Roman Šmucler upozorňuje, že koronavirus může opravdu zabít hodně lidí. Jen prý nepůjde o lidi, kterým by kvůli koronaviru selhaly plíce, nýbrž o lidi, kteří ze strach z nemoci covid-19 zanedbají preventivní prohlídky a za pár měsíců mohou zemřít na rakovinu. Další tisíce lidí mohou zemřít, protože se sice ví, že mají rakovinu, ale nedostane se jim adekvátní péče. V řádech měsíců podle Šmuclera mluvíme o tisících až desítkách tisíc úmrtí. Vychází přitom z dat přístupných ve Velké Británii od prof. Marka Lawlera z Fakulty zdraví a biologických věd a Centra onkologického výzkumu Queens University v Belfastu. Lawler varuje, že kvůli koronaviru se v ostrovním království nemusí včas dostat pomocí 18 až 35 tisícům lidí, kteří kvůli tomu mohou zemřít.

Server Medical Tribune, tribuna lékařů i zdravotníků, upozorňuje, že přes pokroky v medicíně se stále více lidí na planetě potýká s nádorovými onemocněními. A boj s koronavirem prý tuto situaci může jen zhoršit, protože řada lidí zanedbá péči o své zdraví ze strachu z koronaviru a jednoho dne pro ně může být pozdě.

„Jen v Evropě si v roce 2018 onkologickou diagnózu nově vyslechly téměř čtyři miliony obyvatel. Na nádorová onemocnění v Evropské unii ročně umírá 1,3 milionu lidí, v Česku zhruba 27 000. K nejčastějším onkologickým diagnózám patří karcinom kůže, prsu, nádory mužských pohlavních orgánů a kolorektální karcinom. V Evropě dlouhodobě nejvíce pacientů umírá na karcinom plic, prsu nebo tlustého střeva,“ upozornil server.

Obecně přitom platí, že čím dříve je rakovina odhalena, tím spíš člověk přežije. Evropská unie si proto vytkla za cíl koordinovat onkologické programy a v maximální možné míře zlepšit ve všech členských státech boj s rakovinou posílením národních onkologických programů a úsilím zajistit, aby občany EU netrápil nedostatek potřebných léků.

Zdržení způsobené covidem prý může úspěchy v onkologické léčbě posunout až o desetiletí zpět.

Konkrétně ve Velké Británii data podle pana profesora ukazují, že sedm z deseti pacientů, u nichž bylo podezření na onkologickou diagnózu, nebylo odesláno ke specialistovi, čtyři z deseti onkologických pacientů neměli přístup ke své chemoterapii, což bude mít dopad na systém péče a samozřejmě na pacienty samotné.

Podle Marka Lawlera by na toto riziko měla upozorňovat média i neziskové organizace, které onkologickým pacientům pomáhají.

„Nejen ve Spojeném království, ale v celé Evropě jsme hrdi na pokrok, ke kterému za posledních deset či patnáct let v boji s onkologickým onemocněním došlo. Zaznamenali jsme úžasná zlepšení v přežití mnoha různých zhoubných onemocnění. Ale jarní tříměsíční přerušení dosud fungujícího systému např. u karcinomu prsu, kolorektálního karcinomu nebo karcinomu plic může signifikantně ovlivnit pětileté přežití. Pro některé diagnózy, jakou je např. CRC, může pandemie COVID-19 znamenat až návrat o desetiletí nazpět ve srovnání s pokrokem, jehož již bylo dosaženo. Proto musíme dělat vše pro to, aby se onkologická onemocnění nestala v době boje s COVID-19 zapomenutou nemocí. Apelovat je třeba hlavně na občany, kteří ihned při prvním podezření musejí vědět, že mají ihned kontaktovat svého lékaře,“ uvedl prof. Lawler s tím, že COVID-19 je přechodnou fází, ale nádorová onemocnění zůstanou dlouhodobě problémem číslo jedna.

V této souvislosti stojí za pozornost, že se v Česku vydává na zdravotnictví asi 7 procent HDP, v Polsku je to dokonce jen 6,5 procenta, zatímco ve Francii je to 11,5 procenta HDP. Polští zákonodárci už přijali legislativní plán, jak během deseti let zlepšit péči o onkologicky nemocné pacienty.