"Ve výjevu tak typickém pro současnou českou zahraniční politiku představitelé státu od premiéra Sobotky, přes ministra zahraničních věcí Zaorálka, až po státního tajemníka pro evropské záležitosti Prouzu, všichni tři sociální demokraté, deklarují cíl české politiky v současné evropské krizi slovy 'chceme patřit do jádra Evropské unie'; současně ale praktickými kroky jejich vláda přímo proti tomuto cíli působí. Toho si samozřejmě v Evropě všímají, takže pokud se o České republice ještě vůbec někde mluví, pak jako o člence visegrádské skupiny, jež se obecně pokládá za zarytou odpůrkyni prohlubování integrace EU," říká Patočka.

Následně se Patočka zabývá situací po brexitu. Všiml si, že českým představitelům vadilo, že německá kancléřka Angela Merkelová svolala do Berlína pordu zakládajících členů Evropské unie a my zůstali stranou. "Ale z hlediska zájmu Evropu integrovat to byl zákonitý krok. Už dříve jsme se totiž na okraj evropské integrace postavili se všemi ostatními visegrádskými zeměmi my sami svou politikou," dodal.

Původní text ZDE.

Patočka si všímá také toho, že i přestože cílem postkomunistických zemí bylo dostat se do Unie, nyní se ne všechny chovají tak, jako by se chtěly vrátit k ideálům, jejichž nositeli byly a jsou zavedené evropské demokracie, k nimž jsme se připojili. 

"Patrně nikdo v Bruselu, Berlíně, Dublinu, Madridu či Paříži si nebude stěžovat na Estonsko či Slovinsko, jejichž příležitostná drobná zaváhání lze ještě zdůvodňovat jako transformační obtíže. Naopak zcela oprávněně nejhorší pověst v Evropské unii od zkorumpovanou politickou elitou po desetiletí decimovaného Řecka převzala skupina dnes poměrně bizarních států, jež se označuje jako visegrádská," myslí si. Podle něj je nejhalasnější lkaní, které se z Visegrádu nad brexitem ozývá, motivováno ztrátou spojence v oslabování evropské integrace. 

"Politická dynamika se tedy změnila, naši 'cvoci' v čele s Janem Zahradilem jsou bez svých britských patronů. Jejich pozice se stává okrajovou, a dnes už nemají v evropské debatě relevanci mimo ultranacionalistický diskurs sponzorovaný Putinovým Ruskem. Právě ruský zájem na rozkladu EU staví do mimořádně paradoxní situace nacionalistickou polskou vládu: pokud chce nadále usilovat o redukci EU na průnik národních ekonomických zájmů, ocitá se na jedné lodi se svým úhlavním protivníkem," řekl Patočka.

Naším zájmem musí podle šéfredaktora být hledat spojence, kteří chtějí Evropu integrovat, aniž by přitom trvali na tom, že k základům Evropské unie patří úzkoprsý nacionalismus, nenávist k islámu či xenofobie, protože to Evropané samozřejmě z nejlepších důvodů nikdy nebudou akceptovat. "Je jasné, že už z historických důvodů nemůžeme utlumit vazbu k Slovensku. Ale ve vztahu k Evropské unii musíme usilovat o politický formát, v němž nebudeme svou politiku koordinovat s Polskem a Maďarskem, nýbrž s Rakouskem a Německem. Je to volba mezi Evropou, o níž jsme za Husákových času snili, do níž jsme se pak chtěli vracet, a mezi postsovětským Orientem," uzavřel Patočka.