Ředitel mediální sekce Human rights watch pro Evropu Andrew Stroehlein poskytl Britským listům rozhovor o tom, proč je problémem zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem. Na první otázku, v čem je role ombudsmana důležitá, tak na to odpověděl následovně:

„Kancelář veřejného ochránce práv má pomáhat lidem chránit svá práva, zejména pokud vláda nebo jiné orgány nějakým způsobem porušují práva jednotlivce. Je to nesmyslné – vrchol absurdity, vlastně za vším, co mohl Havel v jedné ze svých her napsat. Nový ombudsman řekl, že jeho kancelář nemá nic společného s lidskými právy. Na co tedy je? Na obracení hamburgerů v McDonald´s?“

Celý článek ZDE

Dále byl tázán na to, zda lidé mohou žít bez lidských práv. Na to se prý máme zeptat lidí v Saúdské Arábii, Severní Koreji či v Eritrei. Tam nám prý lidé řeknou, jak důležité svobody jsou. Jelikož tam však prý nepanuje svoboda slova, tak nám stejně nic neřeknou. Prý je pravda, že o lidská práva se zajímáme, až když je ztratíme. Prý stav, kde nikdo není nad zákonem, kde se soudy fungují spravedlivě, kdy mohu jít kamkoliv a s kýmkoliv se setkávat, tak takový stav prý lidi považují za normální. „A pak, když jsou pryč... Co máš? Když nemůžete volně mluvit... Když se nemůžete setkat se svými přáteli... Když soudy pracují spíše pro režim než pro zákon...“ pokračoval.

Prý po roky sílí ve světě autoritářské režimy a jejich útoky na lidská práva. Avšak lidé to prý vědí, že politici se snaží nám vzít práva. Lidi však občas prý nechápou to, že když berou práva ostatním lidem, minoritám, tak oni mohou být další. „Často vidíme minority, jako v České republice muslimy, kteří jsou prvním cílem. Jsou malí, slabí a bezbranní, takže jsou pro politiky snadným cílem. Všichni musíme pochopit, že dodržování našich práv závisí na dodržování práv každého. To je to, za co se svět spojil, když vytvořil Všeobecnou deklaraci lidských práv v roce 1948. Hrůzy druhé světové války a touha říci už nikdy.“