Mediální odezvou na exkluzivní událost v podobě čtyř hodin rozhovorů s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, které natočil režisér Oliver Stone a pod názvem Svět podle Putina odvysílala minulý týden ve čtyřech po sobě jdoucích dnech Prima Zoom, začíná pravidelný přehled zajímavostí ze sdělovacích prostředků. „Je úžasné, jakým způsobem na to reagovali někteří naši bojovníci za svatou věc protiruské propagandy. Mám na mysli zejména Ondřeje Štindla na Echo24, který mě naprosto udivil výběrem svého lexika,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský a odkazuje především na jeho pozoruhodnou formulaci: „Čtenářské obci konspiračních webů a ‚analytikům‘ z Parlamentních listů a vůbec všem, komu zvlhnou zraky dojetím, uslyší-li slovo ‚čekista‘, letos přišly Vánoce nějak brzo.“

„Nevím, co má pan Štindl v hlavě za zmatek, že se mu pletou dohromady konspirační weby, Parlamentní listy a Čeka. A tak nevím, jestli vůbec tuší, co Čeka byla, že to byla politická policie Felixe Edmundoviče Dzeržinského, která byla nechvalným průvodním jevem ruské revoluce,“ připomíná mediální analytik s tím, že se vůbec mává různými pojmy. „Podobně jako když pan Fendrych o svobodném referendu na Krymu o připojení k Ruské federaci prohlásil, že šlo o anšlus Krymu. To jsou velice silné výrazy, které zavedl do české politiky jako první asi Mirek Topolánek, když mluvil v úplně jiné souvislosti o ‚osvětimské lži‘, nebo v jiné o ‚noci dlouhých nožů‘. A teď tu najednou máme anšlus Krymu a čekisty. Podle toho jste v redakci příznivci čekisty Felixe Dzeržinského, stejně jako analytici, kteří pro Parlamentní listy píšou, a vlhnou vám zraky dojetím, když slyšíte slovo čekista,“ směje se Petr Žantovský.

Jablko v případě redaktora padlo hodně daleko od stromu

Jemu samotnému prý ale vlhnou zraky hrůzou, když čte, co píše Ondřej Štindl, dříve do Lidových novin, nyní pro Echo24. „Ono se to nepatří, aby se člověku připomínalo jeho příbuzenstvo, ale já jsem zkraje devadesátých let velmi dobře znal Karla Štindla, což je tatínek pana redaktora. Byl to jeden ze spoluzakladatelů tehdejší Československé demokratické iniciativy s Bohumilem Doležalem a s Emanuelem Mandlerem. Posléze působil v diplomacii, byl jednu dobu velvyslancem v Polsku a také na Ukrajině. Každopádně to vždy byl neskutečně seriózní, slušný, korektní člověk, který by si musel třikrát odplivnout, než by napsal takovou větu, kterou napsal Ondřej toho jména Štindl. Asi ta jablka nepadají tak úplně přímo pod ty stromy,“ nabízí mediální odborník v této souvislosti malou soukromou poznámku.

Ondřej Štindl dále píše, že Stoneův film je pozoruhodný coby autoportrét režiséra jako pokrokového umělce, trpícího bludnými představami o sobě a své „úloze v dějinách“. „Myslím, že bludné představy o sobě a své úloze v dějinách má spíše ve své hlavě pan Štindl. Stoneova role v dějinách je odvozena od úplně jiných děl, než je rozhovor s Putinem. Je odvozena od děl, za která namnoze dostával Oscary, je odvozena od filmů nejenom takových notoricky známých jako Četa, Narozen 4. července nebo JFK, ale taky například film U-Turn. To byl svého času průkopnický film, který vnesl komorní drama do filmografie režiséra, který většinou točil výpravnější filmy. Tohle bylo najednou takové komorní drama de facto pro tři herce a bylo to naprosto úžasné,“ nešetří mediální analytik chválou.

