Khan vyrůstal s dalšími sedmi sourozenci v sociálním bytě dotovaném britskou vládou. Jeho tec byl řidičem autobusu, ale Khan vystudoval práva a stal se univerzitním profesorem. Zároveň se stal předsedou lidskoprávni nátlakové skupiny Liberty. Do parlamentu byl za labouristy zvolen v roce 2005. „Khan získal 57 % hlasů a získal si podporu 1,3 milionu lidí. Toto číslo se přibližně rovná muslimské populaci Londýna. Slíbil, že bude britským muslimem, který bude bojovat proti extremismu. Když se ale dívám na jeho minulost, pochybuji o tom,“ uvádí Kern.

Kern upozorňuje na to, že se Khan v minulosti pohyboval v okruhu lidí s výrazně antisemitskými a extremistickými názory. Ostatně i Khanův konkurent v boji o pozici starosty Londýna Zac Goldsmith temné stíny Khanovy minulosti v průběhu své kampaně zmiňoval. „Mezi lety 2004 až 2013 se Khan nejméně devětkrát setkal s imámem Sulimanem Ganim, který veřejně hlásá podřízenost žen mužům, odsuzuje homosexuály a dokonce i transplantaci orgánů,“ cituje Kern vyjádření Goldsmithe z rozhovoru pro deník Sunday Times.

Jak uvádí Kern, Gani udržuje kontakty s islamistickou skupinou Hizb ut-Tahrir a podporuje teroristu z Al-Káidy Shakera Aamera, který byl uvězněn v Guantánamu. „Gani je rovněž napojen na londýnský Tayyibun Institute, jenž britská vláda obviňuje z propagace násilného terorismu,“ píše Kern a odhaluje, že se Khan a Gani poprvé potkali v srpnu 2004 na akci s názvem „Zastavme politický teror“, který pořádala skupina podporovaná radikálním americkým muslimem Anwarem al-Awlakim. Tento muž byl v roce 2011 zabit CIA v Jemenu.

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE.

Khan celkem na akci „Zastavme politický teror“ vystoupil čtyřikrát. A to i poté, co se tato organizace spojila s uskupením CAGE, jež veřejně označovalo nechvalně známého džihádistu Johna za skvělého mladého muže. Khan rovněž dlouhé roky bojoval proti vydání islamisty Babara Ahmada do Spojených států kvůli obvinění z materiální podpory terorismu. Ahmad později přiznal vinu a tvrdil, že jeho podpora Tálibánu byla naivní. V roce 2002 se zase Khan snažil zvrátit rozhodnutí ministerstva vnitra nevpustit do země vůdce Nation of Islam Louise Farrakhana.

Ministerstvo vnitra poukazovalo na to, že Farrakhan šíří antisemitské názory. V minulosti totiž označoval Židy za pijavice a judaismus za ostudu všech náboženství. „Khan však tehdy tvrdil, že Farrakhan není antisemita a šíří pouze poselství sebeovládání, samostatnosti, smíření a zodpovědnosti,“ uvádí Kern a dodává, že v roce 2004 byl Khan právním poradcem Muslimské rady Británie, jež je napojena na Muslimské bratrstvo. Khan tehdy v soudní při hájil původem egyptského islamistu Jusufa al-Qarada, jemuž byl zakázán vstup do Velké Británie. Ten mimo jiné podporoval sebevražedné útoky proti Izraeli.

O dva roky později se Khan zúčastnil demonstrace na Trafalgarském náměstí v Londýně svolané na protest proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda v některých západních denících. „Jedním z přítomných byl také islamista Tamimi, který v rozhovoru pro Sky News uvedl, že v případě pokračování ve zveřejňování karikatur celý svět stihne zkáza. Khan jeho výroky omlouval, že šlo pouhá slova.“ V roce 2008 se zase Khan vyjadřoval ve prospěch přijetí Turecka do Evropské unie. „Aspoň by se konečně ukázalo, že nejde o křesťanský klub, který diskriminuje muslimy,“ prohlásil tehdy.

Znepokojivého výroku se dopustil Khan také před šesti lety, kdy působil v roli ministra pro komunity. V rozhovoru pro íránskou televizi se vysmíval umírněným muslimům a označil je za „vlezdoprdelky, kteří se snaží za každou cenu vyhovět bílým Britům“. V další pasáži tohoto rozhovoru navíc vyjádřil podporu bojkotu izraelských výrobků. „Není nic špatného na tom, když lidé protestují, demonstrují a píší do novin ve prospěch bojkotování určitého druhu zboží. Všemi zákonnými prostředky, které demokracie nabízí,“ cituje Kern tehdejší vyjádření Khana.

Před čtyřmi lety Khan vychvaloval skupinu Federation of Student Islamic Societies (FOSIS), která má vazby na Muslimské bratrstvo a britská vláda tuto organizaci kritizuje za podporu islamismu. „Přibližně ve stejnou dobu zase Khan v textu publikovaném v deníku Guardian podpořil ministryni baronku Warsi, která odstoupila z Cameronovy vlády. Jako hlavní důvod uvedla nedostatečnou kritičnost premiéra vůči Izraeli. Dlužno dodat, že tento text byl z internetové verze deníku již odstraněn,“ konstatuje Kern.

V březnu letošního roku musel Khan propustit jednoho ze svých poradců, Suheba Salara, poté, co deník Daily Mail zveřejnil informace o jeho výrocích na sociálních sítích. „Vedle homofobních a sexistických komentářů Salar nemístně vtipkoval o znásilněních a vraždách. Navíc také zpochybnil zavraždění britského vojáka Lee Rigbyho, kterého byl přímo na ulici v Londýně brutálně zavražděn dvěma islamisty. Salar uvedl, že byla celá záležitost pravděpodobně vyrobena na objednávku,“ píše Kern.

Jiného faux pas se před několika dny dopustil další Khanův blízký spojenec, labouristický politik Muhammed Butt, když srovnával Izrael a Islámský stát. Zatímco labouristé Khanovu minulost relativizují, ostatní politici před ní varují. „Dříve nemyslitelné se stalo realitou. Muslim se vztahy s extremisty se stal starostou Londýna. Za pár desítek let se možná stane muslim také premiérem. Budoucnost Velké Británie může být zcela reálně islámská,“ cituje Kern politika Paula Westona.