Diviše Ministerstvo vnitra z boje o Hrad původně vyřadilo kvůli vysoké chybovosti v kandidátních listinách. Odvolal se tak k Nejvyššímu správnímu soudu, který jej do prezidentských voleb vrátil.

Po prvotním šoku se dnes už dokáže nad celou záležitostí pousmát: „Teď už to vnímám jako trošku i úsměvnou historku, určitě to bude zážitek na celý život, ale bylo mi docela úzko. Představte si, že jedenáct měsíců jezdíte po republice, sbíráte podpisy, snažíte se úplně od píky stát prezidentským kandidátem. Několik nocí před odevzdáním třídíte, počítáte archy. Průběžně jsme je kontrolovali a byli si jisti, že se našlo 50 tisíc občanů, kteří mne chtějí podpořit… A pak najednou přišel obrovský šok. Byl to šok. Byl to obrovský negativní šok a pak zase obrovský pozitivní šok, když mě tam vrátili,“ popisuje Diviš spleť pocitů.

„Jsem rád, že se ukázalo, že tu ještě máme nezávislou justici. Nejvyšší správní soud zcela jednoznačně přijal naše argumenty, jsem za to rád,“ dodává.

Stále je pro něj ale znepokojující, na jakou aroganci moci v souvislosti se svým vyřazením narazil. „Vrhá to stín hlavně na prezidentské volby, říká se jim svátek demokracie. Prezident je jediný přímo volený zastupitel lidí. A pokud se dějí takové věci, tak je to nedůstojné k těm volbám,“ konstatuje.

Konkrétně se opřel do ministra vnitra Víta Rakušana, jemuž přičítá největší vinu za vzniklou nepříjemnost: „Jako ministr prostě musíte ručit za to, že to proběhne stoprocentně. Ministr vnitra jednoznačně nese tu politickou a manažerskou odpovědnost, protože to je hlavně manažerské selhání. Měl to zorganizovat tak, aby se takové věci neděly. Pan Rakušan je rok ve funkci, přece dobře věděl, že se chystají volby a kolik občanských kandidátů sbíralo. Tak měl nějakým způsobem to ministerstvo připravit na to, že to bude nápor,“ uvedl, že Rakušan v této věci pochybil.

„Já jsem byl naštvaný a současně zklamaný. Jestli něco nemám u lidí rád, tak je to arogance a nespravedlnost. A tady se sešla určitá nespravedlnost a arogance moci, tak jsem to vnímal. Proto jsem bojoval a vybojoval jsem to. Už je to za mnou. Teď už se chci bavit o optimističtějších věcech, než jsem zažíval posledních osmnáct dní,“ dodává Diviš.

Ví však, že situace pomohla tomu, že se obecně média o celou věc začala více zajímat. „Můj případ ukázal, že jednak v některých věcech žijeme v 21. století a přitom naše ministerstvo nefunguje tak, jak by mělo v 21. století. Znovu říkám, zaplať pánbůh za ten Nejvyšší správní soud. A ukázal také lidem, že má smysl bojovat,“ říká uchazeč o Hrad.

Na druhou stranu je Divišovi líto, že zmíněných osmnáct dní, během kterých byl diskvalifikován, mu chybí. Chce je ale dohnat drtivým finišem. Fakt, že má 1% podporu, považuje za malý zázrak a dobrý odrazový můstek.