Mediální odezvou na exkluzivní událost v podobě čtyř hodin rozhovorů s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, které natočil režisér Oliver Stone a pod názvem Svět podle Putina odvysílala minulý týden ve čtyřech po sobě jdoucích dnech Prima Zoom, začíná pravidelný přehled zajímavostí ze sdělovacích prostředků. „Je úžasné, jakým způsobem na to reagovali někteří naši bojovníci za svatou věc protiruské propagandy. Mám na mysli zejména Ondřeje Štindla na Echo24, který mě naprosto udivil výběrem svého lexika,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský a odkazuje především na jeho pozoruhodnou formulaci: „Čtenářské obci konspiračních webů a ‚analytikům‘ z Parlamentních listů a vůbec všem, komu zvlhnou zraky dojetím, uslyší-li slovo ‚čekista‘, letos přišly Vánoce nějak brzo.“

„Nevím, co má pan Štindl v hlavě za zmatek, že se mu pletou dohromady konspirační weby, Parlamentní listy a Čeka. A tak nevím, jestli vůbec tuší, co Čeka byla, že to byla politická policie Felixe Edmundoviče Dzeržinského, která byla nechvalným průvodním jevem ruské revoluce,“ připomíná mediální analytik s tím, že se vůbec mává různými pojmy. „Podobně jako když pan Fendrych o svobodném referendu na Krymu o připojení k Ruské federaci prohlásil, že šlo o anšlus Krymu. To jsou velice silné výrazy, které zavedl do české politiky jako první asi Mirek Topolánek, když mluvil v úplně jiné souvislosti o ‚osvětimské lži‘, nebo v jiné o ‚noci dlouhých nožů‘. A teď tu najednou máme anšlus Krymu a čekisty. Podle toho jste v redakci příznivci čekisty Felixe Dzeržinského, stejně jako analytici, kteří pro Parlamentní listy píšou, a vlhnou vám zraky dojetím, když slyšíte slovo čekista,“ směje se Petr Žantovský.

Jablko v případě redaktora padlo hodně daleko od stromu

Jemu samotnému prý ale vlhnou zraky hrůzou, když čte, co píše Ondřej Štindl, dříve do Lidových novin, nyní pro Echo24. „Ono se to nepatří, aby se člověku připomínalo jeho příbuzenstvo, ale já jsem zkraje devadesátých let velmi dobře znal Karla Štindla, což je tatínek pana redaktora. Byl to jeden ze spoluzakladatelů tehdejší Československé demokratické iniciativy s Bohumilem Doležalem a s Emanuelem Mandlerem. Posléze působil v diplomacii, byl jednu dobu velvyslancem v Polsku a také na Ukrajině. Každopádně to vždy byl neskutečně seriózní, slušný, korektní člověk, který by si musel třikrát odplivnout, než by napsal takovou větu, kterou napsal Ondřej toho jména Štindl. Asi ta jablka nepadají tak úplně přímo pod ty stromy,“ nabízí mediální odborník v této souvislosti malou soukromou poznámku.

Ondřej Štindl dále píše, že Stoneův film je pozoruhodný coby autoportrét režiséra jako pokrokového umělce, trpícího bludnými představami o sobě a své „úloze v dějinách“. „Myslím, že bludné představy o sobě a své úloze v dějinách má spíše ve své hlavě pan Štindl. Stoneova role v dějinách je odvozena od úplně jiných děl, než je rozhovor s Putinem. Je odvozena od děl, za která namnoze dostával Oscary, je odvozena od filmů nejenom takových notoricky známých jako Četa, Narozen 4. července nebo JFK, ale taky například film U-Turn. To byl svého času průkopnický film, který vnesl komorní drama do filmografie režiséra, který většinou točil výpravnější filmy. Tohle bylo najednou takové komorní drama de facto pro tři herce a bylo to naprosto úžasné,“ nešetří mediální analytik chválou.