Ladislav Větvička je autor svérázných textů, kreseb, filmových a divadelních scénářů či fotografií. Je známý hlavně jako autor aktuálních postřehů a blogů nebo také několika knih, ve kterých se nebojí využívat ostravského dialektu a slangu. Obliba jeho děl se rozšířila ze své rodné Ostravy i za hranice České republiky, a to do Polska či na Slovensko.

Větvička sám o sobě prohlásil, že se Prahou nenechal zkazit. Velká města prý kazí lidi a nás by mělo zajímat i to, co se děje mimo. „To se netýká jenom Prahy, ale obecně všech hlavních měst světa. Ti lidé, kteří tam žijí, jsou divní, zvláštní a zhýčkaní tím, že mají podstatně jiné možnosti než je tomu ve zbytku země. Když se zeptáte Rusů, tak nemají rádi lidi z Moskvy, na východním Slovensku také nemusí lidi z Bratislavy, a tak je to všude. Když chce člověk zjistit do hloubky, jak funguje země, jak se chovají její lidé, tak nestačí přijet do hlavního města. Člověk musí na venkov, do menších měst, aby pochopil fungování národa,“ říká Ladislav Větvička.

Moderátora pořadu Stanislava Novotného zajímalo, jak se Větvička dostal k cestování a jazykům, které k němu neodmyslitelně patří. „Kdysi dávno v sedmdesátých, osmdesátých letech měli rodiče tu dobrou vlastnost, že mě přinutili učit se anglicky. Učil jsem se anglicky asi deset nebo dvanáct let, na střední i vysoké škole a všude jsem byl velice dobrý, ale když jsem v roce devadesát přejel hranice na západ, tak jsem zjistit, že neumím vůbec nic. Naučila mě až komunikace s lidmi, když jsem pracoval v Norsku. Dneska už se nestydím přednášet nebo povídat velkému množství lidí v angličtině, ruštině nebo polštině,“ řekl Větvička. 

Podle něj je v dnešním školství velmi podceňována oblast výuky jazyků. Téměř nikdo z mladých prý neumí rusky, nepřečtou nápisy psané azbukou. „Oni umí s bídou anglicky, a to je většinou všechno. To je hrozný průser,“ říká Větvička.