Halík v kostele sv. Salvátora uvedl úryvek z evangelia podle sv. Marka. Připomíná politický boj o moc a touhu svézt se na vlně úspěchu druhých, což po proběhlých volbách v tuzemsku sledujeme.

Kněz uvedl příběh, kdy k Ježišovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan, kteří mistra požádali, aby v jeho slávě mohl jeden zasednout po jeho pravici a druhý po jeho levici. Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo se dát ponořit v křest, ve kterém já budu ponořen, ale posadit se po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je to pro ty, kterým je to připraveno.“

Kdo chce vládnout, ať nejdřív je služebníkem

Citoval Ježíšova slova: „Ti, kteří se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoci jim dávají cítit svou moc.“ Ostatním apoštolům pak řekl: „Kdo by chtěl být mezi vámi velký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech.“

K tomu Halík dodal: „Je povzbudivé, že evangelium necenzuruje a nevylepšuje portréty Ježíšových apoštolů. Ukazuje, že Ježíš si vybral lidi problematické, nedokonalé, opakovaně selhávající. Lidi, jako jsme my.“

„Libido dominandi“ – a nezdravé lpění v touze po předních místech

Učedníci se ale dál za Ježíšovými zády hádali, kdo z nich je největší a nejvýznamnější. Jeden z nich jménem Petr si jej vzal stranou, aby mu domlouval: „Jakub a Jan dychtili po protekčních předních místech v zaslíbeném království.“ Evangelium zmiňuje právě ty tři, kteří patřili k Ježíšovu nejužšímu kruhu – Petra, Jakuba a Jana. Museli však ujít ještě velmi dlouhou cestu zrání, zůstali Ježíšovi věrni až do konce, většina apoštolů až do mučednické smrti. Museli vypít hořký kalich.

Když učedníci Ježišovi naslouchali, mnohému zřejmě nerozuměli a leccos nechtěli ani slyšet. „Tvrdá slova o kříží snadno a rádi přeslechli. Měli totiž jinou představu o cestě, na kterou se vydali. Chtěli být spoluvládci v království, o němž Ježíš mluvil,“ pokračoval Halík s tím, že od jednoho mládence Ježíš požadoval, aby se vzdal svého bohatství, stejně jako se jej vzdali mládenci z jeho okolí, ač sami ještě nebyli zcela svobodní od toho, co si skrytě přáli.

V tomto úryvku z evangelia podle Halíkových slov vychází najevo, že to bylo „libido dominandi“ -- touha po předních místech vybavených mocí a autoritou králových pobočníků. „Do království svobody však těžko vejdou lidé takto nesvobodní, kteří na něčem nezdravě lpějí. To nemusí být jen materiální bohatství. Mohou to být také představy a očekávání příliš spoutané logikou tohoto světa,“ poznamenává Halík.

Svoboda neznamená jen povrchně brát, ale také dávat druhým

„Ježíš se Jana a Jakuba ptá, zda mohou pít jeho kalich a přijmout křest, doslova ponoření, které přijme on. Na tyto otázky oba bratři odpovídají bez váhání, spontánně, kladně a rychle. Ale povrchně. Jeho slovům ve skutečnosti zřejmě nerozumí. I v tomto případě k nim Ježíš mluví v metaforách, v obrazech a v podobenstvích. Společný kalich, účast na společném stolování, znamená závazek následovat jeho sebedarování – být chlebem pro druhé a ponořit se do Ježíšova údělu,“ shrnuje kněz.

Mnoha věcem je třeba dát větší hloubku a být odpovědní

„Je to vstup na cestu, uvědomme si to stále znovu. Eucharistie (jedna ze základních součástí křesťanského náboženství, připomíná se při ní Poslední večeře Ježíše Krista) není odměna za dobré chování. Křest není vítání občánků či pouhá rodinná slavnost. A udělení svátosti manželství není jen estetický ornament. Ve všech těchto případech jde o přijetí závazku, z jehož plnění budeme vydávat počet, ale zároveň je to přijetí daru milosti a síly na tuto cestu,“ pravil Halík.

Je zapotřebí znát minulost, ale stanovit si jasné vize. „Je zřejmě, že na této cestě zažijeme, budeme následovat chvíle světla i chvíle tmy.“ Když zpytujeme své svědomí, je podle Halíka užitečné podívat se nejen do minulosti, ale i na naše očekávání do budoucnosti. Naše touhy a naše přání nás také nějakým způsobem ovlivňují. Možná, že i tuto část naší duše zachvátilo někdy něco, co má být pročištěno a uzdraveno. Možná i tam se projevuje naše vůle, která není ve shodě s vůlí boží.

„Nechtějme našimi modlitbami pošetile manipulovat boží vůlí. Nacházíme zde princip Ježíšovy politické teologie – přeje si, aby jeho církev byla kontrastním společenstvím vůči světu cynické moci, manipulace, násilí. Vůči tvrdým vládcům, kteří lidem berou svobodu a ještě si pokrytecky nechají říkat dobrodinci,“ kázal Halík.

Do ústavy svého království vpisuje Ježíš výše zmíněnou zásadu: „Kdo by chtěl být mezi vámi velký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl mezi vámi první, ať je otrokem všem.“ Vždyť i on sám přišel ne proto, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a rozdával se.

Stát nelze považovat za vlastní podnik

„To je zcela nové pojetí autority – autorita jako služba. Vláda jako služba. Nikdo nemůže považovat stát za svůj vlastní podnik, je třeba ho řídit k prospěchu celku a odpovědně. V uplynulých týdnech se naše myšlenky, často obavy a jistě i přání, obracely k politické scéně naší země. Bůh sházel mocné ze stolic, ty, co v srdci smýšleli pyšně, bohaté propustil s prázdnou a ponížené povýšil,“ pokračoval Halík.

Potěšil ho volební debakl KSČM i prohra hnutí ANO

V roce 1848 Karl Marx a Friedrich Engels napsali: „Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu,“ připomněl Halík. „Přesně za sto let toto strašidlo zahájilo krvavou procházku našimi dějinami, ovládlo naši zemi. Cítíl jsem při těchto volbách, jak se nám s velikou vděčností dívají přes rameno ti, kteří už nejsou mezi námi, tisíce lidí, kterým komunisté vzali život a statisíce těch, kterým život zničili. Ti, kteří s nadějemi vyhlíželi den, kdy strašidlo komunismu definitivně ukončí svou tragickou procházku dějinami a kdy snad už definitivně se propadne na smetiště dějin,“ řekl Halík s narážkou na KSČM, která se nedostala do Poslanecké sněmovny.

„Jejich morální dvojče na zdánlivě opačném pólu extremismu politického spektra, hlasatelé národního sobectví, kteří očekávali velký úspěch svého šíření strachu a lží, také ve vládě nebudou,“ doplnil Halík a poděkoval všem, kteří ve volbách „projevili občanskou odpovědnost“.

„Je třeba se nyní modlit za ty, kterým jsme demokratickou cestou svěřili vládu. Je třeba, aby chápali vládu jako službu a chovali se odpovědně. Aby se pokusili uzdravit nejen vyčerpanou ekonomiku, ale také aby se pokusili uzdravit morální atmosféru. To je odpovědnost nejen vlády, ale i každého z nás,“ uzavřel své kázání katolický kněz Tomáš Halík.