Stropnický si v poslední době také zahrál v divadelní hře Úplné zatmění. Zde ztvárnil roli Paula Verlaina. „Rozhodnutí, že do toho půjdeme, padlo už loni v červnu, ale protože jsme se s partnerem v létě stěhovali na venkov, neměli jsme čas zkoušet. Tím pádem jsme to přesunuli na zimu, abychom se ze studeného zámku mohli jezdit do Prahy ohřát,“ vypráví své divadelní začátky. Na prknech, která znamenají svět, vystupuje se svým partnerem.

Následně hovořil i o svém životě, kdy podle svých slov nepotřebuje příliš pohodlí. „Uvědomuju si, že díky pohodlí se člověk stává usedlý, takže jsem ho nikdy příliš nevyhledával,“ vypráví Stropnický. Popisuje, jak když skončil ve vedení Strany zelených, měl za sebou patnáct let v politice. „Všechny víkendy jsem do té doby trávil na schůzích a většinu ostatního času na radnici nebo při jiné politické práci ve straně. Řekl jsem si, že chci změnu, a když už změnu, tak ať je co největší. S Danem jsme nejdřív plánovali, že koupíme horskou boudu, kterou jsme objevili při výpravě na Sněžku, ale ta nebyla na prodej,“ popisoval, jak oba v té době věděli, že chtěli nějakou výzvu, kterou by mohli opravit. A to takovou, jež by sloužila i nějakému veřejnému zájmu.

„V Praze jsem pomáhal vybudovat a vést kulturní centrum na žižkovském nákladovém nádraží, projekt, který chce teď mimochodem nové vedení města potopit, což je zoufale hloupé, a řekl jsem si, že něco podobného v menším by mohlo vzniknout u nás v Osečanech. V létě bychom na zámku chtěli zorganizovat divadelní festival a uvést tam i samostatně nazkoušené představení Kladivo na čarodějnice, které se jednak hodí do místních barokních prostor a zároveň se mi teď zdá docela aktuální,“ popsal Stropnický.

Zároveň se rozhovořil i o podmínkách, v nichž nyní na zámku v Osečanech žije. „Topit můžeme jenom dřevem v kachlových kamnech, a když rozděláte oheň v místnosti, která má 50 metrů čtverečních, podaří se vám vytopit jen pár metrů čtverečních okolo kamen. Konečně jsem pochopil opravdový význam slova choulit se, protože jsme skutečně seděli schoulení u těch kamen. Všechno tohle ale patří k našemu každodennímu dobrodružství, které nám oběma dělá radost,“ vyprávěl Stropnický. Na zámku mimo jiné také chová dvě kozy a kotě. „Zvířata u nás musejí taky trochu pracovat. Kočku jsme si pořídili na myši a kozy kvůli sedmihektarovému parku, který je teď zarostlý houštím. Těžké osmdesátileté dřeviny ale kozy spásat nezvládají, tak jim s nimi musíme pomáhat,“ sdělil. 

Původní text ZDE.

„Když jsou u nás řemeslníci, snažím se jim s prací pomáhat. Samozřejmě že do restaurování výzdoby se sám nepouštím, ale odnášet suť klidně můžu. Mnoho lidí si přálo, abych kopal s krumpáčem a odhazoval s lopatou suť, takže jim jen můžu poděkovat, že mi to doporučili. Moc mě to baví. Princátko ze mě dělali ostatní, ale sám jsem se tak nikdy necítil. Pracovat na stavbě je fajn, protože vaše činnost je hned vidět. V politice byl každý výsledek tak nekonečně daleko, že jsem se při té práci cítil na hranici odcizení,“ řekl Stropnický s tím, že na návrat do politiky v tuhle chvíli vůbec nepomýšlí.

„Od Zelených mě navíc řada věcí začíná spíš vzdalovat. Vidím problémy světa radikálněji než oni a už se mi asi nechce vést s nimi po těch 16 letech znovu stejné žabomyší války. Pokud bych šel zase dělat politiku, tak s lidmi, kteří budou mít minimálně jasno v tom, že globální volný trh je smrt pro lidi a jejich pospolitost, o přírodě ani nemluvě,“ uzavřel.