl ještě v pořádku. Anebo kdy ještě nebyl v naprostém nepořádku, neboť nebyl decimován bezohledností, chamtivostí a fanatismem,“ vyjádřil svůj názor Hoffman.

Ale pokud to chceme změnit, je podle Hoffmana třeba najít odvahu, spojit se s podobně smýšlejícími osobami, jejichž mozky nejsou vymyty, jak to nazval Hoffman, a jednat.

„Sbíráme odvahu brát si zpátky, co je naše. Brát si to, na čem nám přestávalo záležet, o čem jsme soudili, že je to marginální anebo zbytné. Předně je to právo na svobodné vyjádření jiného názoru, než je ten oficiální, jediný správný, povolený. Je to právo hledat alternativy k tomu, co údajně nemá alternativu. Cítíme, že je třeba vzít si zpátky právo na sebeurčení, bez kterého si nelze vzít zpátky náš stát, dědictví po našich předcích, vzít si zpátky půdu pod nohama. Sbíráme odvahu ke svobodě, jež je na rozdíl od svévole či libovůle provázena odpovědností a respektem ke svobodě jiných. Je před námi úkol najít v chaosu původní řád. Je to úkol přesahující možnosti jednotlivce. Proto se kolem sebe rozhlížíme, zjišťujeme, kdo už prozřel, kdo se vymanil z matrixu, odolal propagandě a myslí nevymytým mozkem,“ konstatuje Hoffman.