Stone není tím, kdo trpí bludnými představami o své úloze v dějinách

Zmíněný film byl skutečně názornou ukázkou toho, že Oliver Stone je opravdový umělec. „Potvrzením toho, že to není jenom nějaký levicový pokrokář, nebo vůbec jakýkoli pokrokář ‚trpící bludnými představami o své úloze v dějinách‘. Myslím si, že pan Štindl by se měl poučit o všem, o čem chce psát, než to psát začne. V článku se také strašně rozčiluje, že Stone dostal před čtyřmi roky v Karlových Varech cenu za přínos světové kinematografii a dehonestuje ho i v jiných věcech, že ‚přebíral cenu ve stavu značného pohnutí, působil dojatý především sám sebou, mluvil o sobě jako o rozeném průzkumníkovi, který musí zkoumat neprobádaná území, zabránit mu v tom může jenom smrt‘. Ale to už nestojí za komentář,“ míní Petr Žantovský.

Naopak ho docela zaujalo, co o tom napsal mediální analytik a publicista Milan Šmíd v článku na svém webu, který byl zveřejněn i na webu Česká média. „Milan Šmíd stejně jako teď já vyčetl některým, jako je pan Štindl, tu hysterii, která se odehrála po odvysílání toho čtyřdílného rozhovoru. Šmíd píše, že je úplně zbytečná. Při porovnání obou článků mě navíc napadá, že Štindl asi neviděl na rozdíl od Šmída známý dokumentární seriál americké televize Americké století očima Olivera Stonea, který vysílala Česká televize dokonce už dvakrát a který naprosto evidentně odkrývá myšlení a pohled na svět pana režiséra Stonea. Toho si pan Štindl poněkud nepovšiml, nebo nechtěl povšimnout. Najednou mu Stone spadl z nebe jako téma,“ vysvětluje si mediální odborník Štindlův článek, i když to nebyl případ jen tohoto jediného autora.

Americké století Olivera Stonea: Závěrečný díl o Bushových a Obamových válkách (v angličtině)

Šlo o rozhovor dvou profesionálů, filmaře a politika, kteří hrají svou roli

Proto oceňuje, že Milan Šmíd v některých glosách docela pregnantně popisuje zbytečnost hysterie kolem tohoto rozhovoru. „Protože ten byl jednak relativně velmi profesionálně provedený, vždyť Stone také profesionál je, za druhé to byl rozhovor s profesionálem politiky Vladimirem Putinem, který – jak Milan Šmíd správně podotýká – především hraje svoji roli. A hraje v ní první ligu, hraje ji špičkově, hraje roli šéfa jedné ze tří nejsilnějších světových velmocí. On tu roli hraje prostě dobře. A jestli si naši milovaní novináři typu Štindla představují, že se rozhovor s osobností dělá tak, že se mu do obličeje vmete věta: ‚Máte ruce od krve, upalujte z Krymu a ze Sýrie a pokud možno spáchejte harakiri‘, tak takhle se asi normální rozhovor s normálním politikem nedělá, natož když jde o politika velikosti a významu Vladimira Putina,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.

Takové uvažování podle něj jenom vypovídá o neschopnosti českých novinářů, o jejich malosti a závisti. „Nedovedu si představit, jak by se Štindl tvářil na to, kdyby mu někdo dal nabídku udělat čtyřdílný – nebo třeba i jen čtyřminutový – rozhovor s Putinem. Myslím, že by se velmi zatelelil a že by mu opravdu velmi zvlhly zraky. Možná ne při slově čekista, ale při slově sláva, kterou by mu takový rozhovor v mediálním prostředí zcela jistě přinesl. Ono těch opravdových příležitostí tohoto typu totiž mnoho není. Vzpomeňme si na Kubalův rozhovor se syrským prezidentem Asadem, který byl opravdu mimořádně profesionálně provedený. To byla velká příležitost a Michal Kubal si ji nenechal ujít,“ připomíná mediální analytik rozhovor pro Českou televizi.