„Německá vláda nechala na konci září vytisknout arabský překlad prvních dvaceti článků ústavy pro uprchlíky, aby je seznámila s jejich ústavními právy, ale také povinnostmi v zemi, ve které žádají o politický azyl. Kromě samotného práva na azyl z důvodu politické perzekuce se tak azylanti mohou dočíst, že v Německu existuje rovnoprávnost pohlaví a zákaz diskriminace sexuálních menšin nebo svoboda vyznání a projevu, ale také zákaz šíření rasismu a antisemitismu,“ píše v komentáři pro Lidové noviny právník a pedagog působící ve Velké Británii Jiří Přibáň.  

To všechno se dozvědí lidé mířící do Německa. A co se dozvědí u nás? Z Hradu uslyší, že je sem nikdo nezval, že u nás určitě chtějí prosazovat právo šaría a v uprchlických zařízeních se k nim chováme tak „dobře“, že už si běženci stěžují i u českých soudů. Možná to skončí až u Soudu pro lidská práva ve Štrasburku. A ačkoli přední čeští politici znovu a znovu varují, žádná invaze uprchlíků na českých hranicích se nekoná.

„Pod cynickou maskou dodržování evropského práva se ve skutečnosti skrývá odpudivá politika ‚životního prostoru‘ – lebensraumu.... Ve skutečnosti v projevech i činech některých českých politiků probublávají skryté proudy kulturních předsudků a existenciální nejistoty a s ní spojený pocit méněcennosti a nedostatek politického sebevědomí maskovaný jako velikášské furiantství. Z toho se může zrodit cokoli, ale určitě ne svobodný a demokratický národ,“ pokračuje právník.

Rozhodně tím prý nechce říci, že by uprchlická krize nenesla také nějaká rizika. Nese je a musíme se s nimi vypořádat, ale ne tak, že se pokusíme neprodyšně uzavřít všechny hranice a v každém běženci vidět teroristu. Uprchlíci musejí pochopit, že v nové vlasti mají svá práva i povinnosti a že jsou rovni dalším občanům.